< Jób 10 >

1 Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
“My soul has been weary of my life, I leave off my talking to myself, I speak in the bitterness of my soul.
2 Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
I say to God, Do not condemn me, Let me know why You strive [with] me.
3 Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
Is it good for You that You oppress? That You despise the labor of Your hands, And shine on the counsel of the wicked?
4 Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
Do you have eyes of flesh? Do You see as man sees?
5 Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
[Are] Your days as the days of man? Your years as the days of a man?
6 Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
That You inquire for my iniquity, And seek for my sin?
7 Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
For You know that I am not wicked, And there is no deliverer from Your hand.
8 Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
Your hands have taken pains about me, And they make me together all around, And You swallow me up!
9 Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
Please remember That You have made me as clay, And You bring me back to dust.
10 Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
Do You not pour me out as milk? And curdle me as cheese?
11 Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
Skin and flesh You put on me, And fence me with bones and sinews.
12 Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
Life and kindness You have done with me. And Your inspection has preserved my spirit.
13 Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
And these You have laid up in Your heart, I have known that this [is] with You.
14 Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
If I sinned, then You have observed me, And do not acquit me from my iniquity,
15 Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
If I have done wickedly—woe to me, And righteously—I do not lift up my head, Full of shame—then see my affliction,
16 Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
And it rises—as a lion You hunt me. And You turn back—You show Yourself wonderful in me.
17 Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
You renew Your witnesses against me, and multiply Your anger with me, Changes and warfare [are] with me.
18 Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
And why from the womb Have You brought me forth? I expire, and the eye does not see me.
19 A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
I am as [if] I had not been, I am brought from the belly to the grave,
20 Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
Are my days not few? Cease then, and put from me, And I brighten up a little,
21 Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
Before I go, and do not return, To a land of darkness and death-shade,
22 Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
A land of obscurity as thick darkness, Death-shade—and no order, And the shining [is] as thick darkness.”

< Jób 10 >