Jeremiáš 14
1 Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi o suchu.
Khokhahaih kawng pongah Jeremiah khaeah Angraeng ih lok hae tiah angzoh.
2 Kvíliti bude země Judská, a brány její zemdlejí, smutek ponesou na zemi, a naříkání Jeruzaléma vzejde.
Judah loe palungset moe, khongkhanawk doeh angpho o boeh; prae to qah o haih, Jerusalem qahhaih lok loe ranui bangah caeh tahang.
3 Také nejznamenitější z nich rozsílati budou i nejšpatnější své pro vodu. Přijdouce k čisternám, a nenaleznouce vody, navrátí se s nádobami svými prázdnými, hanbíce a stydíce se; protož přikryjí hlavu svou.
Angraengnawk mah a tamnanawk to tuidok hanah patoeh; nihcae loe tuikung ah caeh o, toe tui om ai; tuiduenawk doeh akok ah amlaem o haih let; lu to a khuk o moe, azathaih hoiah oh o sut.
4 I oráči stydíce se, přikryjí hlavu svou příčinou země vyprahlé, proto že deště nebude na zemi.
Prae thungah kho angzo ai boeh pongah, long to akah; lawkphrawk kaminawk doeh azathaih tong o pongah, lu to a khuk o.
5 Anobrž i laň na poli, což porodí, opustí; nebo mladistvé trávy nebude.
Ue, tasuk doeh taw ah acaa tapen, toe phroh om ai pongah, acaa to pahnawt sut boeh.
6 A divocí oslové stojíce na vysokých místech, hltati budou vítr jako draci; přehledí se oči jejich, nebo nebude žádné trávy.
Taw ih hrangnawk doeh hmuensangnawk ah angdoet o moe, tasuinawk baktiah takhi to hroek o; phroh caak han om ai pongah, mikmaeng o boeh.
7 Ó Hospodine, poněvadž nepravosti naše svědčí proti nám, slituj se pro jméno své. Nebo mnohá jsou odvrácení naše, toběť jsme zhřešili.
Aw Angraeng, hnuk amlaem kami ka pop o parai boeh; na koeh ai ih zaehaih to ka sak o moeng boeh pongah, ka zae o haih mah misa ah omsak cadoeh, na hmin hoiah na loisak ah.
8 Ó naděje Izraelova, vysvoboditeli jeho v čas ssoužení, proč býti máš jako příchozí v této zemi, a jako pocestný stavující se na noclehu?
Aw Israel kaminawk oephaih, raihaih tong naah pahlongkung, tipongah prae thungah angvin baktiah na oh o moe, qumto khue iih hanah kholong caeh angvin baktiah na oh loe?
9 Proč se ukazuješ jako muž ustalý, jako silný, kterýž nemůže vysvoboditi? Všaks ty u prostřed nás, Hospodine, a jméno tvé nad námi vzýváno jest; neopouštějž nás.
Tipongah poek anghmang sut kami baktih, pahlong thai ai thacak kami baktiah na oh loe? Aw Angraeng, nang loe kaicae salakah na oh, kaicae loe na hmin hoi kawk ih kami ah ni ka oh o, na caeh taak hmah!
10 Takto praví Hospodin o lidu tomto: Tak milují toulky, noh svých nezdržují, až Hospodin nemá v nich líbosti, a nyní zpomíná nepravost jejich, a navštěvuje hříchy jejich.
Angraeng mah hae kaminawk khaeah, Nihcae loe amhet han koeh o, khok to pakaa o ai, to pongah Angraeng mah nihcae to talawk ai; nihcae kasae sakhaih to vaihi poek ueloe, a sak o ih zaehaih baktih toengah lokcaek tih, tiah thuih.
11 Potom řekl ke mně Hospodin: Nemodl se za lid tento k dobrému.
To pacoengah Angraeng mah kai khaeah, Hae kaminawk khosak hoih hanah lawkthui pae hmah.
12 Když se postiti budou, já nikoli nevyslyším volání jejich, a když obětovati budou obět zápalnou a suchou, já nikoli neoblíbím sobě těch věcí, ale mečem a hladem a morem já do konce zhubím je.
Buhzah hoi lawkthui o cadoeh, nihcae hanghaih lok to ka tahngai pae mak ai; hmai angbawnhaih hoiah tangqum paek o naah doeh, ka talawk pae mak ai; nihcae to sumsen, khokhahaih hoi kasae nathaih hoiah kam rosak han, tiah a thuih.
13 Tedy řekl jsem: Ach, Panovníče Hospodine, aj, tito proroci říkají jim: Neuzříte meče, a hlad nepřijde na vás, ale pokoj pravý dám vám na místě tomto.
Toe kai mah, Ah, Angraeng Sithaw, khenah, tahmaanawk mah nihcae khaeah, sumsen hoi raihaih na tong o mak ai, khokhahaih doeh na tong o mak ai; boeng thai ai monghaih to hae ahmuen ah kang paek o han, tiah a thuih pae o bae, tiah ka naa.
14 I řekl Hospodin ke mně: Lež prorokují ti proroci ve jménu mém. Neposlalť jsem jich, aniž jsem přikázal jim, anobrž aniž jsem mluvil k nim. Vidění lživé a hádání, a marné věci i lest srdce svého oni prorokují vám.
To naah Angraeng mah kai khaeah, tahmaanawk loe kai ih ahmin hoiah amsawnlok to thuih o; kai mah nihcae to patoeh ai, lok ka paek ai, lok doeh ka thui pae ai; nihcae loe amsawn hnuksakhaih, taqawk ih ahmin hoiah tahmaahaih to sak o moe, atho om ai hmuen, angmacae poekhaih baktiah ni, alinghaih lok to ang thuih o.
15 Protož takto praví Hospodin o prorocích, kteříž prorokují ve jménu mém, ješto jsem já jich neposlal, a kteříž říkají: Meče ani hladu nebude v zemi této: Mečem a hladem i ti sami proroci zhynou.
To pongah Angraeng mah anih ih ahmin hoiah lokthui tahmaanawk kawng pongah hae tiah thuih; Kai mah nihcae to patoeh ai, toe nihcae mah prae thungah sumsen hoi khokhahaih pha mak ai, tiah thuih o; to tahmaanawk loe sumsen hoi khokhahaih hoiah dueh o tih.
16 Lid pak ten, jemuž oni prorokují, rozmetán bude po ulicích Jeruzalémských hladem a mečem, aniž bude, kdo by je pochovával, je, manželky jejich, a syny jejich, a dcery jejich. Tak vyleji na ně nešlechetnost jejich.
Tahmaanawk mah lokthuih pae ih kaminawk loe sumsen hoi khokhahaih pongah, Jerusalem loklamnawk ah va o sut tih; nihcae ih qok, a zunawk, capanawk hoi canunawk ih qok to aphum hanah kami mi doeh om mak ai; a sak o ih zaehaih hoi katingah nihcae nuiah ka phaksak han.
17 Protož rciž jim slovo toto: Z očí mých tekou slzy dnem i nocí bez přestání; nebo potřína bude velmi velice panna dcera lidu mého ranou náramně bolestnou.
Nihcae khaeah, Kai kaminawk ih canu kacuem tangla loe, kanung parai nganbawh kana to zok o moe, ahuhnawk doeh angkhaeh o boeh pongah, ka mikkhraetui hae khoving khodai, boeng ai ah long nasoe.
18 Vyjdu-li na pole, aj, tam zbití mečem; pakli vejdu do města, aj, tam nemocní hladem. Nebo jakož prorok tak kněz obcházejíce, kupčí zemí, a lidé toho neznají.
Lawk ah ka caeh naah doeh, sumsen hoi hum ih kaminawk to ka hnuk; vangpui thungah ka kun naah doeh, khokha pongah nganna kaminawk to ka hnuk; ue, tahmaa hoi qaima loe panoek vai ai ih prae ah caeh hoi boeh, tiah thui paeh, tiah ang naa.
19 Zdaliž do konce zamítáš Judu? Zdali Sion oškliví sobě duše tvá? Proč nás biješ, tak abychom již nebyli uzdraveni? Èekáme-li pokoje, a aj, nic dobrého pakli času uzdravení, a aj, hrůza.
Judah to na pahnawt ving boeh maw? Na hinghaih mah Zion to hnukma boeh maw? Kaicae ngatuihaih om ai maw, tipongah patang nang khangsak loe? Monghaih to ka zing o, toe kahoih hmuen roe om ai; ngantuihaih ka zing o naah, raihaih ka hnuk o lat!
20 Poznávámeť, Hospodine, bezbožnost svou i nepravost otců svých, že jsme hřešili proti tobě.
Aw Angraeng, na nuiah ka zae o boeh moe, ka set o haih hoiah kam panawk ih zaehaih to ka panoek o boeh.
21 Nezamítejž pro jméno své, nezlehčuj stolice slávy své; rozpomeň se, neruš smlouvy své s námi.
Na hmin pongah, kaicae hae hnuma hmah, na lensawkhaih to ahmin saesak hmah; kaicae hoi na sak ih lokmaihaih to pahnet hmah loe, phrae doeh phrae hmah.
22 Zdaliž jsou mezi marnostmi pohanskými ti, kteříž by déšť dávali? A zdaliž nebesa dávají přívaly? Zdaliž ty nejsi sám, Hospodine, Bůh náš? Protož na tebeť očekáváme, nebo ty působíš všecko to.
Gentel kaminawk mah bok o ih tidoeh avang ai krangnawk thungah kho angzosak thaih krang oh o maw? To tih ai boeh loe vannawk mah kho angzoh o sak thaih maw? Kho angzosak thaih loe, Aw Angraeng, kaicae ih Sithaw, Nang na ai maw? To pongah nang to kang zing o han; hae hmuennawk boih loe nangmah sak ih hmuen ah ni oh o.
