Jeremiáš 14
1 Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi o suchu.
Ko e folofola ʻa Sihova, naʻe hoko kia Selemaia ʻaia ʻoku kau ki he honge,
2 Kvíliti bude země Judská, a brány její zemdlejí, smutek ponesou na zemi, a naříkání Jeruzaléma vzejde.
“ʻOku mamahi ʻa Siuta, pea ʻoku vaivai hono ngaahi matapā; ʻoku nau ʻai ʻae tauangaʻa koeʻuhi ko e fonua; pea kuo ʻalu hake ʻae tangi ʻo Selūsalema.
3 Také nejznamenitější z nich rozsílati budou i nejšpatnější své pro vodu. Přijdouce k čisternám, a nenaleznouce vody, navrátí se s nádobami svými prázdnými, hanbíce a stydíce se; protož přikryjí hlavu svou.
Naʻe fekau ʻe he houʻeiki ʻenau fānau iiki ki he vai: kuo nau hoko ki he ngaahi luo, ka ʻoku ʻikai ʻilo ai ha vai; kuo nau liliu mo ʻenau ngeʻesi ipu; naʻa nau mā ʻaupito mo puputuʻu, pea fakapulou honau ʻulu.
4 I oráči stydíce se, přikryjí hlavu svou příčinou země vyprahlé, proto že deště nebude na zemi.
Koeʻuhi naʻe māfaʻafaʻa ʻae kelekele, he naʻe ʻikai ha ʻuha ki he fonua, pea mā ʻae kau tangata keli, ʻonau fakapulou honau ʻulu.
5 Anobrž i laň na poli, což porodí, opustí; nebo mladistvé trávy nebude.
ʻIo, naʻe fāʻeleʻi ʻae manu, pea liʻaki hono ʻuhiki ʻi he ngoue, koeʻuhi naʻe ʻikai ha mohuku.
6 A divocí oslové stojíce na vysokých místech, hltati budou vítr jako draci; přehledí se oči jejich, nebo nebude žádné trávy.
Pea naʻe tuʻu ʻae fanga ʻasi hehengi ʻi he ngaahi potu māʻolunga, ʻo folo hifo ʻae matangi ʻo hangē ko e fanga talākoni; naʻe vaivai honau mata, koeʻuhi naʻe ʻikai ha mohuku.
7 Ó Hospodine, poněvadž nepravosti naše svědčí proti nám, slituj se pro jméno své. Nebo mnohá jsou odvrácení naše, toběť jsme zhřešili.
ʻE Sihova, ‘Neongo kuo talatalaakiʻi ʻakimautolu ʻemau angahala, ke ke ngāue koe koeʻuhi ko ho huafa: he kuo lahi ʻemau fakaholomui; kuo mau fai kovi kiate koe.
8 Ó naděje Izraelova, vysvoboditeli jeho v čas ssoužení, proč býti máš jako příchozí v této zemi, a jako pocestný stavující se na noclehu?
ʻA koe ko e falalaʻanga ʻo ʻIsileli, ko hono Fakamoʻui ʻi he ʻaho ʻoe mamahi, ko e hā te ke tatau ai mo e muli ʻi he fonua, pea hangē ko e tangata fononga ʻoku afe atu ke nofo ʻi he pō pe taha?
9 Proč se ukazuješ jako muž ustalý, jako silný, kterýž nemůže vysvoboditi? Všaks ty u prostřed nás, Hospodine, a jméno tvé nad námi vzýváno jest; neopouštějž nás.
Ko e hā ʻoku ke hangē ai ko e tangata ʻoku mohe maʻu, ʻo hangē ko e tangata mālohi ʻoku ʻikai faʻa fakamoʻui? Ka ko koe, ʻE Sihova, ʻoku ke ʻiate kimautolu, pea ʻoku ui ʻakimautolu ʻi ho huafa; ʻoua naʻa ke liʻaki ʻakimautolu.’”
10 Takto praví Hospodin o lidu tomto: Tak milují toulky, noh svých nezdržují, až Hospodin nemá v nich líbosti, a nyní zpomíná nepravost jejich, a navštěvuje hříchy jejich.
ʻOku pehē ʻe Sihova ki he kakai ni, “ʻOku pehē ʻenau fie ʻalu fano pe, naʻe ʻikai te nau taʻofi honau vaʻe, ko ia ʻoku ʻikai maʻu ʻakinautolu ʻe Sihova; te ne manatu eni ki heʻenau hia, pea ʻaʻahi ki heʻenau ngaahi angahala.”
11 Potom řekl ke mně Hospodin: Nemodl se za lid tento k dobrému.
Pea naʻe pehē ʻe Sihova kiate au, “ʻOua naʻa hūfia ʻae kakai ni ke nau lelei.
12 Když se postiti budou, já nikoli nevyslyším volání jejich, a když obětovati budou obět zápalnou a suchou, já nikoli neoblíbím sobě těch věcí, ale mečem a hladem a morem já do konce zhubím je.
ʻE ʻikai te u fanongo ki heʻenau tangi ʻi heʻenau ʻaukai; pea ʻoka nau ka fai ʻae feilaulau tutu, pe ha feilaulau uite, ʻe ʻikai te u maʻu ʻakinautolu; ka te u fakaʻauha ʻaki ʻakinautolu ʻae heletā, pea mo e honge, pea mo e mahaki fakaʻauha.”
13 Tedy řekl jsem: Ach, Panovníče Hospodine, aj, tito proroci říkají jim: Neuzříte meče, a hlad nepřijde na vás, ale pokoj pravý dám vám na místě tomto.
Pea naʻaku toki pehē ʻeau. “ʻOiauē! ʻE ʻEiki Sihova! Vakai, ʻoku pehē ʻe he kau palōfita kiate kinautolu, ʻE ʻikai te mou mamata ki he heletā, pe ki he honge; ka te u foaki kiate kimoutolu ʻae fiemālie moʻoni ʻi he potu ni.”
14 I řekl Hospodin ke mně: Lež prorokují ti proroci ve jménu mém. Neposlalť jsem jich, aniž jsem přikázal jim, anobrž aniž jsem mluvil k nim. Vidění lživé a hádání, a marné věci i lest srdce svého oni prorokují vám.
Pea naʻe pehē ʻe Sihova kiate au, “ʻOku kikite loi ʻi hoku huafa ʻae kau palōfita: naʻe ʻikai te u fekau ʻakinautolu, pe tala kiate kinautolu, pea naʻe ʻikai te u lea kiate kinautolu: kuo nau lea ʻaki ʻae misi loi mo e kikite kākā, mo e meʻa vaʻinga, pea mo e kākā ʻo honau loto.
15 Protož takto praví Hospodin o prorocích, kteříž prorokují ve jménu mém, ješto jsem já jich neposlal, a kteříž říkají: Meče ani hladu nebude v zemi této: Mečem a hladem i ti sami proroci zhynou.
Ko ia ʻoku pehē ai ʻe Sihova ki he kau palōfita ʻoku kikite ʻi hoku huafa, pea naʻe ʻikai te u fekau ʻakinautolu, ka ʻoku nau pehē, ʻE ʻikai hoko ʻae heletā mo e honge ki he fonua ni; ʻe fakaʻauha ʻae kau palōfita, ko ia ʻi he heletā pea mo e honge.
16 Lid pak ten, jemuž oni prorokují, rozmetán bude po ulicích Jeruzalémských hladem a mečem, aniž bude, kdo by je pochovával, je, manželky jejich, a syny jejich, a dcery jejich. Tak vyleji na ně nešlechetnost jejich.
Pea ʻe lī ki he ngaahi hala ʻo Selūsalema ʻae kakai ʻoku nau kikite ki ai, koeʻuhi ko e honge pea mo e heletā; pea ʻe ʻikai ha taha ke tanu ʻakinautolu, ko kinautolu mo honau ngaahi uaifi, mo honau ngaahi foha, pea mo honau ngaahi ʻofefine: he te u lilingi kiate kinautolu ʻenau angahala.”
17 Protož rciž jim slovo toto: Z očí mých tekou slzy dnem i nocí bez přestání; nebo potřína bude velmi velice panna dcera lidu mého ranou náramně bolestnou.
Ko ia ke ke fakahā ʻae lea ni kiate kinautolu: “Ke tafe hifo ʻi he ʻaho mo e pō ʻae loʻimata mei hoku mata, pea ʻoua naʻa tuku ia: koeʻuhi kuo maumauʻi ʻae ʻofefine tāupoʻou ʻo hoku kakai ʻaki ʻae maumauʻi lahi, pea mo e tā mamahi ʻaupito.
18 Vyjdu-li na pole, aj, tam zbití mečem; pakli vejdu do města, aj, tam nemocní hladem. Nebo jakož prorok tak kněz obcházejíce, kupčí zemí, a lidé toho neznají.
Kapau te u ʻalu atu ki he ngoue, ʻoku ou mamata kiate kinautolu naʻe tāmateʻi ʻaki ʻae heletā! Pea kapau te u hū ki he kolo, ʻoku ou mamata kiate kinautolu ʻoku mate ʻi he honge! Ka ʻoku ʻalu fano pe ʻi he fonua ʻae palōfita mo e taulaʻeiki, ke fai fakatau, ʻo ʻikai [te nau ]tokanga.”
19 Zdaliž do konce zamítáš Judu? Zdali Sion oškliví sobě duše tvá? Proč nás biješ, tak abychom již nebyli uzdraveni? Èekáme-li pokoje, a aj, nic dobrého pakli času uzdravení, a aj, hrůza.
Kuo ke liʻaki ʻaupito ʻa Siuta? Kuo fakaliliʻa ho laumālie ki Saione? Ko e hā kuo ke taaʻi ai ʻakimautolu, pea ʻoku ʻikai ha fakamoʻui? Naʻa mau ʻamanaki ki he fiemālie, ka ʻoku ʻikai ha lelei; ki he ʻaho fakamoʻui, kae vakai ko e mamahi pe.
20 Poznávámeť, Hospodine, bezbožnost svou i nepravost otců svých, že jsme hřešili proti tobě.
ʻE Sihova, ʻoku mau vete ʻemau angahala, pea mo e hia ʻa ʻemau ngaahi tamai: he kuo mau fai angahala kiate koe.
21 Nezamítejž pro jméno své, nezlehčuj stolice slávy své; rozpomeň se, neruš smlouvy své s námi.
ʻOua naʻa ke fakaliliʻa kiate kimautolu, koeʻuhi ko ho huafa, ʻoua naʻa fakaongoongo koviʻi ʻae ʻafioʻanga ʻo ho nāunau: ke ke manatuʻi, pea ʻoua naʻa fakataʻeʻaonga hoʻo fuakava mo kimautolu.
22 Zdaliž jsou mezi marnostmi pohanskými ti, kteříž by déšť dávali? A zdaliž nebesa dávají přívaly? Zdaliž ty nejsi sám, Hospodine, Bůh náš? Protož na tebeť očekáváme, nebo ty působíš všecko to.
ʻOku ai ha taha ʻi he ngaahi vaʻinga ʻoe hiteni te ne faʻa fakatō ha ʻuha? Pe faʻa foaki hifo ʻe he ngaahi langi ʻae ʻuha? ʻIkai ko koe ia, ʻE Sihova ko homau ʻOtua? Ko ia te mau ʻamanaki lelei kiate koe: he kuo ke ngaohi ʻae ngaahi meʻa ni kotoa pē.
