Jób 11
1 A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
Then Sophar the Minaean answered and said,
2 Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
He that speaks much, should also hear on the other side: or does the fluent speaker think himself to be righteous? blessed [is] the short lived offspring of woman.
3 Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
Be not a speaker of many words; for is there none to answer thee?
4 Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
For say not, I am pure in my works, and blameless before him.
5 Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
But oh that the Lord would speak to thee, and open his lips to thee!
6 Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
Then shall he declare to thee the power of wisdom; for it shall be double of that which is with thee: and then shalt thou know, that a just recompence of thy sins has come to thee from the Lord.
7 Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
Wilt thou find out the traces of the Lord? or hast thou come to the end [of that] which the Almighty has made?
Heaven [is] high; and what wilt thou do? and there are deeper things than those in hell; what dost thou know? (Sheol h7585)
9 Delší jest míra její než země, a širší než moře.
Or longer than the measure of the earth, or the breadth of the sea.
10 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
And if he should overthrow all things, who will say to him, What hast thou done?
11 Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
For he knows the works of transgressors; and when he sees wickedness, he will not overlook [it].
12 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
But man vainly buoys himself up with words; and a mortal born of woman [is] like an ass in the desert.
13 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
For if thou hast made thine heart pure, and liftest up [thine] hands towards him;
14 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
if there is any iniquity in thy hands, put if far from thee, and let not unrighteousness lodge in thy habitation.
15 Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
For thus shall thy countenance shine again, as pure water; and thou shalt divest thyself of uncleanness, and shalt not fear.
16 Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
And thou shalt forget trouble, as a wave that has passed by; and thou shalt not be scared.
17 K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
And thy prayer [shall be] as the morning star, and life shall arise to thee [as] from the noonday.
18 Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
And thou shalt be confident, because thou hast hope; and peace shall dawn to thee from out of anxiety and care.
19 A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
For thou shalt be at ease, and there shall be no one to fight against thee; and many shall charge, and make supplication to thee.
20 Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
But safety shall fail them; for their hope is destruction, and the eyes of the ungodly shall waste away.
