Jób 10
1 Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
My soul is weary of my life; I will leave my complaint on myself; I will speak in the bitterness of my soul.
2 Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
I will say to God, Do not condemn me; show me why you contend with me.
3 Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
Is it good to you that you should oppress, that you should despise the work of your hands, and shine on the counsel of the wicked?
4 Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
Have you eyes of flesh? or see you as man sees?
5 Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
Are your days as the days of man? are your years as man’s days,
6 Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
That you enquire after my iniquity, and search after my sin?
7 Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
You know that I am not wicked; and there is none that can deliver out of your hand.
8 Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
Your hands have made me and fashioned me together round about; yet you do destroy me.
9 Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
Remember, I beseech you, that you have made me as the clay; and will you bring me into dust again?
10 Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
Have you not poured me out as milk, and curdled me like cheese?
11 Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
You have clothed me with skin and flesh, and have fenced me with bones and sinews.
12 Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
You have granted me life and favor, and your visitation has preserved my spirit.
13 Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
And these things have you hid in your heart: I know that this is with you.
14 Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
If I sin, then you mark me, and you will not acquit me from my iniquity.
15 Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
If I be wicked, woe to me; and if I be righteous, yet will I not lift up my head. I am full of confusion; therefore see you my affliction;
16 Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
For it increases. You hunt me as a fierce lion: and again you show yourself marvelous on me.
17 Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
You renew your witnesses against me, and increase your indignation on me; changes and war are against me.
18 Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
Why then have you brought me forth out of the womb? Oh that I had given up the ghost, and no eye had seen me!
19 A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
I should have been as though I had not been; I should have been carried from the womb to the grave.
20 Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
Are not my days few? cease then, and let me alone, that I may take comfort a little,
21 Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
Before I go from where I shall not return, even to the land of darkness and the shadow of death;
22 Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
A land of darkness, as darkness itself; and of the shadow of death, without any order, and where the light is as darkness.
