Jakubův 1
1 Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení vzkazuje.
James, of God and of the Lord Jesus Christ a servant, to the Twelve Tribes who are in the dispersion: Hail!
2 Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli pokušeními obkličováni býváte rozličnými,
All joy count [it], my brethren, when ye may fall into temptations manifold;
3 Vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivost.
knowing that the proof of your faith doth work endurance,
4 Trpělivost pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nemajíce nedostatku.
and let the endurance have a perfect work, that ye may be perfect and entire — in nothing lacking;
5 Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá; i budeť jemu dána.
and if any of you do lack wisdom, let him ask from God, who is giving to all liberally, and not reproaching, and it shall be given to him;
6 Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.
and let him ask in faith, nothing doubting, for he who is doubting hath been like a wave of the sea, driven by wind and tossed,
7 Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána,
for let not that man suppose that he shall receive anything from the Lord —
8 Jakožto muž dvojí mysli a neustavičný ve všech cestách svých.
a two-souled man [is] unstable in all his ways.
9 Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém,
And let the brother who is low rejoice in his exaltation,
10 A bohatý v ponížení se; nebo jako květ byliny pomine.
and the rich in his becoming low, because as a flower of grass he shall pass away;
11 Nebo jakož slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu, a květ její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takť i bohatý v svých cestách usvadne.
for the sun did rise with the burning heat, and did wither the grass, and the flower of it fell, and the grace of its appearance did perish, so also the rich in his way shall fade away!
12 Ale blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení, nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, jenž ho milují.
Happy the man who doth endure temptation, because, becoming approved, he shall receive the crown of the life, which the Lord did promise to those loving Him.
13 Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od Boha pokoušín byl; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž on koho pokouší.
Let no one say, being tempted — 'From God I am tempted,' for God is not tempted of evil, and Himself doth tempt no one,
14 Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván.
and each one is tempted, by his own desires being led away and enticed,
15 Potom žádost když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplozuje smrt.
afterward the desire having conceived, doth give birth to sin, and the sin having been perfected, doth bring forth death.
16 Nebluďtež, bratří moji milí.
Be not led astray, my brethren beloved;
17 Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u něhožto není proměnění, ani jakého pro obrácení se někam jinam zastínění.
every good giving, and every perfect gift is from above, coming down from the Father of the lights, with whom is no variation, or shadow of turning;
18 On proto, že chtěl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho.
having counselled, He did beget us with a word of truth, for our being a certain first-fruit of His creatures.
19 A tak, bratří moji milí, budiž každý člověk rychlý k slyšení, ale zpozdilý k mluvení, zpozdilý k hněvu.
So then, my brethren beloved, let every man be swift to hear, slow to speak, slow to anger,
20 Nebo hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí.
for the wrath of a man the righteousness of God doth not work;
21 Protož odvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte vsáté slovo, kteréž může spasiti duše vaše.
wherefore having put aside all filthiness and superabundance of evil, in meekness be receiving the engrafted word, that is able to save your souls;
22 Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.
and become ye doers of the word, and not hearers only, deceiving yourselves,
23 Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu obličej přirozený svůj v zrcadle.
because, if any one is a hearer of the word and not a doer, this one hath been like to a man viewing his natural face in a mirror,
24 Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl.
for he did view himself, and hath gone away, and immediately he did forget of what kind he was;
25 Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody a zůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, ten, pravím, blahoslavený bude v skutku svém.
and he who did look into the perfect law — that of liberty, and did continue there, this one — not a forgetful hearer becoming, but a doer of work — this one shall be happy in his doing.
26 Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, avšak v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství.
If any one doth think to be religious among you, not bridling his tongue, but deceiving his heart, of this one vain [is] the religion;
27 Náboženství čisté a neposkvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v souženích jejich a ostříhati sebe neposkvrněného od světa.
religion pure and undefiled with the God and Father is this, to look after orphans and widows in their tribulation — unspotted to keep himself from the world.
