Jób 10
1 Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
My soule is cut off though I liue: I wil leaue my complaint vpon my selfe, and wil speake in the bitternesse of my soule.
2 Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
I will say vnto God, Condemne mee not: shew me, wherefore thou contendest with mee.
3 Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
Thinkest thou it good to oppresse me, and to cast off the labour of thine handes, and to fauour the counsel of the wicked?
4 Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
Hast thou carnall eyes? or doest thou see as man seeth?
5 Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
Are thy dayes as mans dayes? or thy yeres, as the time of man,
6 Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
That thou inquirest of mine iniquitie, and searchest out my sinne?
7 Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
Thou knowest that I can not do wickedly: for none can deliuer me out of thine hand.
8 Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
Thine handes haue made me, and fashioned mee wholy rounde about, and wilt thou destroy me?
9 Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
Remember, I pray thee, that thou hast made me as the clay, and wilt thou bring me into dust againe?
10 Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
Hast thou not powred me out as milke? and turned me to cruds like cheese?
11 Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
Thou hast clothed me with skin and flesh, and ioyned me together with bones and sinewes.
12 Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
Thou hast giuen me life, and grace: and thy visitation hath preserued my spirit.
13 Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
Though thou hast hid these things in thine heart, yet I knowe that it is so with thee.
14 Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
If I haue sinned, then thou wilt streightly looke vnto me, and wilt not holde mee giltlesse of mine iniquitie.
15 Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
If I haue done wickedly, wo vnto me: if I haue done righteously, I will not lift vp mine head, being full of confusion, because I see mine affliction.
16 Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
But let it increase: hunt thou me as a lyon: returne and shew thy selfe marueilous vpon me.
17 Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
Thou renuest thy plagues against me, and thou increasest thy wrath against me: changes and armies of sorowes are against me.
18 Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
Wherfore then hast thou brought me out of the wombe? Oh that I had perished, and that none eye had seene me!
19 A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
And that I were as I had not bene, but brought from the wombe to the graue!
20 Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
Are not my dayes fewe? let him cease, and leaue off from me, that I may take a litle comfort,
21 Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
Before I goe and shall not returne, euen to the land of darkenesse and shadow of death:
22 Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
Into a land, I say, darke as darknes it selfe, and into the shadow of death, where is none order, but the light is there as darkenesse.
