Jób 10
1 Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
My soul hath been weary of my life, I leave off my talking to myself, I speak in the bitterness of my soul.
2 Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
I say unto God, 'Do not condemn me, Let me know why Thou dost strive [with] me.
3 Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
Is it good for Thee that Thou dost oppress? That Thou despisest the labour of Thy hands, And on the counsel of the wicked hast shone?
4 Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
Eyes of flesh hast Thou? As man seeth — seest Thou?
5 Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
As the days of man [are] Thy days? Thy years as the days of a man?
6 Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
That Thou inquirest for mine iniquity, And for my sin seekest?
7 Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
For Thou knowest that I am not wicked, And there is no deliverer from Thy hand.
8 Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
Thy hands have taken pains about me, And they make me together round about, And Thou swallowest me up!
9 Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
Remember, I pray Thee, That as clay Thou hast made me, And unto dust Thou dost bring me back.
10 Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
Dost Thou not as milk pour me out? And as cheese curdle me?
11 Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
Skin and flesh Thou dost put on me, And with bones and sinews dost fence me.
12 Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
Life and kindness Thou hast done with me. And Thy inspection hath preserved my spirit.
13 Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
And these Thou hast laid up in Thy heart, I have known that this [is] with Thee.
14 Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
If I sinned, then Thou hast observed me, And from mine iniquity dost not acquit me,
15 Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
If I have done wickedly — woe to me, And righteously — I lift not up my head, Full of shame — then see my affliction,
16 Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
And it riseth — as a lion Thou huntest me. And Thou turnest back — Thou shewest Thyself wonderful in me.
17 Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
Thou renewest Thy witnesses against me, And dost multiply Thine anger with me, Changes and warfare [are] with me.
18 Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
And why from the womb Hast Thou brought me forth? I expire, and the eye doth not see me.
19 A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
As I had not been, I am, From the belly to the grave I am brought,
20 Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
Are not my days few? Cease then, and put from me, And I brighten up a little,
21 Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
Before I go, and return not, Unto a land of darkness and death-shade,
22 Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
A land of obscurity as thick darkness, Death-shade — and no order, And the shining [is] as thick darkness.'
