Jakubův 4
1 Odkud pocházejí bojové a vády mezi vámi? Zdali ne odtud, totiž z libostí vašich, kteréž rytěřují v údech vašich?
Where do wars and fightings amongst you come from? Don’t they come from your pleasures that war in your members?
2 Žádáte, a nemáte; závidíte sobě, a dychtíte po tom, což sobě zalibujete, a nemůžete dosáhnouti; bojujete a válčíte, avšak toho, oč usilujete, nemáte, protože neprosíte.
You lust, and don’t have. You murder and covet, and can’t obtain. You fight and make war. You don’t have, because you don’t ask.
3 Prosíte, a nebéřete, protože zle prosíte, abyste na své libosti vynakládali.
You ask, and don’t receive, because you ask with wrong motives, so that you may spend it on your pleasures.
4 Cizoložníci a cizoložnice, což nevíte, že přízeň světa jest nepřítelkyně Boží? A protož kdo by koli chtěl býti přítelem tohoto světa, nepřítelem Božím učiněn bývá.
You adulterers and adulteresses, don’t you know that friendship with the world is hostility towards God? Whoever therefore wants to be a friend of the world makes himself an enemy of God.
5 Což mníte, že nadarmo dí Písmo: Zdali k závisti nakloňuje duch ten, kterýž přebývá v nás?
Or do you think that the Scripture says in vain, “The Spirit who lives in us yearns jealously”?
6 Nýbrž hojnější dává milost. Nebo dí: Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost.
But he gives more grace. Therefore it says, “God resists the proud, but gives grace to the humble.”
7 Poddejtež se tedy Bohu, a zepřetež se ďáblu, i utečeť od vás.
Be subject therefore to God. Resist the devil, and he will flee from you.
8 Přibližte se k Bohu, a přiblížíť se k vám. Umejte ruce, hříšníci, a očisťte srdce vy, jenž jste dvojité mysli.
Draw near to God, and he will draw near to you. Cleanse your hands, you sinners. Purify your hearts, you double-minded.
9 Souženi buďte, a kvělte, a plačte; smích váš obratiž se v kvílení, a radost v zámutek.
Lament, mourn, and weep. Let your laughter be turned to mourning and your joy to gloom.
10 Ponižte se před obličejem Páně, a povýšíť vás.
Humble yourselves in the sight of the Lord, and he will exalt you.
11 Neutrhejtež jedni druhým, bratří. Kdož utrhá bratru a soudí bratra svého, utrhá Zákonu a soudí Zákon. Soudíš-li pak Zákon, nejsi plnitel Zákona, ale soudce.
Don’t speak against one another, brothers. He who speaks against a brother and judges his brother, speaks against the law and judges the law. But if you judge the law, you are not a doer of the law but a judge.
12 Jedenť jest vydavatel Zákona, kterýž může spasiti i zatratiti. Ty kdo jsi, jenž soudíš jiného?
Only one is the lawgiver, who is able to save and to destroy. But who are you to judge another?
13 Ale nuže vy, kteříž říkáte: Dnes nebo zítra vypravíme se do onoho města, a pobudeme tam přes celý rok, a budeme kupčiti, a něco zíštěme;
Come now, you who say, “Today or tomorrow let’s go into this city and spend a year there, trade, and make a profit.”
14 (Ješto nevíte, co zítra bude. Nebo jakýť jest život váš? Pára zajisté jest, kteráž se na maličko ukáže, a potom zmizí.)
Yet you don’t know what your life will be like tomorrow. For what is your life? For you are a vapour that appears for a little time and then vanishes away.
15 Místo toho, co byste měli říci: Bude-li Bůh chtíti, a budeme-li živi, i učiníme toto nebo onono.
For you ought to say, “If the Lord wills, we will both live, and do this or that.”
16 Vy pak chlubíte se v pýše své. Všeliká taková chlouba zlá jest.
But now you glory in your boasting. All such boasting is evil.
17 A protož kdo umí dobře činiti, a nečiní, hřích má.
To him therefore who knows to do good and doesn’t do it, to him it is sin.
