Jób 10

1 Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.

Ma vie donne à mon cœur du dégoût: je veux me soulager, donner cours à mes plaintes, et parler dans l'amertume de mon âme.

2 Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?

Je dis à Dieu: Ne me condamne pas! Déclare-moi sur quoi tu me prends à partie!

3 Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?

Est-ce un bonheur pour toi de me maltraiter, de rejeter l'ouvrage de tes mains, et de prêter la lumière aux complots des impies?

4 Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?

As-tu des yeux de chair? vois-tu, comme voient les mortels?

5 Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,

Tes jours sont-ils comme les jours des mortels. et tes années, comme celles des humains,

6 Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?

que tu fais une enquête de ma faute, et une perquisition de mon péché,

7 Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.

sachant bien que je ne suis pas coupable, et que nul ne peut sauver de ta main?

8 Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.

Tes mains m'ont façonné, m'ont fait, en entier; et tu veux me détruire!

9 Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.

Ah! souviens-toi que tu m'as modelé comme l'argile! et dans la poudre tu veux me faire rentrer!

10 Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?

Ne m'as-tu pas versé comme du lait? comme le caillé ne m'as-tu pas fait prendre?

11 Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.

De peau et de chair tu m'as revêtu, d'os et de nerfs tu m'as tissé,

12 Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.

tu m'as donné la vie et la grâce, tes soins ont protégé ma respiration:

13 Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.

et tu me réservais ces maux dans ton cœur! Je sais qu'ils étaient dans ta pensée.

14 Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.

Au cas que je péchasse, tu voulais m'épier, et ne point m'absoudre de ma faute.

15 Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,

Suis-je coupable? malheur à moi! innocent? je n'ose lever la tête, rassasié d'opprobre, et voyant ma misère;

16 Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.

qu'elle se lève, tu vas, tel qu'un lion, me donner la chasse, et renouveler sur moi tes miracles,

17 Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.

m'opposer de nouveaux témoins, redoubler ta fureur contre moi, et faire contre moi se succéder les bataillons.

18 Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,

Ah! pourquoi me tiras-tu du sein de ma mère? Je serais expiré, et aucun œil ne m'eût vu;

19 A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.

je serais comme n'ayant pas été; du ventre au tombeau j'aurais été porté.

20 Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,

Qu'ai-je, sinon quelques jours? Qu'Il cesse! se retire de moi, pour que je me rassérène un peu,

21 Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,

avant que je m'en aille, pour ne plus revenir, dans la région des ténèbres et de l'ombre de mort,

22 Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.

région sombre comme la nuit, d'ombre de mort et de désordre, où la clarté ressemble aux ténèbres!