Jób 10
1 Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
A minha alma tem tedio á minha vida: darei livre curso á minha queixa, fallarei na amargura da minha alma.
2 Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
Direi a Deus: Não me condemnes: faze-me saber porque contendes comigo.
3 Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
Parece-te bem que me opprimas? que rejeites o trabalho das tuas mãos? e resplandeças sobre o conselho dos impios?
4 Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
Tens tu porventura olhos de carne? vês tu como vê o homem?
5 Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
São os teus dias como os dias do homem? Ou são os teus annos como os annos de um homem,
6 Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
Para te informares da minha iniquidade, e averiguares o meu peccado?
7 Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
Bem sabes tu que eu não sou impio: todavia ninguem ha que me livre da tua mão.
8 Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
As tuas mãos me fizeram e me formaram todo em roda; comtudo me consomes.
9 Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
Peço-te que te lembres de que como barro me formaste e me farás tornar em pó.
10 Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
Porventura não me vasaste como leite, e como queijo me não coalhaste?
11 Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
De pelle e carne me vestiste, e com ossos e nervos me ligaste.
12 Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
Vida e beneficencia me fizeste: e o teu cuidado guardou o meu espirito.
13 Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
Porém estas coisas as occultaste no teu coração: bem sei eu que isto esteve comtigo.
14 Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
Se eu peccar, tu me observas; e da minha iniquidade não me escusarás.
15 Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
Se fôr impio, ai de mim! e se fôr justo, não levantarei a minha cabeça: farto estou de affronta; e olho para a minha miseria.
16 Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
Porque se vae crescendo; tu me caças como a um leão feroz: tornas-te, e fazes maravilhas contra mim.
17 Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
Tu renovas contra mim as tuas testemunhas, e multiplicas contra mim a tua ira; revezes e combate estão comigo.
18 Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
Por quepois me tiraste da madre? Ah se então dera o espirito, e olhos nenhuns me vissem!
19 A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
Que tivera sido como se nunca fôra: e desde o ventre fôra levado á sepultura!
20 Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
Porventura não são poucos os meus dias? cessa pois, e deixa-me, para que por um pouco eu tome alento;
21 Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
Antes que vá e d'onde nunca torne, á terra da escuridão e da sombra da morte;
22 Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
Terra escurissima, como a mesma escuridão, terra da sombra, da morte e sem ordem alguma e onde a luz é como a escuridão.
