Jakubův 4
1 Odkud pocházejí bojové a vády mezi vámi? Zdali ne odtud, totiž z libostí vašich, kteréž rytěřují v údech vašich?
Whence are wars and whence are fightings among you? Are they not hence, from your lusts that war in your members?
2 Žádáte, a nemáte; závidíte sobě, a dychtíte po tom, což sobě zalibujete, a nemůžete dosáhnouti; bojujete a válčíte, avšak toho, oč usilujete, nemáte, protože neprosíte.
Ye lust, and have not; ye kill, and earnestly covet, and cannot obtain; ye fight and war. Ye have not, because ye ask not;
3 Prosíte, a nebéřete, protože zle prosíte, abyste na své libosti vynakládali.
ye ask, and receive not, because ye ask amiss, that ye may consume it upon your lusts.
4 Cizoložníci a cizoložnice, což nevíte, že přízeň světa jest nepřítelkyně Boží? A protož kdo by koli chtěl býti přítelem tohoto světa, nepřítelem Božím učiněn bývá.
Ye adulteresses, know ye not that the friendship of the world is enmity with God? Whoever therefore chooseth to be a friend of the world, becometh an enemy of God.
5 Což mníte, že nadarmo dí Písmo: Zdali k závisti nakloňuje duch ten, kterýž přebývá v nás?
Do ye think that the scripture saith in vain, “Zealously doth the Spirit, which made its abode in us, long for us”?
6 Nýbrž hojnější dává milost. Nebo dí: Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost.
but he giveth more grace. Wherefore he saith, “God resisteth the proud, but giveth grace to the humble.”
7 Poddejtež se tedy Bohu, a zepřetež se ďáblu, i utečeť od vás.
Submit yourselves therefore to God; resist the Devil, and he will flee from you.
8 Přibližte se k Bohu, a přiblížíť se k vám. Umejte ruce, hříšníci, a očisťte srdce vy, jenž jste dvojité mysli.
Draw nigh to God, and he will draw nigh to you. Cleanse your hands, ye sinners, and purify your hearts, ye double-minded.
9 Souženi buďte, a kvělte, a plačte; smích váš obratiž se v kvílení, a radost v zámutek.
Be afflicted, and mourn, and weep; let your laughter be turned into mourning, and your joy into heaviness.
10 Ponižte se před obličejem Páně, a povýšíť vás.
Humble yourselves in the sight of the Lord, and he will exalt you.
11 Neutrhejtež jedni druhým, bratří. Kdož utrhá bratru a soudí bratra svého, utrhá Zákonu a soudí Zákon. Soudíš-li pak Zákon, nejsi plnitel Zákona, ale soudce.
Speak not against one another, brethren; he that speaketh against his brother, or judgeth his brother, speaketh against the law, and judgeth the law; but if thou judge the law, thou art not a doer of the law, but a judge.
12 Jedenť jest vydavatel Zákona, kterýž může spasiti i zatratiti. Ty kdo jsi, jenž soudíš jiného?
One is the Lawgiver and Judge, he who is able to save, and to destroy; but who art thou, that judgest thy neighbor?
13 Ale nuže vy, kteříž říkáte: Dnes nebo zítra vypravíme se do onoho města, a pobudeme tam přes celý rok, a budeme kupčiti, a něco zíštěme;
Come now, ye that say, To-day and to-morrow we will go into such a city, and spend a year there and traffic, and get gain,
14 (Ješto nevíte, co zítra bude. Nebo jakýť jest život váš? Pára zajisté jest, kteráž se na maličko ukáže, a potom zmizí.)
(whereas ye know not what will be on the morrow; for what is your life? Ye are even a vapor, that appeareth for a little time, and then vanisheth away; )
15 Místo toho, co byste měli říci: Bude-li Bůh chtíti, a budeme-li živi, i učiníme toto nebo onono.
instead of saying, If the Lord will, we shall both live and do this or that;
16 Vy pak chlubíte se v pýše své. Všeliká taková chlouba zlá jest.
but now ye glory in your boastings. All such glorying is evil.
17 A protož kdo umí dobře činiti, a nečiní, hřích má.
Therefore to him that knoweth how to do good, and doeth it not, to him it is sin.
