Jób 11
1 A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
Then answered Zophar the Na'amathite, and said.
2 Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
Shall a multitude of words not be answered? and is it so that a man full of talk shall be deemed in the right?
3 Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
Thy inventions are to bring men to silence; and when thou utterest thy mocking no one is to cause thee to feel abashed!
4 Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
For thou hast said [to God], My doctrine is pure, and I am become clean in thy eyes.
5 Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
But oh that God would but speak, and open his lips against thee;
6 Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
And that he would declare unto thee the secrets of wisdom; for it is double to that which is really in our possession: and thou wouldst experience that God overlooketh unto thee much of thy iniquity.
7 Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
Canst thou find out the experience of God? or canst thou find [the way] unto the utmost limit of the Almighty?
It is as high as heaven; what canst thou effect? it is deeper than the nether world; what canst thou know? (Sheol h7585)
9 Delší jest míra její než země, a širší než moře.
Longer than the earth is its measure, and broader than the sea.
10 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
If he pass by, and surrender [one to suffering], and call together an assembly, who can hinder him?
11 Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
For he knoweth the men of vanity: he seeth the wrong-doer and him who considereth not;
12 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
And the heartless who acquireth intelligence, and him who is [like] the colt of the wild ass who is transformed into a man.
13 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
If thou truly direct [aright] thy heart, and spread out thy hands toward him: —
14 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
If wrong be in thy hand, put it far away, and let not wickedness dwell in thy tents.
15 Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
For then canst thou lift up thy face free from blemish: yea, thou wilt stand steadfast, and needest not to fear;
16 Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
Because thou wilt truly forget thy trouble, and as a waterflood that is passed away wilt thou remember it;
17 K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
And brighter than the noon of day will thy earthly existence arise; and thy obscurity will be like thy morning.
18 Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
And thou wilt feel trust, because there is hope: yea, thou wilt search about carefully, and thou wilt lie down in safety.
19 A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
Also thou wilt stretch thyself out [to rest], with none to make thee afraid; and many will entreat thy favor.
20 Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
But the eyes of the wicked shall fail, and the means of escape will vanish from them, and their [sole] hope shall be the breathing out of their soul.
