Jób 10
1 Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
Stanco io sono della mia vita! Darò libero sfogo al mio lamento, parlerò nell'amarezza del mio cuore.
2 Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
Dirò a Dio: Non condannarmi! Fammi sapere perché mi sei avversario.
3 Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
E' forse bene per te opprimermi, disprezzare l'opera delle tue mani e favorire i progetti dei malvagi?
4 Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
Hai tu forse occhi di carne o anche tu vedi come l'uomo?
5 Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
Sono forse i tuoi giorni come i giorni di un uomo, i tuoi anni come i giorni di un mortale,
6 Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
perché tu debba scrutare la mia colpa e frugare il mio peccato,
7 Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
pur sapendo ch'io non sono colpevole e che nessuno mi può liberare dalla tua mano?
8 Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
Le tue mani mi hanno plasmato e mi hanno fatto integro in ogni parte; vorresti ora distruggermi?
9 Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
Ricordati che come argilla mi hai plasmato e in polvere mi farai tornare.
10 Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
Non m'hai colato forse come latte e fatto accagliare come cacio?
11 Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
Di pelle e di carne mi hai rivestito, d'ossa e di nervi mi hai intessuto.
12 Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
Vita e benevolenza tu mi hai concesso e la tua premura ha custodito il mio spirito.
13 Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
Eppure, questo nascondevi nel cuore, so che questo avevi nel pensiero!
14 Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
Tu mi sorvegli, se pecco, e non mi lasci impunito per la mia colpa.
15 Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
Se sono colpevole, guai a me! Se giusto, non oso sollevare la testa, sazio d'ignominia, come sono, ed ebbro di miseria.
16 Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
Se la sollevo, tu come un leopardo mi dai la caccia e torni a compiere prodigi contro di me,
17 Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
su di me rinnovi i tuoi attacchi, contro di me aumenti la tua ira e truppe sempre fresche mi assalgono.
18 Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
Perché tu mi hai tratto dal seno materno? Fossi morto e nessun occhio m'avesse mai visto!
19 A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
Sarei come se non fossi mai esistito; dal ventre sarei stato portato alla tomba!
20 Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
E non son poca cosa i giorni della mia vita? Lasciami, sì ch'io possa respirare un poco
21 Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
prima che me ne vada, senza ritornare, verso la terra delle tenebre e dell'ombra di morte,
22 Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
terra di caligine e di disordine, dove la luce è come le tenebre.
