Jakubův 4
1 Odkud pocházejí bojové a vády mezi vámi? Zdali ne odtud, totiž z libostí vašich, kteréž rytěřují v údech vašich?
Sen jaachi ni rookmui jengmui loong ah manawa thok hala? Erah loong ah hansi tenroon raangtaan ih sen ten ni tongthuk thoidi, sen jaachi ni rookmui jengmui pak anglan.
2 Žádáte, a nemáte; závidíte sobě, a dychtíte po tom, což sobě zalibujete, a nemůžete dosáhnouti; bojujete a válčíte, avšak toho, oč usilujete, nemáte, protože neprosíte.
Sen loong ah ih jirep ah jam han, enoothong erah loong ah tachoh kan, erah thoidi tek haat esuh bansok han; sen loong ah ih chichangchang taat jam han, enoothong erah loong ah tachoh kan, erah tungkaangdi changrook anglan. Sen loong ah ih marah jam han tachoh kan tiimnge liidi sen ih Rangte jiin nawa erah tasuh kan.
3 Prosíte, a nebéřete, protože zle prosíte, abyste na své libosti vynakládali.
Adoleh mabah suh an erah di tachoh kan, tiimnge liidi sen tenthun ah ethih; jirep jaatrep sen ih jam han ah sen teenuh teewah hansi tenroon nah maak suh jam han.
4 Cizoložníci a cizoložnice, což nevíte, že přízeň světa jest nepřítelkyně Boží? A protož kdo by koli chtěl býti přítelem tohoto světa, nepřítelem Božím učiněn bývá.
Tuumaang lajeete mina loong! Sen loong ah ih tatam jatkan mongrep damdi joon awaan angla rah Rangte piiara ngeh ah? Sen loong ah ih mongrep damdi joon awaan angsuh liihan abah, sen teenuh teewah ah Rangte piiara ba eh hoon an.
5 Což mníte, že nadarmo dí Písmo: Zdali k závisti nakloňuje duch ten, kterýž přebývá v nás?
Rangteele ni amah liiha ah amiisak tah angka ngeh ih nakmok thun an, “Rangte ih seng sak ni Chiiala tong thukla rah ih ramram ih thun ha.”
6 Nýbrž hojnější dává milost. Nebo dí: Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost.
Enoothong Rangte ih tenthet kohali ah erah nang eh ju echaan thoon. Rangteele ni amah liiha, “Rangte ih khuupookte ah tanookka enoothong toongtang loong ah suh minchan koha.”
7 Poddejtež se tedy Bohu, a zepřetež se ďáblu, i utečeť od vás.
Erah raangtaan ih sen teenuh teewah ah Rangte suh look an. Hakhoh luuwang ah naknop thuk an, eno sen reenawa heh esoon e ah.
8 Přibližte se k Bohu, a přiblížíť se k vám. Umejte ruce, hříšníci, a očisťte srdce vy, jenž jste dvojité mysli.
Rangte reenah thok han, eno heh sen reenah thok ha. Rangdah mina sen loong ah ih, sen lak ah saatiihaat ih an! Lonoite sen loong ah ih, senten senmong ah esa angthuk an!
9 Souženi buďte, a kvělte, a plačte; smích váš obratiž se v kvílení, a radost v zámutek.
Thungthet e an, ehu e an, mikphi janhaat an; ten ni engit e lan ah ehu e thuk an, sen tenroon ah nak roon thuk an!
10 Ponižte se před obličejem Páně, a povýšíť vás.
Sen teenuh teewah Teesu ngathong nah ehin ih hoon an, sen loong ah tonjoot ehan.
11 Neutrhejtež jedni druhým, bratří. Kdož utrhá bratru a soudí bratra svého, utrhá Zákonu a soudí Zákon. Soudíš-li pak Zákon, nejsi plnitel Zákona, ale soudce.
Phoh ano loong, wasiit ih wasiit nak lenmakmui theng. An ih Kristaan wahoh mok lenmak ubah adoleh dande ubah, an ih Hootthe ba lenmak hu adoleh dande hu. An ih Hootthe dande ubah, Hootthe kapte takah angko, enoothong Hootthe dandeete ih hoonlu.
12 Jedenť jest vydavatel Zákona, kterýž může spasiti i zatratiti. Ty kdo jsi, jenž soudíš jiného?
Hootthe dongthukte nyia dandeete Rangte heh luulu. Heh ih luulu jen puipang ah nyia thet haat ah. Mih dande suh an o ngeh ih thun hu?
13 Ale nuže vy, kteříž říkáte: Dnes nebo zítra vypravíme se do onoho města, a pobudeme tam přes celý rok, a budeme kupčiti, a něco zíštěme;
Emah liite loong ah ih, nga jeng ah boichaat an, “Chiinnyah lah angka bah uh rangkhah seng loong ah samnuthung nah tumkhoom kah ih, erah doh seng pangsiit than tong kah eno pheehoon mootkaat ah kah, eno ngun hantek bi kah ih.”
14 (Ješto nevíte, co zítra bude. Nebo jakýť jest život váš? Pára zajisté jest, kteráž se na maličko ukáže, a potom zmizí.)
Rangkhah an roidong ah mamah ang ah erah uh tajatko! An weekhot kah nyaamkhoom ah likhiik, erah pootsiit ba khot ah esaapmat eh ah.
15 Místo toho, co byste měli říci: Bude-li Bůh chtíti, a budeme-li živi, i učiníme toto nebo onono.
Sen loong ah amah jeng theng tan: “Teesu thung ang abah, seng loong ah songtong eno jirep jaatrep moot ah mokah ih.”
16 Vy pak chlubíte se v pýše své. Všeliká taková chlouba zlá jest.
Enoothong sen loong ah amadi khuupook elan; engaam elan; emah ngaam lan abah tapunka.
17 A protož kdo umí dobře činiti, a nečiní, hřích má.
Erah raangtaan ih, mootse kaatse ah ese ngeh ih jat eno lare keebah, rangdah ni moongli.
