Jakubův 1
1 Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení vzkazuje.
James, a servant of God, and of the Lord Jesus Christ, to the twelve tribes that are in the dispersion, greeting.
2 Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli pokušeními obkličováni býváte rozličnými,
My brethren, count it all joy, when you fall into manifold trials,
3 Vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivost.
knowing that the trial of your faith produces patience.
4 Trpělivost pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nemajíce nedostatku.
But let patience have its work perfected, that you may be perfect and faultless, wanting in nothing.
5 Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá; i budeť jemu dána.
Now, if any of you lack wisdom, let him ask of God, who gives to all liberally, and upbraids not; and it shall be given him.
6 Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.
But let him ask in faith, doubting not: for he that doubts, is like a wave of the sea, driven by the wind, and tossed.
7 Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána,
For let not that man think that he shall receive any thing from the Lord.
8 Jakožto muž dvojí mysli a neustavičný ve všech cestách svých.
A double-minded man is unstable in all his ways.
9 Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém,
Let the brother that is in a lowly condition, glory in his exaltation:
10 A bohatý v ponížení se; nebo jako květ byliny pomine.
but he that is rich, in his humiliation; because as the flower of the grass he shall pass away.
11 Nebo jakož slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu, a květ její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takť i bohatý v svých cestách usvadne.
For the sun rises with its burning heat, and withers the grass, and its flower falls, and the beauty of its form perishes. So, also, shall the rich man fade away in his ways.
12 Ale blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení, nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, jenž ho milují.
Blessed is the man that endures trial: for, being approved, he shall receive the crown of life which the Lord has promised to those who love him.
13 Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od Boha pokoušín byl; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž on koho pokouší.
Let no one say, when he is tempted, My temptation is from God; for God can not be tempted by evils, and he himself tempts no man.
14 Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván.
But every one is tempted when he is drawn away by his own desire, and is deluded.
15 Potom žádost když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplozuje smrt.
So, then, desire, when it has conceived, brings forth sin; and sin, when it is matured, brings forth death.
16 Nebluďtež, bratří moji milí.
Be not deceived, my beloved brethren;
17 Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u něhožto není proměnění, ani jakého pro obrácení se někam jinam zastínění.
every good gift, and every perfect gift is from above, and comes down from the Father of lights, with whom there is no change, nor slightest trace of turning.
18 On proto, že chtěl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho.
Of his own will, he begot us with the word of truth, in order that we might be, as it were, the first-fruits of his creatures.
19 A tak, bratří moji milí, budiž každý člověk rychlý k slyšení, ale zpozdilý k mluvení, zpozdilý k hněvu.
So, then, my beloved brethren, let every man be swift to hear, slow to speak, slow to wrath.
20 Nebo hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí.
For the wrath of man produces not the righteousness of God.
21 Protož odvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte vsáté slovo, kteréž může spasiti duše vaše.
Wherefore, laying aside all filthiness, and every excess caused by malice, receive with meekness the ingrafted word, which is able to save your souls.
22 Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.
But be doers of the word, and not hearers only, deceiving yourselves.
23 Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu obličej přirozený svůj v zrcadle.
For if any one is a hearer of the word, and not a doer, he is like a man that looks at his natural face in a mirror:
24 Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl.
for he looks at himself, and goes away, and immediately forgets what sort of person he is.
25 Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody a zůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, ten, pravím, blahoslavený bude v skutku svém.
But he that looks intently into the perfect law of liberty, and remains constant, being not a forgetful hearer, but a doer of the work, he shall be blessed in his deed.
26 Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, avšak v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství.
If any one among you seems to be religious, and bridles not his tongue, but deceives his own heart, this man’s religion is vain.
27 Náboženství čisté a neposkvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v souženích jejich a ostříhati sebe neposkvrněného od světa.
Religion, pure and undefiled before God and the Father, is this: To visit the fatherless and widows in their affliction, and to keep himself unspotted from the world.
