Jób 10
1 Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
I am weary of my life; I will give free expression to my complaint; I will speak in the bitterness of my soul.
2 Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
I will say to God, 'Do not merely condemn me; show me why you accuse me.
3 Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
Is it good to you that you should oppress me, to despise the work of your hands while you smile on the plans of the wicked?
4 Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
Do you have eyes of flesh? Do you see like a man sees?
5 Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
Are your days like the days of mankind or your years like the years of people,
6 Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
that you inquire after my iniquity and search after my sin,
7 Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
although you know I am not guilty and there is no one who can rescue me from your hand?
8 Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
Your hands have framed and fashioned me together round about, yet you are destroying me.
9 Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
Call to mind, I beg you, that you have fashioned me like clay; will you bring me into dust again?
10 Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
Have you not poured me out like milk and curdled me like cheese?
11 Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
You have clothed me with skin and flesh and knit me together with bones and sinews.
12 Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
You have granted me life and covenant faithfulness; your help has guarded my spirit.
13 Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
Yet these things you hid in your heart— I know that this is what you were thinking:
14 Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
that if I sinned, you would notice it; you would not acquit me of my iniquity.
15 Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
If I have acted wickedly, woe to me; and even if I acted righteously, I could not lift up my head, since I am filled with disgrace— see my affliction!
16 Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
If my head were lifted up, you would stalk me like a lion; and again you would show yourself with marvellous acts of power against me.
17 Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
You bring new witnesses against me and increase your anger against me; you attack me with fresh armies.
18 Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
Why, then, have you brought me out of the womb? I wish I had given up my spirit and that no eye had ever seen me.
19 A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
I would have been as though I had never existed; I would have been carried from the womb to the grave.
20 Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
Are not my days only a few? Stop then, let me alone, so that I may have a little rest
21 Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
before I go from where I will not return, to the land of darkness and of the shadow of death,
22 Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
the land that is as dark as midnight, the land of the shadow of death, without any order, where the light is like midnight.'”
