Jób 10

1 Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.

"Ich bin, des Lebens überdrüssig; ich lasse meiner Klage freien Lauf. In meiner Seele Bitterkeit will ich jetzt reden.

2 Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?

Ich spreche nun zu Gott: 'Verurteile mich nicht! Gib an, warum Du mich bekämpfst!

3 Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?

Was nützt es Dir, wenn Du verdammst und Deiner Hände Werk verwirfst? Wenn aber zu der Frevler Plan Dein Antlitz leuchtet?

4 Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?

Besitzest Du denn Fleischesaugen? Siehst Du so kurz, wie Menschen sehen?

5 Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,

Sind Deine Tage wie der Menschen Tage und Deine Jahre wie die Zeit der Sterblichen,

6 Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?

daß Du bei mir nach Fehlern fahndest und mich auf Sünde untersuchst,

7 Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.

obschon Du weißt, daß ich nicht schuldig bin und mich aus Deinen Händen niemand retten kann?

8 Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.

Mich formten kunstvoll Deine Hände; gleichwohl vernichtest Du mich ganz und gar.

9 Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.

Bedenke, daß Du mich aus Lehm geschaffen! Und wiederum schickst Du mich in den Staub.

10 Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?

Wie Milch hast Du mich hingegossen und mich zur festen Form gemacht,

11 Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.

hast mich mit Haut und Fleisch bekleidet, mit Knochen und mit Sehnen mich durchwebt.

12 Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.

Ein Leben voller Gnade hast Du mir gegeben, und Deine Fürsorge hat meinen Geist bewacht.

13 Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.

Doch im geheimen ist Dein Planen dies; ich weiß es jetzt, was Du gedacht:

14 Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.

Wenn je ich fehlte, wolltest Du mir grollen, mir meine Sünde nie verzeihen.

15 Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,

Wenn ich in Sünden fiele, wehe mir! Wenn ich rechtschaffen bliebe, ich dürfte dennoch nicht mein Haupt erheben, mit Schmach gesättigt, an Elend und am Leide satt.

16 Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.

Ja, machst Du Jagd auf mich gleichwie auf einen Löwen, und zeigst Du dadurch Dich stets unvergleichlich,

17 Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.

daß Du den Angriff auf mich stets erneuerst und Deinen Unmut an mir kühlst, in immer neuen Angriffen auf mich?

18 Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,

Warum hast Du mich aus dem Schoß geführt? Ach, wäre ich gestorben, ehe mich ein Auge sah!

19 A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.

Als wäre niemals ich gewesen, so hätte ich schon werden mögen, vom Mutterleib sogleich zu Grab getragen!

20 Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,

Sind meine Lebenstage nicht so kurz? Laß ab von mir, daß ich ein wenig heiter werde,

21 Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,

bevor ich, ohne Rückkehr, geh ins Land der düstern Todesschatten,

22 Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.

ins Land, wo tiefste Finsternis das Dunkel bildet, ganz ohne Unterschied, und wo es, wenn es heller scheint, noch immer dunkelt!'"