< Jób 10 >

1 Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
“Tedio de vida tiene mi alma, daré libre curso a mis quejas; hablaré con la amargura de mi alma.
2 Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
Diré a Dios: «No me condenes»; dime por qué contiendes conmigo.
3 Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
Te parece acaso bien oprimirme, desechar la obra de tus manos, y favorecer los designios de los malvados?
4 Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
¿Tienes Tú ojos de carne, y miradas como miradas de hombre?
5 Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
¿Son tus días como los días de los mortales, y tus años como los años humanos,
6 Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
para que vayas inquiriendo mi culpa y buscando mi pecado,
7 Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
aunque sabes que no soy malo, y que nadie puede librarme de tu mano?
8 Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
Tus manos me han plasmado y me han hecho todo entero ¿y ahora quieres destruirme?
9 Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
Recuerda que me formaste como barro, y ahora me reduces a polvo.
10 Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
¿No me vaciaste como leche, y cual queso me cuajaste?
11 Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
De piel y de carne me revestiste, y me tejiste de huesos y nervios;
12 Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
vida y favores me has concedido, y tu protección me ha conservado la vida.
13 Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
Mas lo guardaste en tu corazón; bien sé que esto era tu designio.
14 Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
Si peco, Tú me observas; y no me perdonarás mi culpa.
15 Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
Si hago mal, ¡ay de mí! y si soy inocente ni aun así puedo alzar mi cabeza, harto como estoy de oprobio y viendo mi miseria.
16 Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
Y si la alzo, me das caza como león, repites contra mí tus terrores;
17 Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
renuevas tus pruebas contra mí, y acrecientas conmigo tu saña, me atacan cada vez nuevos ejércitos (de males).
18 Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
¿Por qué me sacaste del seno materno? Estaría ahora muerto, sin que ojo alguno me hubiera visto.
19 A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
Sería como si nunca hubiese existido, llevado del seno materno al sepulcro.
20 Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
¿No son pocos mis días? Que Él me deje pues, y que se retire de mí para que pueda alegrarme un poco,
21 Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
antes que me vaya, para no volver, a la tierra de tiniebla y de sombra de muerte,
22 Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
tierra de tiniebla, parecida a densísima lobreguez, sombra de muerte, sin orden alguno, cuya luz es semejante a espesas tinieblas.”

< Jób 10 >