Jeremiáš 9
1 Ó kdo mi to dá, aby hlava má byla vodou, a oči mé pramenem slzí, abych dnem i nocí oplakati mohl zmordovaných dcerky lidu svého.
Kaluchang hi twikul hihen, chuleh kamit teni hi lhitwi putna twinah hileh, sun leh jan in kamite kithatsa ho din, keima kaple maovin umtange.
2 Ó kdo mne postaví na poušti v hospodě pocestných, abych opustil lid svůj, a odešel od nich; nebo všickni jsou cizoložníci, zběř zpronevěřilých,
Ohe, kamite hi dalha-a vahmang thei hing ting, chuleh nelphai gamthip’a kholjin miho gemun’a kiselmang thei hileng, kati! Ajeh chu amaho hi mitoh jonbol leh milhem chavai jeng ahiuve.
3 A natahují jazyka svého ke lži jako lučiště své. Zmocnili se na zemi, ale ne k pravdě; nebo ze zlého ve zlé jdou, a mne neznají, praví Hospodin.
Kamite chu, aleiguiyu thalpi kamsalsa bangin, jouthu seiding salhemin aum’un, thutah dinpijou koima aumpouve. Alahuva setna akhang tul tul jengin, keima jeng jong eihetapouve, tin Pakaiyin aseiye.
4 Každý střez se bližního svého, a ne každému bratru se dověřuj; nebo každý bratr hledí všelijak podtrhnouti, a každý bližní jako utrhač chodí.
Hitijeh chun, naheng-nakom ho’a konin kichih theiyun, chuleh nasopi jong ginchat dauvin. Ajeh chu sopi leh sopi jong agomkom hol’a milhem jeng ahiuve. Chuleh gollepai ho jong mi seise leh gaosap’a vahkoile ngen ahiuve.
5 A jeden každý bližního svého oklamává, a pravdy nemluví; učí jazyk svůj mluviti lež, neprávě činíce, ustávají.
Amitakip joulenal in akilhemtouvin, koima thudih sei aumpouve. Jouthu seina leh milhep lhah aleiyu akithemchuh sah’un, chonset abol be be jingun, lungkhel ding agelpouve.
6 Tvůj byt jest u prostřed lidu přelstivého; pro lest nechtějí mne poznati, dí Hospodin.
Amahon kijoulhepna chunga kijoulhepna abol be be un, chuleh keima hetding donse louvin akoitauve, tun Pakaiyin aseiye.
7 Z té příčiny takto praví Hospodin zástupů: Aj, já přeháněje, pruboval jsem je. Jakž tedy již naložiti mám s dcerou lidu svého?
Hijeh chun Thaneipen Pakaiyin hitin aseiye, ‘Vetan, keiman amaho kapatep ding, thih meiya kigou; jolla banga kago jol ding ahiuve. Amahon aheng-akom jah’a thu angei ngei aseiyun, ahinlah alungsunguvin mi thina ding jeng ageluve.
8 Střela zabíjející jest jazyk jejich, lest mluví. Ústy svými pokojně s bližním svým mluví, ale v srdci svém skládá úklady své.
Aleigui jouseu thina thei thalpi tobang jeng ahin, joulhepna jeng thu aseijun; abonchaovin aheng akom ah chamna asei nauvin, hinlah alunggon uvin aheng akom chan lhihna jeng ahi.
9 Zdali pro takové věci nemám jich navštíviti? dí Hospodin. Zdaliž nad národem takovým nemá mstíti duše má?
Hicheng jeh’a hi, keiman amaho talen kamatsah da-a, chuleh hitobang nam mite chunga chu, keima tah in phukalah da ding ham? tin Pakaiyin aseiye.
10 Pro tyto hory dám se v pláč a v naříkání, a pro pastviště, kteráž jsou na poušti, v kvílení; nebo popálena budou, tak že nebude žádného, kdo by skrze ně šel, aniž bude slyšán hlas dobytka. Od ptactva nebeského až do hovada všecko se odbéře a odejde.
keiman molsang ho kacham ingting, gamthip’a hamdongho din kap inge. Ajeh chu amaho agoplha soh’uvin chuleh akeovin aumgamtauve. Koiman ajotpa tapon, ganchate husa jong akijatapoi. Vachate leh gamsate jong ajammang soh heltauve.
11 A obrátím Jeruzalém v hromady, příbytek draků, a města Judská obrátím v pustinu, tak že nebude obyvatele.
Keiman, Jerusalem hi khogem kasosah ding, chuleh ngeihonte kokhuh’a kasemding ahi. Chuleh Judah gamsung khopi ho ahomkeova kalha-a, aching ding beihel’a kakoi ding ahi, tin Pakaiyin aseiye.
12 Kdo jest ten muž moudrý, ješto by rozuměl tomu? A k komu mluvila ústa Hospodinova, ješto by oznamoval to, proč zahynouti má tato země, a vypálena býti jako poušť, tak aby nebylo, kdo by skrze ni šel?
Koiham miching, hicheho abon’a lethemsoh kei ding? Hicheho kiphonna Pakai kamsoh koikom’a lhung ham, chuleh ahilchen thei ding? Ibol’a gamsung hi segam’a chuleh ahomkeova kijam’a, koima cha chele vahle umlou hitam? Kati.
13 Nebo praví Hospodin: Proto že opustili zákon můj, kterýž jsem jim předložil, a neposlouchali hlasu mého, aniž chodili za ním,
Pakaiyin aseiye, “Kamiten kathupeh adalhah uva, chuleh kasei ajuilou jeh un, achunguva hichenghi soh ahitai.
14 Ale chodili za myšlénkami srdce svého a za Báli, čemuž je naučili otcové jejich:
Amahon, louchal tah in ama ama deicheh abolun, apu apateu bol bang bangin, Baal doilim chu chibai abohtauvin ahi.
15 Protož takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Aj, já nakrmím je, totiž lid tento, pelynkem, a napojím je vodou jedovatou.
Hiche jehchun, Pakai Van Pathen leh Israel Pathen chun aseitai: Vetan, keiman hiche mite aneh diuva namtul jung kha kapeh ding chuleh adondiuva thina gutwi kakoipeh ding ahi, ati.
16 Nebo rozptýlím je mezi národy, kterýchž neznali oni, ani otcové jejich, a posílati budu za nimi meč, až je do konce vyhladím.
Chuleh keiman amahohi, apu apateuvin jong ana jahkhah lou, namtin vaipi lah’a kathethang diu, abonchauva kasuhgamhel kahsea chemjam’a kadelkhum diu ahi,” ati.
17 Takto praví Hospodin zástupů: Pilně považte, a svolejte ty, kteréž naříkávají, ať přijdou, a k těm, kteréž jsou vycvičené, pošlete, aby přišly.
Pakai Van Pathen in hitin aseiye, “Gelun ipi soh hitam! Thi-op themho kouvun chuleh thi-opna kala sathem numeiho kousah” un,
18 Nechť pospíší, a dadí se nad námi v naříkání, aby slzy tekly z očí našich, a víčka naše oplývala vodou.
Gakou loiyun, lhasetah in kaploiyu hite. Mitlhi longhel hol in eikasah’uhen, atiuve.
19 Hlas zajisté naříkání slyšeti z Siona: Jak jsme pohubeni! Stydíme se náramně, že jsme ztratili zemi, že boří příbytky naše.
Ngaiyun, Jerusalem mite ka-ogin akijai. Eiho ikijumsouva eikisumang hel’u ahitai. Igam u dalhatau hite. Ajih chu ichennau in jouse akisuse gamheltai, atiuve.
20 Anobrž slyšte, ženy, slovo Hospodinovo, a nechť přijme ucho vaše slovo úst jeho, abyste učily dcerky své naříkání, a jedna každá tovaryšku svou kvílení.
Hijeh chun numei ho, Pakai thusei ngaiphauvin chule nanakhang sung un lutsah un; nacha nuteu chengse kadan hil un chule mijousen aheng akom’a thilhah kadan hil cheh hen.
21 Nebo vlezla smrt okny našimi, vešla na paláce naše, aby vyhubila děti z rynků a mládence z ulic.
Ajeh chu thinan i-kot phung tinchang’u ahin phan chule leng inpi chengse insung ahin phatai. Kholaija chapang jouse alhamsoh in, chule vengning lah dunga khangdong chengse jong alhamsoh heltai.
22 (Mluv i to: Takto dí Hospodin: ) A padla mrtvá těla lidská jako hnůj po poli, a jako snopové za žencem, a není žádného, kdo by pochoval.
Pakaiyin hiti hin aseije tin, seitan. Mithi long chu loujaova eh-banga kisevum lha ding, chang atpa nunga changphal banga kise diu, achomkhom beihel hiding ahi, tin seijin, ati.
23 Takto praví Hospodin: Nechlub se moudrý v moudrosti své, ani se chlub silný v síle své, aniž se chlub bohatý v bohatství svém.
Pakaiyin hiti hin aseije, achingpa jong achih jal’in kiloupisah dahen; ahatpa jong ahat jal’in kiloupisah dahen, chule ahaopa jong ahao jal’in kiloupisah dahen.
24 Ale v tom nechť se chlubí, kdo se chlubí, že rozumí a zná mne, že já jsem Hospodin, kterýž činím milosrdenství, soud i spravedlnost na zemi; nebo v těch věcech líbost mám, dí Hospodin.
Hinlah ahaopa chu hiti hin kiloupisah johen, ama chun keima eihe khen theijin tin; ajeh chu lungsetna longlouva nei jing keima kahin, leiset chunga thutanna adih jeng kabol’e tihedoh hen, hiti chun keima kakipah thanomji ti he them hen.
25 Aj, dnové jdou, praví Hospodin, v nichž navštívím každého, obřezaného i neobřezaného,
“Ven, nikho ho ahung lhung tai tin, Pakaiyin aseiye; keiman cheptan loulai chengse chunga talen kapeh ding ahi.
26 Egyptské i Judské, a Idumejské i Ammonitské, a Moábské, i všecky, kteříž v nejzadnějším koutě bydlí na poušti. Nebo ti všickni národové jsou neobřezaní, tolikéž všecken dům Izraelský jest neobřezaného srdce.
Egypt, Judah amaho chateu le Moab ahin chule neldi gam’a cheng asam kitan kivel ho jaona ahi. Ajeh chu hiche nam mite hin chep akitan pouvin, Israel insung jeng jong alungthima cheptan lou ahi,” ati.
