Jeremiáš 9
1 Ó kdo mi to dá, aby hlava má byla vodou, a oči mé pramenem slzí, abych dnem i nocí oplakati mohl zmordovaných dcerky lidu svého.
Who will give water to my head, and a fountain of tears to my eyes? and I will weep day and night for the slain of the daughter of my people.
2 Ó kdo mne postaví na poušti v hospodě pocestných, abych opustil lid svůj, a odešel od nich; nebo všickni jsou cizoložníci, zběř zpronevěřilých,
Who will give me in the wilderness a lodging place of wayfaring men, and I will leave my people, and depart from them? because they are all adulterers, an assembly of transgressors.
3 A natahují jazyka svého ke lži jako lučiště své. Zmocnili se na zemi, ale ne k pravdě; nebo ze zlého ve zlé jdou, a mne neznají, praví Hospodin.
And they have bent their tongue, as a bow, for lies, and not for truth: they have strengthened themselves upon the earth, for they have proceeded from evil to evil, and me they have not known, saith the Lord.
4 Každý střez se bližního svého, a ne každému bratru se dověřuj; nebo každý bratr hledí všelijak podtrhnouti, a každý bližní jako utrhač chodí.
Let every man take heed of his neighbor, and let his not trust in any brother of his: for every brother will utterly supplant, and every friend will walk deceitfully.
5 A jeden každý bližního svého oklamává, a pravdy nemluví; učí jazyk svůj mluviti lež, neprávě činíce, ustávají.
And a man shall mock his brother, and they will not speak the truth: for they have taught their tongue to speak lies: they have laboured to commit iniquity.
6 Tvůj byt jest u prostřed lidu přelstivého; pro lest nechtějí mne poznati, dí Hospodin.
Thy habitation is in the midst of deceit: Through deceit they have refused to know me, saith the Lord.
7 Z té příčiny takto praví Hospodin zástupů: Aj, já přeháněje, pruboval jsem je. Jakž tedy již naložiti mám s dcerou lidu svého?
Therefore thus saith the Lord of hosts: Behold I will melt, and try them: for what else shall I do before the daughter of my people?
8 Střela zabíjející jest jazyk jejich, lest mluví. Ústy svými pokojně s bližním svým mluví, ale v srdci svém skládá úklady své.
Their tongue is a piercing arrow, it hath spoken deceit: with his mouth one speaketh peace with his friend, and secretly he lieth in wait for him.
9 Zdali pro takové věci nemám jich navštíviti? dí Hospodin. Zdaliž nad národem takovým nemá mstíti duše má?
Shall I not visit them for these things, saith the Lord? or shall not my soul be revenged on such a nation?
10 Pro tyto hory dám se v pláč a v naříkání, a pro pastviště, kteráž jsou na poušti, v kvílení; nebo popálena budou, tak že nebude žádného, kdo by skrze ně šel, aniž bude slyšán hlas dobytka. Od ptactva nebeského až do hovada všecko se odbéře a odejde.
For the mountains I will take up weeping and lamentation, and for the beautiful places of the desert, mourning: because they are burnt up, for that there is not a man that passeth through them: and they have not heard the voice of the owner: from the fowl of the air to the beasts they are gone away and departed.
11 A obrátím Jeruzalém v hromady, příbytek draků, a města Judská obrátím v pustinu, tak že nebude obyvatele.
And I will make Jerusalem to be heaps of sand, and dens of dragons: and I will make the cities of Juda desolate, for want of an inhabitant.
12 Kdo jest ten muž moudrý, ješto by rozuměl tomu? A k komu mluvila ústa Hospodinova, ješto by oznamoval to, proč zahynouti má tato země, a vypálena býti jako poušť, tak aby nebylo, kdo by skrze ni šel?
Who is the wise man, that may understand this, and to whom the word of the mouth of the Lord may come that he may declare this, why the land hath perished, and is burnt up like a wilderness, which none passeth through?
13 Nebo praví Hospodin: Proto že opustili zákon můj, kterýž jsem jim předložil, a neposlouchali hlasu mého, aniž chodili za ním,
And the Lord said: Because they have forsaken my law, which I gave them, and have not heard my voice, and have not walked in it.
14 Ale chodili za myšlénkami srdce svého a za Báli, čemuž je naučili otcové jejich:
But they have gone after the perverseness of their own heart, and after Baalim, which their fathers taught them.
15 Protož takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Aj, já nakrmím je, totiž lid tento, pelynkem, a napojím je vodou jedovatou.
Therefore thus saith the Lord of hosts the God of Israel: Behold I will feed this people with wormwood, and give them water of gall to drink.
16 Nebo rozptýlím je mezi národy, kterýchž neznali oni, ani otcové jejich, a posílati budu za nimi meč, až je do konce vyhladím.
And I will scatter them among the nations, which they and their fathers have not known: and I will send the sword after them till they be consumed.
17 Takto praví Hospodin zástupů: Pilně považte, a svolejte ty, kteréž naříkávají, ať přijdou, a k těm, kteréž jsou vycvičené, pošlete, aby přišly.
Thus saith the Lord of hosts the God of Israel: Consider ye, and call for the mourning women, and let them come: and send to them that are wise women, and let them make haste:
18 Nechť pospíší, a dadí se nad námi v naříkání, aby slzy tekly z očí našich, a víčka naše oplývala vodou.
Let them hasten and take up a lamentation for us: let our eyes shed tears, and our eyelids run down with waters.
19 Hlas zajisté naříkání slyšeti z Siona: Jak jsme pohubeni! Stydíme se náramně, že jsme ztratili zemi, že boří příbytky naše.
For a voice of wailing is heard out of Sion: How are we wasted and greatly confounded? because we have left the land, because our dwellings are cast down.
20 Anobrž slyšte, ženy, slovo Hospodinovo, a nechť přijme ucho vaše slovo úst jeho, abyste učily dcerky své naříkání, a jedna každá tovaryšku svou kvílení.
Hear therefore, ye women, the word of the Lord: and let your ears receive the word of his mouth: and teach your daughters wailing: and every one her neighbor mourning.
21 Nebo vlezla smrt okny našimi, vešla na paláce naše, aby vyhubila děti z rynků a mládence z ulic.
For death is come up through our windows, it is entered into our houses to destroy the children from without, the young men from the streets.
22 (Mluv i to: Takto dí Hospodin: ) A padla mrtvá těla lidská jako hnůj po poli, a jako snopové za žencem, a není žádného, kdo by pochoval.
Speak: Thus saith the Lord: Even the carcass of man shall fall as dung upon the face of the country, and as grass behind the back of the mower, and there is none to gather it.
23 Takto praví Hospodin: Nechlub se moudrý v moudrosti své, ani se chlub silný v síle své, aniž se chlub bohatý v bohatství svém.
Thus saith the Lord: Let not the wise man glory in his wisdom, and let not the strong man glory in his strength, and let not the rich man glory in his riches:
24 Ale v tom nechť se chlubí, kdo se chlubí, že rozumí a zná mne, že já jsem Hospodin, kterýž činím milosrdenství, soud i spravedlnost na zemi; nebo v těch věcech líbost mám, dí Hospodin.
But let him that glorieth glory in this, that he understandeth and knoweth me, for I am the Lord that exercise mercy, and judgment, and justice in the earth: for these things please me, saith the Lord.
25 Aj, dnové jdou, praví Hospodin, v nichž navštívím každého, obřezaného i neobřezaného,
Behold, the days come, saith the Lord, and I will visit upon every one that hath the foreskin circumcised.
26 Egyptské i Judské, a Idumejské i Ammonitské, a Moábské, i všecky, kteříž v nejzadnějším koutě bydlí na poušti. Nebo ti všickni národové jsou neobřezaní, tolikéž všecken dům Izraelský jest neobřezaného srdce.
Upon Egypt, and upon Juda, and upon Edom, and upon the children of Ammon, and upon Moab, and upon all that have their hair polled round, that dwell in the desert: for all the nations are uncircumcised in the flesh, but all the house of Israel are uncircumcised in the heart.
