Jób 10
1 Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
Kahinkho hi kahechen tai, lhangphong tah in kiphin inge, kahin gentheina jeh a hi kiphin ding ahi.
2 Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
Pathen koma ima hilouvin nei themmo sah hih in kati ding ahi. Keidouna mona eihin lhut khum peh ding chu nei seipeh in.
3 Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
Kei nei suhgenthei na chu ipi phatchomna naneijem? Nakhut monga nasemsa keihi ibola nei paidoh ham? Migilou thilgon chunga meheuva naumpet nahi.
4 Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
Namit teni hi mihemte mit tobang hija, mihem hon amuthei hou bou hi namu thei ham?
5 Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
Nahinkho hi mihem hinkho chanbep bou saova ham? Nahinkho hi chomlheh jenga ham?
6 Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
Hijeh chun kathemmo naho kintah in neikhol chil peh in lang chule kachonsetna nahol hol jeng ding ham?
7 Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
Themmona bei kahi nahet jeng vang'in nakhut teni a konin koiman eihuhdoh jou ponte.
8 Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
Nakhut tenia neigonna neisem ahijeng vang'in tun nei sumang hel tai.
9 Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
Leivuija konna neisem ahi, neigeldoh in lang, leivui nei nungso sah loi kit ding ham?
10 Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
Nangin kathilgon hoa neipui hoijin, chule naobu a neigong in ahi.
11 Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
Katahsa leh kavunin neitomin, kagu le kachang ho neijop mat peh in,
12 Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
Nangin hinkho neipen chule nangailutna thonlou neimu sah in; ame hoidamna noija kahinkho neihoitup peh e.
13 Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
Ahijeng vang'in nachaloh dan adih tah, nathilgon dihtah ho,
14 Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
Nangin neivet lhih jinga chule kachonsetna ahileh kachonsetna chu nei ngaidam pon nate.
15 Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
Kachonset khah a ahileh keija dinga phamo lheh jeng ahin, chule nolna bei hijeng jong leng kalu kadomsang theipoi. Ajeh chu jachatna leh gentheinan eikidip letset e.
16 Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
Ijem tin kalu domsang taleng, nangin keipi bahkai sadel bangin neidellin natin, keidouna a kichat tijat naumna nathanei nachuneimu sah bep ding ahi.
17 Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
Kei douna a nanatoh chu avel vellin nahet tohsah jin, nalung hanna khang toujing chun kachunga neisun khumin chule kei dou dingin sepai hon thah thah nahin puilut ji'e.
18 Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
Chuti chu ahileh ipi dinga kanu naobua konna nei lahdoh ham? Kapenna chu ipi dinga nei thiden sah lou ham?
19 A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
Chutile ahung peng khalou hel kabah a naobua konna jangkeija lhahkhuh anache tadinga,
20 Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
Keiman nikho lhomcha bou kanei ahitan hijeh chun kachangin nei dalha tan phat chomcha khat beh nopsahna phat kanei nadingin,
21 Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
Kile kit lou dinga kadalhah a khojin le muthim lhangkhal kiheh nagam kajot masangin,
22 Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
Jan khangkim lai banga khojin nagam muthim leh nohphah nagam, khovah jeng jong jan khang kim lai khojin toh abah nagam chu!
