Jeremiáš 34
1 Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina, (když Nabuchodonozor král Babylonský, a všecko vojsko jeho, i všecka království země pod moc jeho přináležející, všickni také národové bojovali proti Jeruzalému a proti všechněm městům jeho), řkoucí:
Beseda, ki je prišla Jeremiju od Gospoda, ko se je babilonski kralj Nebukadnezar, vsa njegova vojska, vsa zemeljska kraljestva njegovega gospostva in vse ljudstvo borilo zoper [prestolnico] Jeruzalem in zoper vsa njena mesta, rekoč:
2 Takto praví Hospodin Bůh Izraelský: Jdi a rci Sedechiášovi králi Judskému, rci, pravím, jemu: Takto dí Hospodin: Aj, já dám toto město v ruku krále Babylonského, aby je vypálil ohněm.
»Tako govori Gospod, Izraelov Bog: ›Pojdi in govori Judovemu kralju Sedekíju in mu povej: ›Tako govori Gospod: ›Glej, to mesto bom izročil v roko babilonskega kralja in ta ga bo požgal z ognjem.
3 I ty neznikneš ruky jeho, ale jistotně jat a v ruku jeho vydán budeš, a oči tvé uzří oči krále Babylonského, i ústa jeho s ústy tvými mluviti budou, a do Babylona se dostaneš.
Ti ne boš pobegnil iz njegove roke, temveč boš zagotovo zajet in izročen v njegovo roko, in tvoje oči bodo gledale oči babilonskega kralja in ta bo govoril s teboj od ust do ust in šel boš v Babilon.‹«
4 A však slyš slovo Hospodinovo, Sedechiáši králi Judský: Takto praví Hospodin o tobě: Neumřeš od meče,
Vendar poslušaj besedo od Gospoda, oh Judov kralj Sedekíja: »Tako govori Gospod o tebi: ›Ne boš umrl pod mečem,
5 V pokoji umřeš. A jakož pálívali otcům tvým, králům předešlým, kteříž byli před tebou, tak páliti budou tobě, a říkajíce: Ach, pane, kvíliti budou nad tebou; nebo slovo toto já mluvil jsem, dí Hospodin.
temveč boš umrl v miru, in s sežigi [dišav] tvojim očetom, prejšnjim kraljem, ki so bili pred teboj; tako bodo sežgali dišave zate; in oni te bodo objokovali, rekoč: ›Ah, gospod!‹ Kajti jaz sem proglasil besedo, ‹ govori Gospod.«
6 I mluvil Jeremiáš prorok Sedechiášovi, králi Judskému, všecka slova ta v Jeruzalémě,
Potem je prerok Jeremija vse te besede govoril Judovemu kralju Sedekíju v Jeruzalemu,
7 Když vojsko krále Babylonského bojovalo proti Jeruzalému a proti všechněm městům Judským ostatním, proti Lachis a proti Azeku; nebo ta byla pozůstala z měst Judských města hrazená.
ko se je vojska babilonskega kralja borila zoper Jeruzalem in zoper vsa Judova mesta, ki so ostala, zoper Lahíš in zoper Azéko, kajti ta obrambna mesta so preostala od Judovih mest.
8 Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina, když učinil král Sedechiáš smlouvu se vším lidem, kterýž byl v Jeruzalémě, o vyhlášení jim svobody,
To je beseda, ki je prišla Jeremiju od Gospoda, potem ko je kralj Sedekíja sklenil zavezo z vsem ljudstvom, ki je bilo v Jeruzalemu, da jim razglasi svobodo,
9 Aby propustil jeden každý služebníka svého a jeden každý děvku svou, Hebrejského neb Hebrejskou, svobodné, aby nepodroboval sobě v službu Žida, bratra svého, nižádný.
da naj bi vsak človek pustil svojega sluga in vsak človek svojo deklo, ki je Hebrejec ali Hebrejka, oditi prosto, da naj ne bi bil nihče postrežen od njih, torej od svojega brata Juda.
10 Tedy uposlechla všecka knížata a všecken lid, kterýž byl v smlouvu všel, aby propustil jeden každý služebníka svého a jeden každý děvku svou svobodné, aby nepodroboval jich v službu více; uposlechli, pravím, a propustili.
Torej ko so vsi princi in vse ljudstvo, ki je vstopilo v zavezo, slišalo, da naj bi vsak pustil svojega sluga in vsakdo svojo deklo oditi prosto, da naj si nihče izmed njih ne pusti več streč od njih, potem so ubogali in jim pustili oditi.
11 Potom pak rozmyslivše se, zase pobrali služebníky své a děvky své, kteréž byli propustili svobodné, a podrobili je sobě za služebníky a děvky.
Toda potem so se obrnili nazaj in veleli služabnikom in pomočnicam, ki so jih pustili oditi proste, da se vrnejo in jih privedli v podjarmljenje za služabnike in za pomočnice.
12 I stalo se slovo Hospodinovo k Jeremiášovi od Hospodina, řkoucí:
Zato je Gospodova beseda prišla k Jeremiju od Gospoda, rekoč:
13 Takto praví Hospodin Bůh Izraelský: Já jsem učinil smlouvu s otci vašimi toho dne, když jsem je vyvedl z země Egyptské, z domu služebníků, řka:
»Tako govori Gospod, Izraelov Bog: ›Zavezo sem sklenil z vašimi očeti na dan, ko sem jih izpeljal iz egiptovske dežele, iz hiše sužnosti, rekoč:
14 Po vyplnění sedmi let propouštívejte jeden každý bratra svého Žida, kterýž by prodán byl tobě, a sloužilť by šest let, propusť, pravím, jej svobodného od sebe. Ale neuposlechli otcové vaši mne, aniž naklonili ucha svého.
›Ob koncu sedmih let pustite oditi vsak mož svojega brata Hebrejca, ki ti je bil prodan; in ko ti je služil šest let, ga boš pustil od sebe oditi prostega.‹ Toda vaši očetje mi niso prisluhnili niti nagnili svojega ušesa.
15 Vy zajisté usmyslivše sobě dnes, učinili jste to, což jest spravedlivého před očima mýma, že jste vyhlásili svobodu jeden každý bližnímu svému, učinivše smlouvu před oblíčejem mým v domě tom, kterýž nazván jest od jména mého.
In sedaj ste bili obrnjeni in storili pravilno v mojem pogledu v razglašanju svobode vsak človek svojemu sosedu; in pred menoj ste sklenili zavezo v hiši, ki je imenovana z mojim imenom.
16 Ale zase zpáčivše se, zlehčili jste jméno mé, že jste vzali zase jeden každý služebníka svého a jeden každý děvku svou, kteréž jste byli propustili svobodné podlé žádosti jejich, a podrobili jste je, aby byli vaši služebníci a děvky.
Toda obrnili ste se in oskrunili moje ime in veleli vsak človek svojemu služabniku in vsak mož svoji pomočnici, ki jih ste na njihovo zadovoljstvo spustili na svobodo, da se vrnejo in jih privedli v podjarmljenje, da so vam za služabnike in pomočnice.‹
17 Protož takto praví Hospodin: Vy neuposlechli jste mne, abyste vyhlásili svobodu jeden každý bratru svému, a jeden každý bližnímu svému, aj, já vyhlašuji proti vám svobodu, dí Hospodin, meči, moru a hladu, a vydám vás ku posmýkání po všech královstvích země.
Zato tako govori Gospod: ›Niste mi prisluhnili v razglašanju svobode, vsak človek svojemu bratu in vsak človek svojemu sosedu. Glejte, razglašam vam svobodo, ‹ govori Gospod, ›meču, kužni bolezni in lakoti, in storil vam bom, da boste odstranjeni v vsa kraljestva zemlje.
18 Vydám zajisté ty lidi, jenž přestoupili smlouvu mou, kteříž nevykonali slov smlouvy té, kterouž učinili před oblíčejem mým, když tele rozťali na dvé, a prošli mezi díly jeho,
In jaz bom dal ljudi, ki so prestopali mojo zavezo, ki niso izpolnjevali besed zaveze, ki so jo sklenili pred menoj, ko so tele preklali na polovico in šli med njegovima deloma,
19 Totiž knížata Judská a knížata Jeruzalémská, komorníci, a kněží, i všecken lid té země, kteříž prošli mezi díly toho telete.
Judove prince in jeruzalemske prince, evnuhe in duhovnike in vse ljudstvo dežele, ki so šli med deloma teleta;
20 Vydám je, pravím, v ruku nepřátel jejich, a v ruku hledajících bezživotí jejich, i budou těla mrtvá jejich za pokrm ptactvu nebeskému, a šelmám zemským.
jaz jih bom celo izročil v roko njihovih sovražnikov in v roko tistih, ki jim strežejo po življenju. Njihova trupla bodo za hrano perjadi neba in zemeljskim živalim.
21 Sedechiáše také krále Judského, i knížata jeho vydám v ruku nepřátel jejich, a v ruku hledajících bezživotí jejich, v ruku, pravím, vojska krále Babylonského, kteříž odtáhli od vás.
Judovega kralja Sedekíja in njegove prince bom izročil v roko njihovih sovražnikov in v roko tistih, ki jim strežejo po življenju in v roko kralja babilonske vojske, ki so šli gor od vas.
22 Aj, já přikáži, dí Hospodin, a přivedu je zase na město toto, aby bojovali proti němu, a vezmouce je, vypálili je ohněm; města také Judská obrátím v poušť, tak že nebude žádného obyvatele.
Glej, zapovedal bom, ‹ govori Gospod ›in jim povzročil, da se vrnejo k temu mestu; in bojevali se bodo zoper njega, ga zavzeli in ga požgali z ognjem in jaz bom Judova mesta naredil opustošenje brez prebivalca.‹«
