Jakubův 4
1 Odkud pocházejí bojové a vády mezi vámi? Zdali ne odtud, totiž z libostí vašich, kteréž rytěřují v údech vašich?
Wherof ben batelis and cheestis among you? Whether not of youre coueitisis, that fiyten in youre membris?
2 Žádáte, a nemáte; závidíte sobě, a dychtíte po tom, což sobě zalibujete, a nemůžete dosáhnouti; bojujete a válčíte, avšak toho, oč usilujete, nemáte, protože neprosíte.
Ye coueiten, and ye han not; ye sleen, and ye han enuye, and ye moun not gete. Ye chiden, and maken batel; and ye han not, for ye axen not.
3 Prosíte, a nebéřete, protože zle prosíte, abyste na své libosti vynakládali.
Ye axen, and ye resseyuen not; for that ye axen yuele, as ye schewen opynli in youre coueitisis.
4 Cizoložníci a cizoložnice, což nevíte, že přízeň světa jest nepřítelkyně Boží? A protož kdo by koli chtěl býti přítelem tohoto světa, nepřítelem Božím učiněn bývá.
Auowtreris, witen not ye, that the frenschip of this world is enemye to God? Therfor who euere wole be frend of this world, is maad the enemye of God.
5 Což mníte, že nadarmo dí Písmo: Zdali k závisti nakloňuje duch ten, kterýž přebývá v nás?
Whether ye gessen, that the scripture seith veynli, The spirit that dwellith in you, coueitith to enuye?
6 Nýbrž hojnější dává milost. Nebo dí: Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost.
But he yyueth the more grace; for which thing he seith, God withstondith proude men, but to meke men he yyueth grace.
7 Poddejtež se tedy Bohu, a zepřetež se ďáblu, i utečeť od vás.
Therfor be ye suget to God; but withstonde ye the deuel, and he schal fle fro you.
8 Přibližte se k Bohu, a přiblížíť se k vám. Umejte ruce, hříšníci, a očisťte srdce vy, jenž jste dvojité mysli.
Neiye ye to God, and he schal neiye to you. Ye synneris, clense ye hondis, and ye double in soule, purge ye the hertis.
9 Souženi buďte, a kvělte, a plačte; smích váš obratiž se v kvílení, a radost v zámutek.
Be ye wretchis, and weile ye; youre leiyyng be turned in to weping, and ioye in to sorewe of herte.
10 Ponižte se před obličejem Páně, a povýšíť vás.
Be ye mekid in the siyt of the Lord, and he schal enhaunse you.
11 Neutrhejtež jedni druhým, bratří. Kdož utrhá bratru a soudí bratra svého, utrhá Zákonu a soudí Zákon. Soudíš-li pak Zákon, nejsi plnitel Zákona, ale soudce.
My britheren, nyle ye bacbite ech othere. He that bacbitith his brothir, ethir that demeth his brothir, bacbitith the lawe, and demeth the lawe. And if thou demest the lawe, thou art not a doere of the lawe, but a domesman.
12 Jedenť jest vydavatel Zákona, kterýž může spasiti i zatratiti. Ty kdo jsi, jenž soudíš jiného?
But oon is makere of the lawe, and iuge, that may lese, and delyuere.
13 Ale nuže vy, kteříž říkáte: Dnes nebo zítra vypravíme se do onoho města, a pobudeme tam přes celý rok, a budeme kupčiti, a něco zíštěme;
And who art thou, that demest thi neiybore? Lo! now ye, that seien, To dai ethir to morewe we schulen go in to thilke citee, and there we schulen dwelle a yeer, and we schulen make marchaundise, and we schulen make wynning;
14 (Ješto nevíte, co zítra bude. Nebo jakýť jest život váš? Pára zajisté jest, kteráž se na maličko ukáže, a potom zmizí.)
whiche witen not, what is to you in the morewe.
15 Místo toho, co byste měli říci: Bude-li Bůh chtíti, a budeme-li živi, i učiníme toto nebo onono.
For what is youre lijf? A smoke apperinge at a litil, and aftirward it schal be wastid. Therfor that ye seie, If the Lord wole, and if we liuen, we schulen do this thing, ether that thing.
16 Vy pak chlubíte se v pýše své. Všeliká taková chlouba zlá jest.
And now ye maken ful out ioye in youre pridis; euery siche ioye is wickyd.
17 A protož kdo umí dobře činiti, a nečiní, hřích má.
Therfor it is synne to hym, that kan do good, and doith not.
