Jób 10
1 Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
My soul is weary of my life; I will leave my complaint upon myself; I will speak in the bitterness of my soul.
2 Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
I will say unto God, Do not condemn me; shew me wherefore thou contendest with me.
3 Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
[Is it] good unto thee that thou shouldest oppress, that thou shouldest despise the work of thine hands, and shine upon the counsel of the wicked?
4 Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
Hast thou eyes of flesh? or seest thou as man seeth?
5 Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
[Are] thy days as the days of man? [are] thy years as man’s days,
6 Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
That thou enquirest after mine iniquity, and searchest after my sin?
7 Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
Thou knowest that I am not wicked; and [there is] none that can deliver out of thine hand.
8 Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
Thine hands have made me and fashioned me together round about; yet thou dost destroy me.
9 Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
Remember, I beseech thee, that thou hast made me as the clay; and wilt thou bring me into dust again?
10 Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
Hast thou not poured me out as milk, and curdled me like cheese?
11 Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
Thou hast clothed me with skin and flesh, and hast fenced me with bones and sinews.
12 Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
Thou hast granted me life and favour, and thy visitation hath preserved my spirit.
13 Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
And these [things] hast thou hid in thine heart: I know that this [is] with thee.
14 Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
If I sin, then thou markest me, and thou wilt not acquit me from mine iniquity.
15 Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
If I be wicked, woe unto me; and [if] I be righteous, [yet] will I not lift up my head. [I am] full of confusion; therefore see thou mine affliction;
16 Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
For it increaseth. Thou huntest me as a fierce lion: and again thou shewest thyself marvellous upon me.
17 Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
Thou renewest thy witnesses against me, and increasest thine indignation upon me; changes and war [are] against me.
18 Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
Wherefore then hast thou brought me forth out of the womb? Oh that I had given up the ghost, and no eye had seen me!
19 A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
I should have been as though I had not been; I should have been carried from the womb to the grave.
20 Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
[Are] not my days few? cease [then, and] let me alone, that I may take comfort a little,
21 Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
Before I go [whence] I shall not return, [even] to the land of darkness and the shadow of death;
22 Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
A land of darkness, as darkness [itself; and] of the shadow of death, without any order, and [where] the light [is] as darkness.
