Jeremiáš 2
1 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
Pea naʻe toe hoko ʻae folofola ʻa Sihova kiate au, ʻo pehē,
2 Jdi a volej, tak aby slyšel Jeruzalém, řka: Takto praví Hospodin: Rozpomínám se na tě pro milosrdenství mladosti tvé, a pro lásku snětí tvého, když jsi za mnou chodila po poušti v zemi, kteráž nebývá osívána.
“ʻAlu ʻo kalanga ki he telinga ʻo Selūsalema, ʻo pehē, ‘ʻOku pehē mai ʻe Sihova; “ʻOku ou manatuʻi koe, ko e angalelei naʻe fai kiate koe ʻi hoʻo kei siʻi, mo e ʻofa naʻe fakahā ʻi hoʻo fakanofo, ʻi hoʻo muimui kiate au ʻi he toafa, ʻi he fonua naʻe ʻikai tūtuuʻi.
3 Tehdáž svatost Hospodinova byl Izrael, prvotiny úrod jeho. Všickni, kteříž jej zžírali, obviněni byli; zlé věci na ně přišly, praví Hospodin.
Naʻe fakatapui ʻa ʻIsileli kia Sihova, ko e ʻuluaki fua ʻo hono tupu: ʻe halaia ʻakinautolu kotoa pē ʻoku fakaʻauha ia;’” ʻoku pehē ʻe Sihova, “ʻE hoko ʻae kovi kiate kinautolu.”
4 Slyšte slovo Hospodinovo, dome Jákobův, a všecky čeledi domu Izraelského.
ʻE fale ʻo Sēkope, pea mo e faʻahinga kotoa pē ʻoe fale ʻo ʻIsileli, mou fanongo ki he folofola ʻa Sihova.
5 Takto praví Hospodin: Jakou shledali otcové vaši při mně nepravost, že se vzdálili ode mne, a chodíce za marností, marní učiněni jsou,
ʻOku pehē ʻe Sihova, “Ko e hā ʻae kovi kuo ʻiloʻi ʻe hoʻomou ngaahi tamai ʻiate au, koeʻuhi kuo nau liʻaki au, pea muimui ki he meʻa noa pe, pea kuo nau hoko ʻo vale?
6 Tak že ani neřekli: Kde jest Hospodin, kterýž nás vyvedl z země Egyptské, kterýž nás vodil po poušti, po zemi pusté a strašlivé, po zemi vyprahlé a stínu smrti, po zemi, skrze niž nechodil žádný, a kdež žádný člověk nebydlil?
Pea naʻe ʻikai te nau pehē, ‘Ko e fē ʻa Sihova, ʻaia naʻa ne ʻomi ʻakimautolu mei he fonua ko ʻIsipite, ʻaia naʻa ne tataki ʻakimautolu ʻi he toafa; ʻi he fonua lala pea luoluo, ʻi he fonua mōmoa, mo e malumalu ʻoe mate, ʻi he fonua kuo ʻikai fononga ki ai ha tangata, pea ʻoku ʻikai nofo ai ha tangata?’
7 Nýbrž, když jsem vás uvedl do země úrodné, abyste jedli ovoce její i dobré věci její, všedše tam, poškvrnili jste země mé, a dědictví mé zohavili jste.
Pea naʻaku ʻomi ʻakimoutolu ki he fonua mahu, ke kai hono fua, mo hono lelei ʻo ia; ka ʻi hoʻomou hū ki ai, kuo mou fakakoviʻi hoku fonua, pea ngaohi hoku tofiʻa ko e meʻa fakalielia.
8 Kněží neřekli: Kde jest Hospodin? a ti, kteříž se obírají s zákonem, nepoznali mne, pastýři pak odstoupili ode mne, a proroci prorokovali skrze Bále, a za věcmi neužitečnými chodili.
Naʻe ʻikai pehē ʻe he kau taulaʻeiki, ‘Ko e fē ʻa Sihova?’ Pea naʻe ʻikai ʻiloʻi au ʻekinautolu naʻe maheni ai ʻi he fono: pea naʻe angatuʻu kiate au ʻae kau tauhi foki, pea naʻe kikite ʻae kau palōfita ʻi he hingoa ʻo Peali, pea nau muimui ki he ngaahi meʻa taʻeʻaonga.”
9 Pročež vždy nesnáz mám s vámi, praví Hospodin, i s syny synů vašich nesnáz míti musím.
Ko ia ʻoku pehē mai ʻe Sihova, “Te u toe lea kiate kimoutolu, pea te u kole ki hoʻomou fānau, pea mo e fānau ʻa hoʻomou fānau.
10 Projděte ale ostrovy Citim, a pohleďte, i do Cedar pošlete, a pošetřte pilně, a pohleďte, stalo-li se co takového.
Koeʻuhi, ke mou ʻalu ki he ngaahi motu ʻo Kitimi, ʻo mamata; pea fekau ki Keta, pea fakakaukau lahi, pea vakai, pe ʻoku ai ha meʻa pehē.
11 Zdali změnil který národ bohy, ačkoli nejsou bohové? Lid pak můj změnil slávu svou v věc neužitečnou.
ʻOku ai ha kakai kuo fetongi honau ngaahi ʻotua, ʻaia naʻe ʻikai ko e ʻotua? Ka kuo fetongi ʻa hoku kakai honau nāunau ki he meʻa taʻeʻaonga.”
12 Užasněte se nebesa nad tím, a děste se, chřadněte velmi, praví Hospodin.
ʻOku pehē mai ʻe Sihova, “ʻE ngaahi langi mou ofo ki he meʻa ni, pea mou manavahē fakailifia; pea tetetete lahi ʻaupito,
13 Nebo dvojí zlost spáchal lid můj: Mne opustili pramen vod živých, aby sobě vykopali čisterny, čisterny děravé, kteréž nedrží vody.
“He kuo fai ʻe hoku kakai ʻae meʻa kovi ʻe ua: kuo nau liʻaki au ko e matavai moʻui, pea kuo nau tā kiate kinautolu ʻae ngaahi ʻaiʻanga vai, ko e ngaahi ʻaiʻanga vai mafōfoa, ʻaia ʻoku ʻikai faʻa maʻu ai ha vai.
14 Zdali otrok jest Izrael? Zdali man doma zplozený? Pročež vydán jest v loupež?
“Ko e tamaioʻeiki ʻa ʻIsileli? Pe ko e hako ia ʻoe tamaioʻeiki? Ka ko e hā kuo fakamālohi ai ia?
15 Lvíčata řvou na něj, a vydávají hlas svůj, a obracejí zemi jeho v pustinu; města jeho vypálena jsou, tak že není žádného obyvatele.
Naʻe ngungulu kiate ia ʻae fanga laione mui, kuo nau tangi ʻaki ʻae leʻo lahi, kuo nau fakalala ʻae fonua: kuo tutu hono ngaahi kolo pea ʻoku ʻikai ha kakai.
16 Obyvatelé také Nof a Tachpanes pasou na vrchu hlavy tvé.
Pea kuo fakavolu foki ho tumuʻaki, ʻe he fānau ʻo Nofi mo Tapanesi.
17 Zdaliž toho sobě nepůsobíš, opouštějíc Hospodina Boha svého v ten čas, když tě vodí po cestě své?
“ʻIkai kuo hoko ʻae meʻa ni kiate koe ʻiate koe pe, ʻi hoʻo liʻaki ʻa Sihova ko ho ʻOtua, ʻi heʻene tataki koe ʻi he hala?
18 A nyní co tobě do cesty Egyptské, že piješ vodu z Níle? Aneb co tobě do cesty Assyrské, že piješ vodu z řeky?
Pea ko eni, ko e hā ʻaʻau te ke ʻalu ai ʻi he hala ki ʻIsipite, ke inu ʻi he ngaahi vai ʻo Sihoa? Pea ko e hā te ke ʻalu ai koe ʻi he hala ki ʻAsilia, ke inu ʻi he vai ʻoe vaitafe?
19 Trestati tě bude zlost tvá, a odvrácení tvá domlouvati budou tobě. Poznejž tedy a viz, že zlá a hořká věc jest, že opouštíš Hospodina Boha svého, a není bázně mé při tobě, dí Panovník Hospodin zástupů.
“ʻE tautea koe ʻe hoʻo angahala ʻaʻau, pea ʻe valokiʻi koe ʻe hoʻo fakaholomui: ko ia ke ke ʻilo mo vakai, ko e meʻa kovi mo fakamamahi, ʻa hoʻo liʻaki ʻa Sihova ko ho ʻOtua, pea ʻoku ʻikai te ke manavahē kiate au,” ʻoku pehē ʻe he ʻEiki ko Sihova ʻoe ngaahi kautau.
20 Ačkoli dávno polámal jsem jho tvé, potrhal jsem to, čím jsi svázána byla, a řeklas: Nebuduť sloužiti modlám, však po každém pahrbku vysokém, a pod každým dřevem zeleným touláš se, ó nevěstko.
“He talu mei muʻa kuo u maumauʻi hoʻo haʻamonga, pea motuhi ho ngaahi haʻi; pea naʻa ke pehē, ‘ʻE ʻikai te u fai kovi;’ ka kuo ke ʻeveʻeva ʻi he ngaahi moʻunga māʻolunga kotoa pē, pea ʻi he lolo ʻakau mata kotoa pē ʻo fai angahala.
21 Ješto jsem já tě vysadil vinným kmenem výborným, všecku napořád semenem čistotným, i kterakž jsi mi proměnila se v plané réví cizího kmene?
Ka naʻaku tō koe, ko e vaine lelei, ko e tenga lelei ʻaupito: pea ʻoku fēfē ai haʻo liliu ko e ʻakau kovi, ko e vaine kehe kiate au?”
22 Nebo bys ty se pak umyla sanitrem, a mnoho na sebe mýdla vypotřebovala, předceť patrná jest nepravost tvá před oblíčejem mým, praví Panovník Hospodin.
He ʻoku pehē mai ʻe he ʻEiki ko Sihova, “Kapau te ke fufulu koe ʻaki ʻae naita, pea toʻo kiate koe ʻae koa lahi, ka ʻoku kei ʻilonga ʻa hoʻo hia ʻi hoku ʻao.
23 Kterakž můžeš říci: Nepoškvrňovala jsem se, za Báli jsem nechodila? Pohleď na cestu svou v tomto údolí, poznej, cos činila, dromedářko rychlá, kteráž znamení necháváš na cestách svých.
“ʻE fēfē koā ʻa hoʻo pehē, ‘ʻOku ʻikai te u ʻuli, ʻoku ʻikai te u muimui kia Peali’? Vakai ki hoʻo ʻulungāanga ʻi he teleʻa, ke ke ʻilo ʻaia kuo ke fai: ko e kāmeli veʻe vave koe, ʻoku feʻaluʻaki ʻi hono ngaahi hala;
24 Jsi divoká oslice, zvyklá na poušti, kteráž podlé líbosti duše své hltá vítr, když se jí příčina dá. Kdo jí překážku učiní? Všickni ti, kteříž jí hledají, nepotřebí se jim kvaltovati, naleznouť ji v měsíci jejím.
Ko e ʻasi hehengi ʻoku maheni ai mo e toafa, ʻaia ʻoku ne folohifo ʻae matangi ʻi heʻene holi; pea ʻi heʻene pehē ko hai ʻoku faʻa fakafoki ia? ʻE ʻikai kumi fakafiuʻi ia ʻe ha taha; ka te nau ʻilo ia ʻi hono māhina.
25 Dí-liť kdo: Zdržuj nohu svou, aby bosá nebyla, a hrdlo své od žízně, tedy říkáš: To nic, nikoli; nebo jsem zamilovala cizí, a za nimi choditi budu.
“Taʻofi ho vaʻe mei he taʻetopuvaʻe, pea mo ho kia mei he fieinu: ka naʻa ke pehē, ‘ʻOku ʻikai ha ʻamanaki:’ ʻoku ʻikai; he kuo u ʻofa ki he kau muli, pea te u muimui pe kiate kinautolu.’
26 Jakož k hanbě přichází zloděj, když postižen bývá, tak zahanben bude dům Izraelský, oni, králové jejich, knížata jejich, a kněží jejich, i proroci jejich,
Hangē ʻoku mā ʻae kaihaʻa ʻi hono ʻiloʻi ia, ʻoku pehē ʻae mā ʻae fale ʻo ʻIsileli; ko kinautolu, mo honau ngaahi tuʻi, mo honau houʻeiki, mo honau kau taulaʻeiki, mo honau kau palōfita.
27 Kteříž říkají dřevu: Otec můj jsi, a kameni: Ty jsi mne zplodil. Nebo se hřbetem ke mně obracejí a ne tváří, ale v čas trápení svého říkají: Vstaň a vysvoboď nás.
Ko kinautolu ʻoku pehē ki he ʻakau, ‘Ko ʻeku tamai koe;’ pea ki he maka, ‘Naʻa ke fāʻeleʻi au:’ he kuo nau fulituʻa kiate au, pea ʻoku ʻikai hanga mai honau mata: ka ʻi he ʻaho ʻo ʻenau mamahi te nau lea, ʻo pehē mai, ‘Tuʻu hake, ʻo fakamoʻui ʻakimoutolu.’
28 I kdež jsou bohové tvoji, kterýchž jsi nadělal sobě? Nechť vstanou, budou-li tě moci vysvoboditi v čas trápení tvého, poněvadž podlé počtu měst svých máš bohy své, ó Judo.
“Kā ko e fē ho ngaahi ʻotua kuo ke ngaohi moʻou? Ke tuʻu hake ʻakinautolu, kapau te nau faʻa fakamoʻui koe ʻi he ʻaho ʻoe mamahi: he ʻoku hangē ko hono lahi ʻo hoʻo ngaahi kolo, ʻE Siuta, ʻoku pehē hono tokolahi ʻo ho ngaahi ʻotua.
29 Co se vaditi budete se mnou? Vy všickni odstoupili jste ode mne, dí Hospodin.
“Ko e hā te mou tukuakiʻi ai au? ʻOku pehē ʻe Sihova, “Kuo angatuʻu kiate au ʻakimoutolu kotoa pē.”
30 Nadarmo jsem bil syny vaše, kázně nepřijali; sežral meč váš proroky vaše jako lev, kterýž dáví.
“Kuo taʻeʻaonga ʻeku taaʻi hoʻomou fānau; he ʻoku ʻikai te nau poto ai: kuo fakaʻauha homou kau palōfita, ʻaki hoʻomou heletā ʻamoutolu, ʻo hangē ko e laione fakaʻauha.
31 Ó národe, vy posuďte slova Hospodinova, zdali jsem byl pouští Izraelovi, zdali zemí tmavou? Proč říká lid můj: Panujeme, nepřijdeme více k tobě?
ʻAe toʻutangata, mou tokanga ki he folofola ʻa Sihova. He naʻaku hoko ko e toafa ki ʻIsileli? Pe ko e fonua fakapoʻuli? Pea ko e hā ʻoku pehē ai ʻa hoku kakai, ‘Ko e houʻeiki ʻakimautolu; pea ʻe ʻikai te mau toe haʻu kiate koe?’
32 Zdali se zapomíná panna na ozdoby své, a nevěsta na tkanice své? Lid pak můj zapomněl se na mne za dny nesčíslné.
“ʻE faʻa fakangaloʻi ʻe he tāupoʻou ʻa ʻene teunga, pe ko e taʻahine taʻane ʻa ʻene teuteu? Kā kuo fakangalongaloʻi au ʻe hoku kakai ʻi he ngaahi ʻaho taʻefaʻalaua.
33 Proč zastáváš cesty své, hledajíc toho, což miluješ? Pročež i jiné nešlechetnice učíš cestám svým.
Ko e hā ʻoku ke teuteu ai ho hala ke kumi ʻae ʻofa? Ko ia kuo ke akonaki ʻaki ho ngaahi hala ki he kau angahala foki.
34 Nad to, na podolcích tvých nalézá se krev duší chudých nevinných. Nenesnadně nalézám to, nebo viděti to na těch všech podolcích.
Kuo ʻiloʻi foki ʻae toto ʻoe ngaahi laumālie taʻehalaia ʻi he kapa ʻo ho kofu: ʻoku ʻikai te u ʻilo ia ʻi he kumi lahi, ka ʻoku fakahāhā pe ia ʻiate kinautolu ni kotoa pē.
35 A vždy říkáš: Poněvadž nevinná jsem, jistě odvrácena jest prchlivost jeho ode mne. Aj, já v soud vejdu s tebou, proto že pravíš: Nehřešila jsem.
“Ka ʻoku ke pehē ʻe koe, ‘ʻOku ou taʻehalaia, pea ko ia ʻe fakaafe ʻa hono houhau ʻiate au.’ “Vakai, te u fakamaauʻi koe, koeʻuhi ʻoku ke pehē, ‘Naʻe ʻikai te ke fai kovi.’
36 Proč tak běháš, proměňujíc cestu svou? Jakož jsi zahanbena od Assyrských, tak i od Egyptských zahanbena budeš.
Ko e hā ʻoku ke ʻalu fano ai pe ke fetongi ho hala? Te ke mā foki ki ʻIsipite, ʻo hangē ko hoʻo mā ki ʻAsilia.
37 Také odtud vyjdeš, a ruce tvé budou nad hlavou tvou; nebo zamítá Hospodin troštování tvá, a nepovedeť se šťastně v nich.
ʻIo, te ke ʻalu meiate ia, kuo ʻai ho nima ki ho ʻulu: he kuo liʻaki ʻe Sihova ho ngaahi falalaʻanga, pea ʻe ʻikai te ke monūʻia ai.”
