Jeremiáš 16
1 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
Ko e folofola ʻa Sihova ʻaia naʻe hoko kiate au, ʻo pehē,
2 Nepojímej sobě ženy, aniž měj synů neb dcer na místě tomto.
“ʻOua naʻa ke toʻo kiate koe ha husepāniti, pea ʻe ʻikai te ke maʻu ʻae ngaahi foha mo e ngaahi ʻofefine ʻi he potu ni.
3 Nebo takto praví Hospodin o synech i dcerách zplozených v místě tomto, a o matkách jejich, kteréž zrodily je, i o jejich otcích, kteříž zplodili je v zemi této:
He ʻoku pehē ʻe Sihova ki he ngaahi foha pea mo e ngaahi ʻofefine ʻaia ʻoku fāʻeleʻi ʻi he potu ni, pea ki heʻenau ngaahi faʻē ʻaia naʻe fāʻeleʻi ʻakinautolu, pea ki heʻenau ngaahi tamai ʻaia naʻe fakatupu ʻakinautolu ʻi he fonua ni;
4 Smrtmi přebolestnými pomrou, nebudou oplakáni, ani pochováni; místo hnoje na svrchku země budou, a mečem i hladem do konce zhubeni budou. I budou mrtvá těla jejich za pokrm ptactvu nebeskému a šelmám zemským.
Te nau mate ʻi he ngaahi mate kovi; pea ʻe ʻikai ha tangi koeʻuhi ko kinautolu; pea ʻe ʻikai tanu ʻakinautolu; ka te nau hangē ko e kinohaʻa ʻi he funga ʻoe fonua: pea ʻe fakaʻauha ʻakinautolu ʻe he heletā, mo e honge: pea ʻe kai honau ʻangaʻanga ʻe he fanga manupuna ʻoe ʻatā, pea mo e fanga manu ʻoe fonua.
5 Nebo takto praví Hospodin: Nevcházej do domu smutku, aniž choď kvíliti, aniž jich lituj; odjal jsem zajisté pokoj svůj od lidu tohoto, dobrotivost i slitování, dí Hospodin.
He ʻoku pehē ʻe Sihova, ʻoua naʻa ke hū ki he fale ʻoe mamahi, pea ʻoua naʻa ʻalu ke tangi mo fakafiemālieʻi ʻakinautolu: he ʻoku pehē ʻe Sihova, kuo u toʻo ʻeku fiemālie mei he kakai ni, ʻio, ko e angalelei mo e ʻaloʻofa.
6 Když pomrou velicí i malí v zemi této, nebudou pochováni, aniž kvíliti budou nad nimi, aniž se zřeží, aniž sobě lysiny zdělají pro ně.
ʻE mate fakatouʻosi ʻi he fonua ni ʻae lalahi pea mo e iiki: pea ʻe ʻikai tanu ʻakinautolu, pea ʻe ʻikai tangi ʻae kakai, pe fai ʻae foa, pe ko e tekefua koeʻuhi ko kinautolu:
7 Aniž jim dadí jísti, aby v truchlosti potěšovali jich nad mrtvým, aniž jich napojí z číše potěšení po otci jejich neb matce jejich.
Pea ʻe ʻikai maumauʻi ʻakinautolu ʻe he kakai, koeʻuhi ko ʻenau mamahi, ke fakafiemālie ʻakinautolu koeʻuhi ko e mate; pea ʻe ʻikai foaki kiate kinautolu ʻae ipu ʻoe fiemālie ke inu, koeʻuhi ko ha tamai pe ha faʻē.
8 Tolikéž do domu hodování nechoď, abys sedati měl s nimi při jídle a pití.
ʻOua foki naʻa ke ʻalu ki he fale ʻoe kātoanga, ke nofo mo kinautolu ke kai mo inu.
9 Nebo takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Aj, já způsobím, aby nebývalo na místě tomto před očima vašima a za dnů vašich hlasu radosti, ani hlasu veselé, hlasu ženicha, ani hlasu nevěsty.
He ʻoku pehē ʻe Sihova ʻoe ngaahi kautau, ko e ʻOtua ʻo ʻIsileli; Vakai, te u pule ke ʻosi ʻi he potu ni ʻi homou ʻao, pea ʻi homou ngaahi ʻaho, ʻae leʻo ʻoe fiefia, pea mo e leʻo ʻoe nekeneka, pea mo e leʻo ʻoe tangata taʻane, pea mo e leʻo ʻoe taʻahine.”
10 Když pak oznámíš lidu tomuto všecka slova tato, a řeknou-liť: Proč vyřkl Hospodin proti nám všecko zlé veliké toto, a jaká jest nepravost naše, aneb jaký hřích náš, jímž jsme hřešili proti Hospodinu Bohu svému?
Pea ke hoko ʻo pehē, “ʻOka ke ka fakaʻilo ki he kakai ni ʻae ngaahi lea ni kotoa pē, te nau pehē kiate koe, ‘Ko e hā kuo folofolaʻaki ʻe Sihova kiate kimautolu ʻae kovi lahi ni kotoa pē? He ko e hā ʻemau hia? Pea ko e hā ʻemau angahala ʻaia kuo mau fai kia Sihova ko homau ʻOtua?’
11 Tedy rci jim: Proto že opustili mne otcové vaši, dí Hospodin, a chodíce za bohy cizími, sloužili jim, a klaněli se jim, mne pak opustili, a zákona mého neostříhali.
Pea te ke toki lea kiate kinautolu, ‘ʻOku pehē ʻe Sihova, koeʻuhi kuo liʻaki au ʻe hoʻomou ngaahi tamai, pea kuo nau muimui ki he ngaahi ʻotua kehe, pea tauhi ʻakinautolu, pea kuo lotu kiate kinautolu, pea kuo nau liʻaki au, pea ʻoku ʻikai fai ki heʻeku fono;
12 Vy pak mnohem jste hůře činili nežli otcové vaši; nebo aj, vy chodíte jeden každý podlé zdání srdce svého zlého, neposlouchajíce mne.
Pea kuo mou fai kovi lahi hake ʻakimoutolu ʻi hoʻomou ngaahi tamai; pea vakai, ʻoku mou taki taha muimui ki he holi ʻa hono loto kovi, ke ʻoua naʻa nau fanongo kiate au:
13 Pročež hodím vámi z země této do země, o níž nevíte vy, ani otcové vaši, a sloužiti budete tam bohům cizím dnem i nocí, dokudž neučiním vám milosti.
Ko ia te u kapusi ʻakimoutolu ʻi he fonua ni, ki he fonua ʻoku ʻikai te mou ʻilo, ko kimoutolu, pe ko hoʻomou ngaahi tamai; pea te mou tauhi ʻi ai ʻae ngaahi ʻotua kehe ʻi he ʻaho mo e pō; pea ʻe ʻikai te u ʻofa kiate kimoutolu ʻi ai.’”
14 Protož aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž nebude říkáno více: Živť jest Hospodin, kterýž vyvedl syny Izraelské z země Egyptské,
ʻOku pehē ʻe Sihova, “Ko ia, vakai, ʻoku haʻu ʻae ngaahi ʻaho, ʻaia ʻe ʻikai toe pehē ai, ʻOku moʻui ʻa Sihova, ʻaia naʻe ʻomi ʻae fānau ʻa ʻIsileli mei he fonua ko ʻIsipite;
15 Ale: Živť jest Hospodin, kterýž vyvedl syny Izraelské z země půlnoční a ze všech zemí, do nichž je byl rozehnal, když je zase přivedu do země jejich, kterouž jsem dal otcům jejich.
Ka, ʻOku moʻui ʻa Sihova, ʻaia naʻe ʻomi ʻae fānau ʻa ʻIsileli mei he fonua tokelau, pea mei he ngaahi fonua kotoa pē naʻa ne kapusi ʻakinautolu ki ai: pea te u toe ʻomi ʻakinautolu ki honau fonua ʻaia naʻaku foaki ki heʻenau ngaahi tamai.”
16 Aj, já pošli k rybářům mnohým, dí Hospodin, aby je vylovili; potom pošli i k mnohým lovcům, aby je zlapali na všeliké hoře, a na všelikém pahrbku, i v děrách skalních.
ʻOku pehē ʻe Sihova, “Vakai, te u fekau ke ʻomi ʻae kau toutai tokolahi, pea te nau toutai ʻakinautolu; pea hili ia te u fekau ki he kau tuli manu tokolahi, pea te nau tuli ʻakinautolu mei he moʻunga kotoa pē, pea mei he tafungofunga kotoa pē, pea mei he ngaahi ʻanaʻi maka.
17 Hledím na všecky cesty jejich, nejsouť tajné přede mnou, aniž jest skryta nepravost jejich před očima mýma.
He ʻoku ou fofonga ki honau hala kotoa pē: pea ʻoku ʻikai te nau puli ʻi hoku ʻao, pea ʻoku ʻikai fakafufū ʻenau angahala mei hoku fofonga.
18 I odplatím jim prvé dvojnásobně za nepravost jejich a hřích jejich, proto že zemi mnou poškvrnili těly mrtvými ohyzdnými, a ohavnostmi svými naplnili dědictví mé.
Pea te u tomuʻa totongi ke liunga ua ki heʻenau hia pea mo ʻenau angahala; koeʻuhi kuo nau fakakoviʻi hoku fonua, pea kuo nau fakapito ʻaki hoku tofiʻa ʻae ngaahi ʻangaʻanga ʻo ʻenau ngaahi meʻa kovi mo fakalielia.”
19 Hospodine, sílo má a hrade můj, i útočiště mé v den ssoužení, k toběť přijdou národové od končin země, a řeknou: Jistě žeť se falše drželi otcové naši, marnosti a právě neužitečných věcí.
ʻE Sihova, ko hoku mālohi, mo ʻeku kolo, pea mo hoku hūfanga ʻi he ʻaho ʻoe mamahi, ʻe haʻu kiate koe ʻae kakai Senitaile mei he ngaahi ngataʻanga ʻo māmani, pea te nau pehē, “Ko e moʻoni naʻe maʻu ʻi he ʻemau ngaahi tamai ʻae ngaahi loi, mo e meʻa vaʻinga, pea mo e ngaahi meʻa taʻeʻaonga.
20 Zdaliž udělá sobě člověk bohy, poněvadž sami nejsou bohové?
ʻE ngaohi ʻe he kau tangata ʻae ngaahi ʻotua moʻonautolu, kae ʻosi ʻoku ʻikai ko e ngaahi ʻotua ʻakinautolu?”
21 Protož aj, já způsobím to, aby poznali té chvíle, způsobím, aby poznali ruku mou i moc mou, a zvědít, že jméno mé jest Hospodin.
Ko ia, vakai, te u pule ni kiate kinautolu ke nau ʻilo hoku nima, mo hoku mālohi; pea te nau ʻilo ko hoku huafa, Ko Sihova.
