Jeremiáš 16

1 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

HERRENS Ord kom til mig saaledes:

2 Nepojímej sobě ženy, aniž měj synů neb dcer na místě tomto.

Du skal ikke tage dig en Hustru og ikke have Sønner eller Døtre paa dette Sted.

3 Nebo takto praví Hospodin o synech i dcerách zplozených v místě tomto, a o matkách jejich, kteréž zrodily je, i o jejich otcích, kteříž zplodili je v zemi této:

Thi saa siger HERREN om de Sønner og Døtre, der fødes paa dette Sted, og om Mødrene, som føder dem, og Fædrene, som avler dem i dette Land:

4 Smrtmi přebolestnými pomrou, nebudou oplakáni, ani pochováni; místo hnoje na svrchku země budou, a mečem i hladem do konce zhubeni budou. I budou mrtvá těla jejich za pokrm ptactvu nebeskému a šelmám zemským.

En smertefuld Død skal de dø; der skal ikke holdes Dødeklage over dem, og de skal ikke jordes; til Gødning paa Marken skal de blive. De skal omkomme ved Sværd og Hunger; deres Lig skal være Himmelens Fugle og Jordens Dyr til Æde.

5 Nebo takto praví Hospodin: Nevcházej do domu smutku, aniž choď kvíliti, aniž jich lituj; odjal jsem zajisté pokoj svůj od lidu tohoto, dobrotivost i slitování, dí Hospodin.

Thi saa siger HERREN: Kom ikke i Sorgens Hus, gaa ikke til Klage, vis dem ikke Medynk, thi jeg tager min Fred fra dette Folk, lyder det fra HERREN, baade Naade og Barmhjertighed;

6 Když pomrou velicí i malí v zemi této, nebudou pochováni, aniž kvíliti budou nad nimi, aniž se zřeží, aniž sobě lysiny zdělají pro ně.

og store og smaa skal dø i dette Land og ikke jordes. De skal ikke holde Dødeklage eller ridse Huden eller klippe sig for deres Skyld,

7 Aniž jim dadí jísti, aby v truchlosti potěšovali jich nad mrtvým, aniž jich napojí z číše potěšení po otci jejich neb matce jejich.

bryde Brød til en, der har Sorg, til Trøst for den døde, eller kvæge ham med Trøstebæger for Fader og Moder.

8 Tolikéž do domu hodování nechoď, abys sedati měl s nimi při jídle a pití.

Og kom ikke i et Gildehus for at sidde iblandt dem og spise og drikke;

9 Nebo takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Aj, já způsobím, aby nebývalo na místě tomto před očima vašima a za dnů vašich hlasu radosti, ani hlasu veselé, hlasu ženicha, ani hlasu nevěsty.

thi saa siger Hærskarers HERRE, Israels Gud: Se, for eders Øjne og i eders Dage gør jeg paa dette Sted Ende paa Fryderaab og Glædesraab, Brudgoms Røst og Bruds Røst.

10 Když pak oznámíš lidu tomuto všecka slova tato, a řeknou-liť: Proč vyřkl Hospodin proti nám všecko zlé veliké toto, a jaká jest nepravost naše, aneb jaký hřích náš, jímž jsme hřešili proti Hospodinu Bohu svému?

Naar du forkynder dette Folk alle disse Ord, og de siger til dig: »Hvorfor udtaler HERREN al den store Ulykke over os, og hvad er det for en Brøde og Synd, vi har gjort mod HERREN vor Gud?«

11 Tedy rci jim: Proto že opustili mne otcové vaši, dí Hospodin, a chodíce za bohy cizími, sloužili jim, a klaněli se jim, mne pak opustili, a zákona mého neostříhali.

svar dem saa: Fordi eders Fædre forlod mig, lyder det fra HERREN, og holdt sig til andre Guder og dyrkede og tilbad dem; mig forlod de og holdt ikke min Lov;

12 Vy pak mnohem jste hůře činili nežli otcové vaši; nebo aj, vy chodíte jeden každý podlé zdání srdce svého zlého, neposlouchajíce mne.

og I bærer eder værre ad end eders Fædre, thi se, I vandrer hver efter sit onde Hjertes Stivsind uden at høre mig;

13 Pročež hodím vámi z země této do země, o níž nevíte vy, ani otcové vaši, a sloužiti budete tam bohům cizím dnem i nocí, dokudž neučiním vám milosti.

derfor slænger jeg eder bort fra dette Land til et Land, I ikke kender, saa lidt som eders Fædre, og der skal I dyrke andre Guder baade Dag og Nat; thi jeg vil ikke give eder Naade.

14 Protož aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž nebude říkáno více: Živť jest Hospodin, kterýž vyvedl syny Izraelské z země Egyptské,

Se, derfor skal Dage komme, lyder det fra HERREN, da det ikke mere hedder: »Saa sandt HERREN lever, der førte Israeliterne op fra Ægypten!«

15 Ale: Živť jest Hospodin, kterýž vyvedl syny Izraelské z země půlnoční a ze všech zemí, do nichž je byl rozehnal, když je zase přivedu do země jejich, kterouž jsem dal otcům jejich.

men: »Saa sandt HERREN lever, der førte Israeliterne op fra Nordens Land og alle de Lande, til hvilke han havde stødt dem bort!« Og jeg fører dem hjem til deres Land, som jeg gav deres Fædre.

16 Aj, já pošli k rybářům mnohým, dí Hospodin, aby je vylovili; potom pošli i k mnohým lovcům, aby je zlapali na všeliké hoře, a na všelikém pahrbku, i v děrách skalních.

Se, jeg sender Bud efter Fiskere i Mængde, lyder det fra HERREN, og de skal fiske dem; og siden sender jeg Bud efter Jægere i Mængde, og de skal jage dem fra hvert Bjerg, hver Høj og Klippernes Kløfter.

17 Hledím na všecky cesty jejich, nejsouť tajné přede mnou, aniž jest skryta nepravost jejich před očima mýma.

Thi mine Øjne er rettet paa alle deres Veje; de er ikke skjult for mig, og deres Brøde er ikke dulgt for mine Øjne.

18 I odplatím jim prvé dvojnásobně za nepravost jejich a hřích jejich, proto že zemi mnou poškvrnili těly mrtvými ohyzdnými, a ohavnostmi svými naplnili dědictví mé.

Og først giver jeg dem tvefold Gengæld for deres Brøde og Synd, fordi de vanhelligede mit Land med deres væmmelige Guders Aadsler og fyldte min Arvelod med deres Vederstyggeligheder.

19 Hospodine, sílo má a hrade můj, i útočiště mé v den ssoužení, k toběť přijdou národové od končin země, a řeknou: Jistě žeť se falše drželi otcové naši, marnosti a právě neužitečných věcí.

Herre, min Styrke, mit Værn, min Tilflugt i Nødens Stund! Til dig skal Folkeslag komme fra den vide Jord og sige: »Vore Fædre arved kun Løgn, Afguder, ingen af dem hjælper.

20 Zdaliž udělá sobě člověk bohy, poněvadž sami nejsou bohové?

Kan et Menneske lave sig Guder? De er dog ikke Guder!«

21 Protož aj, já způsobím to, aby poznali té chvíle, způsobím, aby poznali ruku mou i moc mou, a zvědít, že jméno mé jest Hospodin.

Se, derfor lader jeg dem mærke, denne Gang lader jeg dem mærke min Haand og min Styrke; og de skal kende, at mit Navn er HERREN.