Jób 10

1 Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.

I hate my life! Let me speak freely about my complaints—I can't keep my bitterness to myself.

2 Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?

I will tell God, “Don't just condemn me—tell me what you have against me.

3 Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?

Do you enjoy accusing me? Why do you reject me, someone you made with your own hands, and yet smile on the scheming of the wicked?

4 Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?

Do you have human eyes? Do you see like human beings do?

5 Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,

Is your life as short as mortal beings? Are your years as brief as those of humanity,

6 Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?

that you have to examine my wrongs and investigate my sins?

7 Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.

Even though you know I'm not guilty, no one can save me from you.

8 Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.

You made me and shaped me with your own hands, and yet you destroy me.

9 Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.

Remember that you shaped me like a piece of clay—are you now going to turn me back into dust?

10 Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?

You poured me out like milk, you curdled me like cheese.

11 Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.

You clothed me with skin and flesh; you wove my body together with bones and muscles.

12 Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.

You granted me life and showed me your kindness; you have taken great care of me.

13 Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.

But you kept these things hidden in your heart. I know your purpose was

14 Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.

to watch me, and if I sinned, then you would not forgive my wrongs.

15 Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,

If I'm guilty I'm in trouble, if I'm innocent I can't hold my head high because I'm totally disgraced as I look at my sufferings.

16 Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.

If I do hold my head high you hunt me down like a lion, showing how powerful you are in hurting me.

17 Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.

You repeat your arguments against me, you pour out more and more of your anger against me, you send fresh armies against me.

18 Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,

So why did you allow me to be born? I wish that I had died, and nobody had ever seen me!

19 A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.

It would have been better if I had never existed, taken straight from the womb to the grave.

20 Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,

I only have a few days left, so why don't you leave me alone so I can have a little peace

21 Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,

before I go to where I shall never return from, the land of darkness and the shadow of death—

22 Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.

the land of total darkness where death's shadow lies, a place of chaos where light itself is darkness.”