Jeremiáš 12
1 Spravedlivý zůstaneš, Hospodine, povedu-li odpor proti tobě, a však o soudech tvých mluviti budu s tebou. Proč se cestě bezbožníků šťastně vede? Mají pokoj všickni, kteříž se pyšně zpronevěřili.
Oe BAWIPA na hmalah lai ka roe nahaiyah, nang na kuep yungyoe. Hatei, na lawkcengnae kong heh na hmalah dei ka ngai rah. Bangkongmaw tamikathoutnaw a lamcawn awh teh, kadumyennaw ni lunghawi hoi khosak awh.
2 Štěpuješ je, ano i vkořeňují se; rostou, ano i ovoce nesou ti, jejichžto úst blízko jsi, ale daleko od ledví jejich.
Ahnimanaw hah nang ni na ung teh, tangpha a pabo, a roung awh teh, a paw awh. Ahnimae pahni hoi na hnai teh, ahnimae lungthin hoi teh na hla.
3 Ale ty, Hospodine, znáš mne, prohlédáš mne, a zkusils srdce mého, že s tebou jest, onyno pak táhneš jako ovce k zabíjení, a připravuješ je ke dni zabití.
Hatei, BAWIPA nang ni na panue, nang ni na hmu teh nama na pouknae hah na tanouk. Thei hanlah kaawm e tunaw patetlah ahnimouh hah sawn nateh hrawi haw. Thei nahane hnin hanlah ahnimouh hmoun haw.
4 Dokudž by žalostila země, a bylina všeho pole svadla pro zlost přebývajících v ní, a hynulo každé hovado i ptactvo? Nebo říkají: Nevidíť Bůh skončení našeho.
Ram ni na to touh maw, a cingou vaiteh, kahrawng e hrâmnaw ni nâtotouh maw a ke awh han. A thung e kaawmnaw hah a hawihoeh dawkvah, kahrawng moithangnaw hoi tavanaw hai kahmakata awh toe. Hathnukkhu vah, taminaw ni maimouh koe kaawm hno heh hmawt katang mahoeh, telah bout ati awh.
5 Poněvadž tebe s pěšími běžícího k ustání přivodí, kterakž bys tedy stačil při koních? A poněvadž v zemi pokojné, jíž jsi se dověřil, ustáváš, což pak spravíš při tom zdutém Jordánu?
Taminaw hoi yawng kâta nahai, ahnimouh ni na ta awh pawiteh, marangnaw hoi bangtelamaw na tâ thai han. Na kâuep e roumnae ram ni na tawn sak pawiteh, Jordan ratu tanghling dawk bangtelamaw na ti han vai.
6 Nebo i bratří tvoji i dům otce tvého zpronevěřili se tobě, a ti také povolávají za tebou plnými ústy. Nevěř jim, byť pak mluvili s tebou přátelsky.
Na hmaunawnghanaw, na imthungkhu ni patenghai, nang hah na dum awh toe, na ngaihoeh hoi na hramsin awh toe. Ahnimouh ni lawk kahawi a dei awh nakunghai, ahnimouh yuem awh hanh.
7 Opustil jsem dům svůj, zavrhl jsem dědictví své, dal jsem to, což velice milovala duše má, v ruce nepřátel jeho.
Ka im ka pahnawt vaiteh, ka râwnaw hai ka hnoun han toe. Ka pahren e tami teh, a tarannaw kut dawk ka poe toe.
8 Učiněno jest mi dědictví mé podobné lvu v lese, vydává proti mně hlas svůj, pročež ho nenávidím.
Kaie râw teh, ratu e sendek patetlah doeh ao toe. Kai hah na huk sin, hatdawkvah kai ni ka hmuhma.
9 A což ptákem dravým jest mi dědictví mé? Což ptactvo vůkol bude proti němu? Jdětež nu, shromažďte se všecka zvířata polní, sejděte se k jídlu.
Kaie râw teh kai hanlah tarakcak e langtanaw lah ao. Langta ni petkâkalup lah a hmang maw. Moithang pueng pâkhueng awh nateh ca hanelah thokhai awh.
10 Mnozí pastýři zkazí vinici mou, pošlapají podíl můj, podíl mně velmi milý obrátí v poušť nejhroznější,
Tukhoumkung kapap ni, ka misur takha hah a raphoe awh teh, ka coe hane hah rep a coungroe awh. Phunep poung lah ka coe hane hah tami kingdi lah ao han.
11 Obrátí jej v pustinu. Kvíliti bude, spustošen jsa ode mne; spustne všecka tato země, nebo není žádného, kdo by to v srdci skládal.
Kingdi e ram lah ao sak, koung a raphoe teh kai koe a ka. A ram buemlah koung a raphoe teh, apinihai noutna awh hoeh.
12 Na všecka místa vysoká po poušti potáhnou zhoubcové, meč zajisté Hospodinův zžíře od jednoho kraje země až do druhého, nebude míti pokoje žádné tělo.
Kingdi e monsom ka nga e pueng koe karaphoekungnaw a luen awh han, ram apoutnae koehoi avanglae apout totouh, BAWIPA e tahloi ni koung a ca han, roumnae roeroe awm mahoeh.
13 Nasejí pšenice, ale trní žíti budou; bolestně to ponesou, že užitku nevezmou, a styděti se budou za úrody své pro prchlivost hněvu Hospodinova.
Cang hah a tu awh han eiteh, pâkhing lah doeh a a awh han. A tha pueng hoi a tawn awh eiteh, banghai hmawt awh mahoeh. BAWIPA e a lungphuennae a patawpoung toung dawkvah, yeiraiponae doeh a a awh han.
14 Takto praví Hospodin o všech mých sousedech zlých, jenž se dotýkají dědictví, kteréž jsem uvedl v dědictví lidu svému Izraelskému: Aj, já vypléním je z země jejich, když dům Judský vypléním z prostředku jejich.
BAWIPA ni hettelah a dei, kaie tami Isarelnaw koevah, ka poe e râw karaphoekung ka imrinaw e yonnae naw dawkvah, a ram thung hoi ka phawk vaiteh, ahnimouh thung dawk hoi hai Judah imthungkhu hah ka phawk han.
15 Stane se však, když je vypléním, že se navrátím a smiluji se nad nimi, a přivedu zase jednoho každého z nich k dědictví jeho, a jednoho každého do země jeho.
Hatei, ka phawk hnukkhu, hetnaw van vah pahrennae bout ka tawn vaiteh, amamouh ni râw a pang hane talai amamouh ram lah bout ka thokhai han.
16 Stane se také, jestliže by se pilně učili cestám lidu mého, a přisahali by ve jménu mém, říkajíce: Živť jest Hospodin, jakž oni učívali lid můj přisahati skrze Bále, že vzděláni budou u prostřed lidu mého.
Hahoi, hettelah ao han. Baal koe ka taminaw thoebo a pâtu e patetlah ka min lahoi BAWIPA a hring teh, a hring nah thung pueng teh, telah thoebo a kamtu awh teh, ka taminaw hoi hringnuen hah kahawie lah kamtu awh pawiteh, ka taminaw thung dawk ka caksak han.
17 Jestliže by pak neposlouchali, tedy pléniti budu národ ten ustavičně a hubiti, dí Hospodin.
Hatei, api miphun ni hai thai ngai awh hoehpawiteh, hote miphun teh koung ka phawk vaiteh, ka raphoe han, telah BAWIPA ni a ti.
