Jeremiáš 20
1 Tedy slyšev Paschur syn Immerův, kněz, kterýž byl přední správce v domě Hospodinově, Jeremiáše prorokujícího o těch věcech,
Jeremiah mah thuih ih hmuennawk to thaih naah, Angraeng ih im ukkung, Immer capa qaima Pashur mah,
2 Ubil Paschur Jeremiáše proroka, a dal jej do vězení v bráně Beniaminově hořejší, kteráž byla při domě Hospodinově.
tahmaa Jeremiah to tabaeng moe, thlongthuk pacoengah Angraeng im taeng ih Benjamin khongkha aluek bangah a suek.
3 Stalo se pak nazejtří, když vyvedl Paschur Jeremiáše z vězení, že řekl jemu Jeremiáš: Nenazval Hospodin jména tvého Paschur, ale Magor missabib.
Khawnbang ah loe Pashur mah Jeremiah to prawt. To naah Jeremiah mah, Angraeng mah nang hae Pashur, tiah kawk ai, Magor-missa-bib, tiah ang kawk, tiah a naa.
4 Nebo takto praví Hospodin: Aj, já pustím na tebe strach, na tebe i na všecky přátely tvé, kteříž padnou od meče nepřátel svých, načež oči tvé hleděti budou, když všecken lid Judský vydám v ruku krále Babylonského, kterýž zavede je do Babylona, a mečem je pobije.
Angraeng mah, Khenah, nangmah hoi nam puinawk boih khaeah zit kaom hmuen kang phaksak han; nihcae loe angmacae misa ih sumsen hoiah na hmaa ah dueh o tih; Judah kaminawk to Babylon siangpahrang ban ah ka paek boih han, anih mah nihcae to Babylon ah misong ah hoi o ueloe, sumsen hoiah hum o tih, tiah thuih.
5 Vydám i všelijaké bohatství města tohoto, a všecko úsilé jeho, i všelijakou věc drahou jeho, i všecky poklady králů Judských vydám v ruku nepřátel jejich, a rozchvátají je, i poberou je, a dovezou je do Babylona.
Hae vangpui thacakhaih hoi hmuenmaenawk boih, atho kana hmuenmaenawk boih, Judah siangpahrang ih tacongnawk loe nihcae misa ban ah ka paek boih han, nihcae mah lomh o ueloe, Babylon ah phaw o boih tih.
6 Ty pak Paschur i všickni, kteříž bydlí v domě tvém, půjdete do zajetí, a do Babylona se dostaneš, a tam umřeš, i tam pochován budeš ty i všickni milující tebe, jimž jsi prorokoval lživě.
Nang, Pashur hoi na imthung takoh kamianwk loe misong ah na laem o boih tih; na thuih ih amsawnlok tahngai kaminawk loe nam puinawk hoi nawnto Babylon ah na caeh o boih tih; to vangpui ah na dueh o ueloe, to ah aphum o tih, tiah a naa.
7 Namlouvals mne, Hospodine, a dalť jsem se přemluviti; silnějšís byl nežli já, protož zmocnils se mne. Jsem v posměchu každý den, každý se mi posmívá.
Aw Angraeng, kai hae nang ling, kai loe aling ih kami ah ka oh; nang loe kai pongah tha na cak moe, nang payawk boeh; ni thokkruek kaminawk mah kai kasae ang thuih o, kami boih mah kai ang pahnuih o thuih boeh.
8 Nebo jakž jsem začal mluviti, úpím, pro ukrutenství a zhoubu křičím; slovo zajisté Hospodinovo jest mi ku potupě a ku posměchu každého dne.
Lok ka thuih kruek, athii longhaih hoi amrohaih lok to ni ka thuih; to tiah Angraeng ih lok to ka thuih pongah, ni thokkruek kai kasae thuihaih hoi pahnui thuihaih to oh.
9 I řekl jsem: Nebuduť ho připomínati, ani mluviti více ve jménu jeho. Ale jest v srdci mém jako oheň hořící, zavřený v kostech mých, jehož snažuje se zdržeti, však nemohu,
To pongah, kawbaktih atue naah maw loe anih kawng to ka thui mak ai, anih ih ahmin doeh ka thui mak ai boeh, tiah poekhaih ka tawnh. Toe anih ih lok loe ka huhnawk thungah kraeng khak ih hmai kamngaeh baktiah oh pongah, ka khaang thai ai moe, pauep doeh ka pauep thai ai.
10 Ačkoli slýchám utrhání mnohých, i Magor missabiba, říkajících: Povězte něco na něj, a oznámíme to králi. Všickni, kteříž by měli býti přátelé moji, číhají na poklesnutí mé, říkajíce: Snad někde podveden bude, a zmocníme se ho, a pomstíme se nad ním.
Kami ahminset paraihaih to ka thaih, ahmuen kruekah zit kaom hmuen to oh. Kaminawk mah kaicae khaeah, tamthang na thui oh, minawk khaeah ka thuih pae o patoeng han, tiah thuih o. Kam puinawk mah kai amthaekhaih to zing o, anih loe aling thai tih hmang, aling pazawk pacoengah, a nuiah lu la si, tiah a thuih o.
11 Ale Hospodin jest se mnou jakožto rek udatný, protož ti, kteříž mne stihají, zurážejí se, a neodolají; styděti se budou náramně, nebo se jim šťastně nezvede, aniž potupa věčná v zapomenutí dána bude.
Toe Angraeng loe kai khaeah thacak misatuh kami baktiah oh; to pongah kai pacaekthlaek kaminawk mah na pazawk o mak ai, nihcae loe azathaih tong o tih; nihcae loe khosak hoih o mak ai; pahnet thai ai azathaih to tong o tih.
12 Protož ó Hospodine zástupů, kterýž zkušuješ spravedlivého, kterýž spatřuješ ledví a srdce, nechť se podívám na pomstu tvou nad nimi, tobě zajisté zjevil jsem při svou.
Katoeng kaminawk tanoekkung, kami poekhaih panoekkung, Aw misatuh kaminawk ih Angraeng, nihcae nuiah lu na lakhaih to na hnusak ah, kai kawng hoi kasaeng hmuen loe nang khaeah kang tathlang boeh.
13 Zpívejte Hospodinu, chvalte Hospodina, že vytrhl duši nuzného z ruky nešlechetných.
Angraeng khaeah laa to sah oh, Angraeng to pakoeh oh; anih mah amtang kaminawk hinghaih to kahoih ai hmuen sah kaminawk ban thung hoiah loisak boeh.
14 Zlořečený ten den, v němžto zplozen jsem, den, v němž porodila mne matka má, ať není požehnaný.
Ka tapenhaih ani loe tangoenghaih ah om nasoe! Kam no mah ang tapenhaih ani loe tahamhoihhaih om hmah nasoe!
15 Zlořečený ten muž, kterýž zvěstoval otci mému, chtěje zvláštně obradovati jej, řka: Narodiloť se dítě pohlaví mužského.
Kam pa khaeah, nang loe caa nongpa na sak boeh; tiah kam pa palung anghoe han thui kami loe, tahamsethaih tong nasoe.
16 A nechť jest ten muž podobný městům, kteráž podvrátil Hospodin, a neželel; nebo slyšel křik v jitře, a provyskování v čas polední.
To kami loe Angraeng mah tahmenhaih tawn ai ah, phraek ih vangpui baktiah om nasoe; akhawnbang ah qahhaih lok hoi athun naah misatuk pahruekhaih lok to thaih nasoe;
17 Ó že mne neusmrtil od života, ješto by mi matka má byla hrobem mým, a život její věčně těhotný.
kam no loe kai ih taprong ah oh hanah, anih mah kam no ih zokthung ah na hum ai; kam no hoi nawnto a zok thungah oh poe hanah, na hum halat nahaeloe hoih han to mah!
18 Proč jsem jen z života vyšel, abych okoušel těžkosti a zámutku, a aby stráveni byli v pohanění dnové moji?
Tipongah khosak raihaih hoi palungsethaih to tong moe, azathaih hoi ka hinghaih boeng hanah zokthung hoiah ka tapen?
