Jób 10
1 Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
taedet animam meam vitae meae dimittam adversum me eloquium meum loquar in amaritudine animae meae
2 Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
dicam Deo noli me condemnare indica mihi cur me ita iudices
3 Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
numquid bonum tibi videtur si calumnieris et opprimas me opus manuum tuarum et consilium impiorum adiuves
4 Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
numquid oculi carnei tibi sunt aut sicut videt homo et tu videbis
5 Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
numquid sicut dies hominis dies tui et anni tui sicut humana sunt tempora
6 Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
ut quaeras iniquitatem meam et peccatum meum scruteris
7 Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
et scias quia nihil impium fecerim cum sit nemo qui de manu tua possit eruere
8 Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
manus tuae plasmaverunt me et fecerunt me totum in circuitu et sic repente praecipitas me
9 Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
memento quaeso quod sicut lutum feceris me et in pulverem reduces me
10 Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
nonne sicut lac mulsisti me et sicut caseum me coagulasti
11 Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
pelle et carnibus vestisti me et ossibus et nervis conpegisti me
12 Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
vitam et misericordiam tribuisti mihi et visitatio tua custodivit spiritum meum
13 Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
licet haec celes in corde tuo tamen scio quia universorum memineris
14 Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
si peccavi et ad horam pepercisti mihi cur ab iniquitate mea mundum me esse non pateris
15 Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
et si impius fuero vae mihi est et si iustus non levabo caput saturatus adflictione et miseria
16 Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
et propter superbiam quasi leaenam capies me reversusque mirabiliter me crucias
17 Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
instauras testes tuos contra me et multiplicas iram tuam adversum me et poenae militant in me
18 Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
quare de vulva eduxisti me qui utinam consumptus essem ne oculus me videret
19 A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
fuissem quasi qui non essem de utero translatus ad tumulum
20 Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
numquid non paucitas dierum meorum finietur brevi dimitte ergo me ut plangam paululum dolorem meum
21 Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
antequam vadam et non revertar ad terram tenebrosam et opertam mortis caligine
22 Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
terram miseriae et tenebrarum ubi umbra mortis et nullus ordo et sempiternus horror inhabitans
