Jób 11
1 A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
Then Zophar the Naamathite answered and said,
2 Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
“Should not such a multitude of words be answered? Should this man, so full of talk, be believed?
3 Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
Should your boasting make others remain silent? When you mock, will no one make you feel ashamed?
4 Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
For you say to God, 'My beliefs are pure, I am blameless in your eyes.'
5 Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
But, oh, that God would speak and open his lips against you;
6 Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
that he would show you the secrets of wisdom! For he is great in understanding. Know then that God demands from you less than your iniquity deserves.
7 Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
Can you understand God by searching for him? Can you comprehend the Almighty perfectly?
The matter is as high as heaven; what can you do? It is deeper than Sheol; what can you know? (Sheol h7585)
9 Delší jest míra její než země, a širší než moře.
Its measure is longer than the earth, and wider than the sea.
10 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
If he passes through and shuts anyone up, if he calls anyone to judgment, then who can stop him?
11 Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
For he knows false people; when he sees iniquity, does he not notice it?
12 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
But foolish people have no understanding; they will get it when a wild donkey gives birth to a man.
13 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
But suppose that you had set your heart right and had reached out with your hands toward God;
14 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
suppose that iniquity were in your hand, but that then you put it far away from you, and did not let unrighteousness live in your tents.
15 Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
Then you would certainly lift up your face without a sign of shame; indeed, you would be steadfast and would not fear.
16 Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
You would forget your misery; you would remember it only like waters that have flowed away.
17 K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
Your life would be brighter than the noonday; though there were darkness, it would become like the morning.
18 Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
You would be secure because there is hope; indeed, you would find safety about you and would take your rest in safety.
19 A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
Also you would lie down in rest, and none would make you afraid; indeed, many would seek your favor.
20 Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
But the eyes of wicked people will fail; they will have no way to flee; their only hope will be a last gasp of life.”
