Jeremiáš 9
1 Ó kdo mi to dá, aby hlava má byla vodou, a oči mé pramenem slzí, abych dnem i nocí oplakati mohl zmordovaných dcerky lidu svého.
Aw kai kaminawk ih canu humhaih pongah, aqum athun ka qah, ka lu loe tui suih moe, ka mik loe tuibap ah oh boeh.
2 Ó kdo mne postaví na poušti v hospodě pocestných, abych opustil lid svůj, a odešel od nich; nebo všickni jsou cizoložníci, zběř zpronevěřilých,
Aw nihcae loe zu sava nuiah zaehaih sah kami, oep kaom ai kami ah oh o pongah, kaimah ih kaminawk to ka caeh taak moe, praezaek ah ohhaih ahmuen pakrong han ka koeh boeh.
3 A natahují jazyka svého ke lži jako lučiště své. Zmocnili se na zemi, ale ne k pravdě; nebo ze zlého ve zlé jdou, a mne neznají, praví Hospodin.
Nihcae loe amsawnlok thuih hanah palai to kalii baktiah anueng o coek boeh; toe nihcae loe long nuiah loktang lok hoi qoeng o ai; zaehaih maeto pacoeng maeto bangah caeh o moe, Kai hae panoek o ai, tiah Angraeng mah thuih.
4 Každý střez se bližního svého, a ne každému bratru se dověřuj; nebo každý bratr hledí všelijak podtrhnouti, a každý bližní jako utrhač chodí.
Nam puinawk nuiah acoe oh; nam nawkamyanawk to oep o hmah; nawkamyanawk loe aling thaih kami ah oh o boih, ampuinawk doeh kasae thui thaih kami ah ni oh o.
5 A jeden každý bližního svého oklamává, a pravdy nemluví; učí jazyk svůj mluviti lež, neprávě činíce, ustávají.
Nihcae loe angmacae ampui to aling o, loktang to thui o ai; amsawnlok thuih hanah palai to patuk o; zaehaih sak o loiah angpho o boeh.
6 Tvůj byt jest u prostřed lidu přelstivého; pro lest nechtějí mne poznati, dí Hospodin.
Nang loe alinghaih um ah na oh, alinghaih pongah kai panoek han koeh o ai, tiah Angraeng mah thuih.
7 Z té příčiny takto praví Hospodin zástupů: Aj, já přeháněje, pruboval jsem je. Jakž tedy již naložiti mám s dcerou lidu svého?
To pongah misatuh Angraeng mah hae tiah thuih; Khenah, nihcae to atui ah kam kawsak moe, Ka tanoek han; Kai kaminawk canu hanah kawbangmaw Ka sak pae han?
8 Střela zabíjející jest jazyk jejich, lest mluví. Ústy svými pokojně s bližním svým mluví, ale v srdci svém skládá úklady své.
Nihcae ih palai loe duekhaih palaa ah oh moe, alinghaih hoiah lok a thuih o; a imtaeng kami khaeah pakha hoiah angdaehhaih lok to thuih o, toe palung thung hoiah loe Anih han dongh patung pae o.
9 Zdali pro takové věci nemám jich navštíviti? dí Hospodin. Zdaliž nad národem takovým nemá mstíti duše má?
Hae hmuennawk pongah thuitaek ai ah ka oh han maw? tiah Angraeng mah thuih; to baktih acaeng nuiah danpaek ai ah poek angphohaih hoiah maw Ka oh han?
10 Pro tyto hory dám se v pláč a v naříkání, a pro pastviště, kteráž jsou na poušti, v kvílení; nebo popálena budou, tak že nebude žádného, kdo by skrze ně šel, aniž bude slyšán hlas dobytka. Od ptactva nebeského až do hovada všecko se odbéře a odejde.
Maenawk to ka qah haih moe, praezaek ih ohhaih ahmuennawk hanah doeh ka oi haih han; mi mah doeh caeh thaih han ai ah, hmai mah kangh boih boeh; kaminawk mah im ah pacah ih moi lok doeh thaih o ai boeh; van ih tavaanawk doeh angpoeng o boih boeh, moi kasannawk doeh cawnh o boih boeh moe, om o ai boeh.
11 A obrátím Jeruzalém v hromady, příbytek draků, a města Judská obrátím v pustinu, tak že nebude obyvatele.
Jerusalem loe anghnoeng tapophaih ahmuen, tasuinawk ohhaih ahmuen ah ka sak han; Judah vangpuinawk doeh, kami om ai ahmuen ah ka ohsak han.
12 Kdo jest ten muž moudrý, ješto by rozuměl tomu? A k komu mluvila ústa Hospodinova, ješto by oznamoval to, proč zahynouti má tato země, a vypálena býti jako poušť, tak aby nebylo, kdo by skrze ni šel?
Hae hmuen panoek thaih, palungha kami loe mi aa? Hae hmuen thuih thai hanah Angraeng mah lokthuih pae ih kami loe mi aa? Mi doeh caeh thaih han ai ah, prae loe amro boeh moe, praezaek baktiah hmai mah kang boih boeh.
13 Nebo praví Hospodin: Proto že opustili zákon můj, kterýž jsem jim předložil, a neposlouchali hlasu mého, aniž chodili za ním,
Angraeng mah hae tiah thuih; Nihcae loe angmacae hmaa ah ka suek pae ih, ka patukhaih lok to pahnawt o, ka lok tahngai o ai moe, pazui doeh pazui o ai;
14 Ale chodili za myšlénkami srdce svého a za Báli, čemuž je naučili otcové jejich:
angmacae poekhaih loklam to pazui o moe, ampanawk mah patuk ih, Baalnawk hnukah bang o lat.
15 Protož takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Aj, já nakrmím je, totiž lid tento, pelynkem, a napojím je vodou jedovatou.
To pongah misatuh Angraeng, Israel Sithaw mah hae tiah thuih; Khenah, hae kaminawk, nihcae loe kakhaa buh to ka pacah moe, kasoetui to ka naeksak han.
16 Nebo rozptýlím je mezi národy, kterýchž neznali oni, ani otcové jejich, a posílati budu za nimi meč, až je do konce vyhladím.
Angmacae hoi ampanawk mah panoek o vai ai ih, Sithaw panoek ai kaminawk salakah kam hetsak han; nihcae ka hum boih ai karoek to, sumsen ka patoeh han.
17 Takto praví Hospodin zástupů: Pilně považte, a svolejte ty, kteréž naříkávají, ať přijdou, a k těm, kteréž jsou vycvičené, pošlete, aby přišly.
Misatuh Angraeng mah hae tiah thuih; Kho poek oh, qah thaih nongpatanawk angzoh hanah kawk oh; oi thaih nongpatanawk angzoh thai hanah patoeh oh.
18 Nechť pospíší, a dadí se nad námi v naříkání, aby slzy tekly z očí našich, a víčka naše oplývala vodou.
Kaminawk mah, aicae mikkhraetui long moe, mikkhraetui hoi mik koi ai karoek to ang qah o haih hanah, nihcae to karangah angzo o sak ah.
19 Hlas zajisté naříkání slyšeti z Siona: Jak jsme pohubeni! Stydíme se náramně, že jsme ztratili zemi, že boří příbytky naše.
Qahhaih lok loe Zion hoiah angthaih; aicae loe amro o tangtang boeh! Azathaih a tongh o boeh, minawk mah aicae ohhaih ahmuennawk to phraek boih boeh pongah, prae loe pahnawt sut han oh boeh.
20 Anobrž slyšte, ženy, slovo Hospodinovo, a nechť přijme ucho vaše slovo úst jeho, abyste učily dcerky své naříkání, a jedna každá tovaryšku svou kvílení.
Aw nongpatanawk, Angraeng ih lok to tahngai oh; anih pakha hoi tacawt lok pongah naa to patueng oh; na canunawk hanah qahhaih lok, a imtaeng kaminawk boih hanah oihaih lok to patuk oh.
21 Nebo vlezla smrt okny našimi, vešla na paláce naše, aby vyhubila děti z rynků a mládence z ulic.
Duekhaih loe aicae ih thokbuem ah dawh tahang moe, tasa bang ih nawktanawk to hum moe, longhma ih thendoengnawk to hum hanah, aicae ohhaih ahmuen thungah akunh.
22 (Mluv i to: Takto dí Hospodin: ) A padla mrtvá těla lidská jako hnůj po poli, a jako snopové za žencem, a není žádného, kdo by pochoval.
Angraeng mah hae tiah thuih, tiah thui paeh; Kadueh qoknawk loe aek batiah azawn ah angsong o tih, cang aat kami mah tahmaih ih cangqui baktiah, mi mah doeh nihcae ih qok to pakuem mak ai.
23 Takto praví Hospodin: Nechlub se moudrý v moudrosti své, ani se chlub silný v síle své, aniž se chlub bohatý v bohatství svém.
Angraeng mah hae tiah thuih; Palungha kami loe palunghahaih pongah amoek o hmah nasoe, thacak kami doeh a thacakhaih pongah amoek hmah nasoe loe, angraeng kami doeh angraenghaih pongah amoek hmah nasoe:
24 Ale v tom nechť se chlubí, kdo se chlubí, že rozumí a zná mne, že já jsem Hospodin, kterýž činím milosrdenství, soud i spravedlnost na zemi; nebo v těch věcech líbost mám, dí Hospodin.
amoek kami mah, Kai loe long nuiah tahmenhaih hoi amlunghaih, katoengah lokcaekhaih, toenghaih sahkung Angraeng ah oh, tiah kai panoekhaih bangah amoek o haih nasoe, tiah Angraeng mah thuih.
25 Aj, dnové jdou, praví Hospodin, v nichž navštívím každého, obřezaného i neobřezaného,
Khenah, takpum ah khue tangyat hin aat kaminawk thuitaekhaih aninawk to angzoh li boeh;
26 Egyptské i Judské, a Idumejské i Ammonitské, a Moábské, i všecky, kteříž v nejzadnějším koutě bydlí na poušti. Nebo ti všickni národové jsou neobřezaní, tolikéž všecken dům Izraelský jest neobřezaného srdce.
Izip, Judah, Edom, Ammon, Moab hoi praezaek hoi angthla parai ahmuen ah kaom kaminawk boih loe tangyat hin aat o ai, Israel imthung takoh boih doeh palungthin tangyat hin aat o ai, tiah Angraeng mah thuih.
