Jób 11
1 A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
Then answered Zophar the Naamathite, and said:
2 Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
Shall not the multitude of words receive an answer? Shall the man of words be justified?
3 Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
Shall thy boastings make men hold their peace? Shalt thou mock, and none put thee to shame?
4 Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
Thou sayest, My speech is pure; I am clean in thine eyes, [[O God!]]
5 Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
But O that God would speak, And open his lips against thee;
6 Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
That he would show thee the secrets of his wisdom, —His wisdom, which is unsearchable! Then shouldst thou know that God forgiveth thee many of thine iniquities.
7 Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
Canst thou search out the deep things of God? Canst thou find out the Almighty to perfection?
'Tis high as heaven, what canst thou do? Deeper than hell, what canst thou know? (Sheol h7585)
9 Delší jest míra její než země, a širší než moře.
The measure thereof is longer than the earth, And broader than the sea.
10 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
If he apprehend, and bind, and bring to trial, Who shall oppose him?
11 Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
For he knoweth the unrighteous; He seeth iniquity, when they do not observe it.
12 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
But vain man is without understanding; Yea, man is born a wild ass's colt.
13 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
If thou direct thy heart, And stretch out thy hands, toward him;
14 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
If thou put away iniquity from thy hand, And let not wickedness dwell in thy habitation, —
15 Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
Then shalt thou lift up thy face without spot; Yea, thou shalt be steadfast, and have no fear.
16 Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
For thou shalt forget thy misery, Or remember it as waters that have passed away.
17 K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
Thy life shall be brighter than the noon-day; Now thou art in darkness, thou shalt then be as morning.
18 Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
Thou shalt be secure, because there is hope; Now thou art disappointed, thou shalt then rest in safety.
19 A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
Thou shalt lie down, and none shall make thee afraid; And many shall make suit unto thee.
20 Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
But the eyes of the wicked shall be wearied out; They shall find no refuge; Their hope is—the breathing forth of life.
