Jób 10
1 Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
“I am tired of living. And I will not be silent and stop saying what I am complaining about. Instead, being very unhappy, I will speak [IDM].
2 Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
I will say to God, ‘Do not say that I must be punished; instead, tell me what wrong you are saying that I have done.
3 Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
Does it seem to be good for you to oppress me, to abandon me, whom you created, and instead, to help wicked people to do the things that they plan to do?
4 Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
Do you understand things the way that we humans do?
5 Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
(Do you live for only a few years, like we do?/You certainly do not live for only a few years, like we do.) [RHQ]
6 Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
So, why do you [RHQ] continue to search for my faults? Why do you hunt for my sins?
7 Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
You know that I am not guilty, and that no one can rescue me from your power [MTY].
8 Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
“'With your hands you created me and shaped/formed my body; but now you are [deciding that you should not have done that, and you are] destroying me.
9 Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
Do not forget that you made me from [a piece of] clay; are you going to cause me to become dirt again [RHQ]?
10 Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
You certainly [RHQ] directed/controlled it when I was conceived, and you formed me inside my mother’s womb [MET].
11 Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
You fastened my bones together with sinews, and [then] you covered them with flesh inside my skin.
12 Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
You have caused me to be alive, and you have faithfully loved me, and you have carefully (preserved me/kept me alive).
13 Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
“'But you (kept secret/did not reveal) what [you were planning to do to me]; I am certain that you were planning [to do] these [things to me].
14 Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
You were watching to see if I would sin, in order that [if I sinned, ] you would refuse to forgive me.
15 Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
If I am a wicked man, I hope/wish that terrible things will happen to me. But even if I am righteous, I still must bow my head [and feel ashamed], because I am very disgraced and feel miserable.
16 Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
And if I am proud, you hunt me like [SIM] a lion hunts [for some animal to kill], and you act powerfully to injure me.
17 Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
You constantly find more witnesses [to testify that I have done what is wrong], and you continually become more angry/perturbed with me. [It is as though] you are always bringing new troops to attack me.
18 Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
“'God, why did you allow me to be born? I wish/desire that I had died before anyone [SYN] saw me.
19 A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
[I consider that] it would have been better if I had been carried directly from my mother’s womb to the grave than for me to live.
20 Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
[I think that] [RHQ] there are only a few days for me to remain alive; so (allow me to be alone/stop attacking me), in order that I may be a little cheerful
21 Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
before I go to the place from which I will never return, where it is always gloomy and very dark [DOU],
22 Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
a place of darkness and dark shadows, where [everything] is confused/disordered, where [even a small amount of] light there is like darkness (OR, there is no light, only darkness).’”
