Jób 11
1 A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
Then answered Zophar the Naamathite, and said,
2 Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
Should not the multitude of words be answered? and should a man full of talk be justified?
3 Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
Should your lies make men hold their peace? and when you mock, shall no man make you ashamed?
4 Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
For you have said, My doctrine is pure, and I am clean in your eyes.
5 Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
But oh that God would speak, and open his lips against you;
6 Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
And that he would show you the secrets of wisdom, that they are double to that which is! Know therefore that God exacts of you less than your iniquity deserves.
7 Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
Can you by searching find out God? can you find out the Almighty to perfection?
It is as high as heaven; what can you do? deeper than hell; what can you know? (Sheol h7585)
9 Delší jest míra její než země, a širší než moře.
The measure thereof is longer than the earth, and broader than the sea.
10 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
If he cut off, and shut up, or gather together, then who can hinder him?
11 Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
For he knows vain men: he sees wickedness also; will he not then consider it?
12 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
For vain men would be wise, though man be born like a wild ass’s colt.
13 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
If you prepare your heart, and stretch out your hands toward him;
14 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
If iniquity be in your hand, put it far away, and let not wickedness dwell in your tabernacles.
15 Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
For then shall you lift up your face without spot; yes, you shall be steadfast, and shall not fear:
16 Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
Because you shall forget your misery, and remember it as waters that pass away:
17 K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
And your age shall be clearer than the noonday: you shall shine forth, you shall be as the morning.
18 Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
And you shall be secure, because there is hope; yes, you shall dig about you, and you shall take your rest in safety.
19 A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
Also you shall lie down, and none shall make you afraid; yes, many shall make suit to you.
20 Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
But the eyes of the wicked shall fail, and they shall not escape, and their hope shall be as the giving up of the ghost.
