Jób 11
1 A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
To naah Namaat acaeng Zophar mah,
2 Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
pop parai loknawk hae pathim han ai boeh maw? Lokthui thaih kami to a zaehaih thung hoiah loisak han oh maw?
3 Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
Lok nam laihaih mah minawk lokpae ai ah anghgaisak duem thai tih maw? Kami na pahnui thuih naah, nang azatpaw han thuitaek kami om mak ai maw?
4 Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
Nang mah, Ka thuih ih lok loe toeng, Sithaw hmaa ah ka ciim, tiah na thuih.
5 Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
Toe Sithaw mah lokthui nasoe loe, na pahni to paong pae nasoe,
6 Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
Anih mah panoek karai alet hnetto palunghahaih amtuengsak nasoe; to tiah ni na sakpazaehaih baktiah na tongh han ih hmuen pong tamsi ah Sithaw mah dan ang paek, tiah na panoek tih.
7 Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
Kathuk Sithaw ih hmuen to na hnuk thai maw? Thacak Sithaw akoephaih na panoek thai maw?
Vannawk pongah kasang, timaw na sah thai tih? Hell pongah kathuk kue, timaw na panoek thai tih? (Sheol h7585)
9 Delší jest míra její než země, a širší než moře.
To kathuk hmuennawk tahhaih loe long pongah sawk kue moe, tuipui pongah doeh kawk kue.
10 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
Sithaw mah naeh maw, thong pakhrak maw, to tih ai boeh loe lok maw na caek nahaeloe, mi mah maw pakaa thai tih?
11 Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
Sithaw loe tidoeh avang ai kami to panoek; sakpazae ih hmuen doeh a hnuk; to tiah nahaeloe anih mah to hmuen to poek ai ah om tih maw?
12 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
Toe taw ih laa hrang to kami baktiah tapen naah ni, tidoeh avang ai kami loe palungha thai vop tih.
13 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
Toe palungthin nam khraih moe, angmah khaeah ban na payangh pacoengah,
14 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
na ban ah sakpazaehaih om cadoeh, to zaehaih to na vah ving moe, na ohhaih kahni im ah sethaih na omsak ai nahaeloe,
15 Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
coek koi om ai ah na mikhmai amtueng tih; ue, zithaih om ai ah, kacakah nang doe tih:
16 Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
raihaih to na pahnet ueloe, kalaem tangcae tui baktiah ni na poek tih boeh.
17 K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
Na hinghaih loe athun ih ni aengh pongah aang kue tih; vaihi kaving ah na oh cadoeh, akhawnbang baktiah aang tih.
18 Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
Oephaih oh pongah, monghaih hoiah na om tih; ue, angmah na khenzawn ueloe, ngancuem ah nang hak tih boeh.
19 A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
Nang song naah, mi mah doeh zithaih na paek mak ai; ue, kami paroeai mah na ven o tih.
20 Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
Toe kasae kami ih mik loe thazok tih, loih o mak ai; nihcae oephaih doeh dueh ving tih, tiah a naa.
