Jeremiáš 15
1 Tedy řekl Hospodin ke mně: Byť se postavil Mojžíš i Samuel před oblíčejem mým, nikoli srdce nemohu míti k lidu tomuto. Pusť je ode mne, a nechť jdou pryč.
耶和华对我说：“虽有摩西和撒母耳站在我面前代求，我的心也不顾惜这百姓。你将他们从我眼前赶出，叫他们去吧！
2 A řeknou-liť: Kam bychom šli? tedy díš jim: Takto praví Hospodin: Kdo k smrti, na smrt, a kdo k meči, pod meč, a kdo k hladu, k hladu, a kdo k zajetí, do zajetí.
他们问你说：‘我们往哪里去呢？’你便告诉他们，耶和华如此说： 定为死亡的，必致死亡； 定为刀杀的，必交刀杀； 定为饥荒的，必遭饥荒； 定为掳掠的，必被掳掠。”
3 Představím zajisté jim to čtvero, dí Hospodin: Meč k zmordování, a psy, aby je rozsmýkali, a ptactvo nebeské i zvěř zemskou, aby je sežrala a zkazila.
耶和华说：“我命定四样害他们，就是刀剑杀戮、狗类撕裂、空中的飞鸟，和地上的野兽吞吃毁灭；
4 A musejí se smýkati po všech královstvích země příčinou Manassesa syna Ezechiášova, krále Judského, pro ty věci, kteréž páchal v Jeruzalémě.
又必使他们在天下万国中抛来抛去，都因犹大王希西家的儿子玛拿西在耶路撒冷所行的事。”
5 Nebo kdo by se slitoval nad tebou, Jeruzaléme? A kdo by tě politoval? Aneb kdo by přišel, aby se zeptal, jakť se vede?
耶路撒冷啊，谁可怜你呢？ 谁为你悲伤呢？ 谁转身问你的安呢？
6 Tys opustil mne, dí Hospodin, odšels nazpět; protož vztáhnu ruku svou na tebe, abych tě zkazil. Ustal jsem, želeje.
耶和华说：你弃绝了我， 转身退后； 因此我伸手攻击你，毁坏你。 我后悔甚不耐烦。
7 Protož přetříbím je věječkou skrze brány země této, na sirobu přivedu a zkazím lid svůj, nebo se od cest svých nenavracují.
我在境内各城门口， 用簸箕簸了我的百姓， 使他们丧掉儿女。 我毁灭他们， 他们仍不转离所行的道。
8 Větší bude počet vdov jeho než písku mořského. Přivedu na ně, na matky, na mládence zhoubce i v poledne; způsobím to, aby náhle připadli na to město, i budou zděšeni.
他们的寡妇在我面前比海沙更多； 我使灭命的午间来， 攻击少年人的母亲， 使痛苦惊吓忽然临到她身上。
9 Zemdlí i ta, kteráž rodívala po sedmerém; vypustí duši svou, zapadne jí slunce ještě ve dne, hanbiti a styděti se bude. Ostatek pak jich vydám pod meč před oblíčejem nepřátel jejich, dí Hospodin.
生过七子的妇人力衰气绝； 尚在白昼，日头忽落； 她抱愧蒙羞。 其余的人， 我必在他们敌人跟前，交与刀剑。 这是耶和华说的。
10 Běda mně, matko má, že jsi mne porodila, muže sváru a muže různice vší zemi. Nepůjčoval jsem jim, aniž mi oni půjčovali, a každý mi zlořečí.
我的母亲哪，我有祸了！因你生我作为遍地相争相竞的人。我素来没有借贷与人，人也没有借贷与我，人人却都咒骂我。
11 I řekl Hospodin: Zdaliž tobě, kterýž pozůstaneš, nebude dobře? Zdaliž nebudu tvým zástupcím u nepřítele v čas trápení a v čas ssoužení?
耶和华说：“我必要坚固你，使你得好处。灾祸苦难临到的时候，我必要使仇敌央求你。（
12 Zdaliž železo poláme půlnoční železo a ocel?
人岂能将铜与铁，就是北方的铁折断呢？）
13 Jmění tvé, ó Judo, i poklady tvé vydám v rozchvátání darmo, po všech končinách tvých, a to pro všelijaké hříchy tvé.
“我必因你在四境之内所犯的一切罪，把你的货物财宝当掠物，白白地交给仇敌。
14 A způsobím to, že musíš jíti s nepřátely svými do země cizí, když oheň zanícený v prchlivosti mé na vás pálati bude.
我也必使仇敌带这掠物到你所不认识的地去，因我怒中起的火要将你们焚烧。”
15 Ty znáš mne, Hospodine, rozpomeň se na mne, a navštěv mne, a pomsti mne nad těmi, kteříž dotírají na mne. Shovívaje jim, nezachvacuj mne; věz, že snáším pro tebe pohanění.
耶和华啊，你是知道的； 求你记念我，眷顾我， 向逼迫我的人为我报仇； 不要向他们忍怒取我的命， 要知道我为你的缘故受了凌辱。
16 Když se naskytly řeči tvé, snědl jsem je, a měl jsem slovo tvé za radost a potěšení srdce svého, poněvadž jsi ty mne povolal sám, ó Hospodine Bože zástupů.
耶和华—万军之 神啊， 我得着你的言语就当食物吃了； 你的言语是我心中的欢喜快乐， 因我是称为你名下的人。
17 Nesedám v radě posměvačů, aniž pléši; pro přísnost tvou samotný sedám, nebo prchlivostí naplnils mne.
我没有坐在宴乐人的会中， 也没有欢乐； 我因你的感动独自静坐， 因你使我满心愤恨。
18 Proč má býti bolest má věčná, a rána má smrtelná, kteráž se nechce zhojiti? Proč mi býti máš naprosto jako oklamavatelný, jako vody nestálé?
我的痛苦为何长久不止呢？ 我的伤痕为何无法医治、不能痊愈呢？ 难道你待我有诡诈，像流干的河道吗？
19 Protož takto praví Hospodin: Jestliže se obrátíš, také tě zase obrátím, abys stál před oblíčejem mým; oddělíš-li věc drahou od ničemné, jako ústa má budeš. Nechť se oni obrátí k tobě, ty pak neobracej se k nim.
耶和华如此说：你若归回， 我就将你再带来， 使你站在我面前； 你若将宝贵的和下贱的分别出来， 你就可以当作我的口。 他们必归向你， 你却不可归向他们。
20 Nebo jsem tě postavil proti lidu tomuto jako zed měděnou pevnou. Kteříž bojovati budou proti tobě, ale neodolají tobě; nebo já jsem s tebou, abych tě vysvobozoval a vytrhoval, dí Hospodin.
我必使你向这百姓成为坚固的铜墙； 他们必攻击你，却不能胜你； 因我与你同在，要拯救你，搭救你。 这是耶和华说的。
21 Vytrhnu tě zajisté z rukou nešlechetníků, a vykoupím tě z ruky násilníků.
我必搭救你脱离恶人的手， 救赎你脱离强暴人的手。
