Jakubův 4
1 Odkud pocházejí bojové a vády mezi vámi? Zdali ne odtud, totiž z libostí vašich, kteréž rytěřují v údech vašich?
Where do the conflicts and quarrels that go on among you come from? Do they not come from your passions which are always making war among your bodily members?
2 Žádáte, a nemáte; závidíte sobě, a dychtíte po tom, což sobě zalibujete, a nemůžete dosáhnouti; bojujete a válčíte, avšak toho, oč usilujete, nemáte, protože neprosíte.
You continually crave and do not obtain; you are killing and coveting and cannot acquire; you are fighting and at war. You do not have, because you do not ask.
3 Prosíte, a nebéřete, protože zle prosíte, abyste na své libosti vynakládali.
You continue to ask and do not receive, because you are asking with a wrong purpose, in order to spend it upon your pleasures.
4 Cizoložníci a cizoložnice, což nevíte, že přízeň světa jest nepřítelkyně Boží? A protož kdo by koli chtěl býti přítelem tohoto světa, nepřítelem Božím učiněn bývá.
You adulteresses, do you not know that the friendship of the world is enmity to God? Whoever, then, desires to be a friend of the world, makes himself and enemy of God.
5 Což mníte, že nadarmo dí Písmo: Zdali k závisti nakloňuje duch ten, kterýž přebývá v nás?
Or do you suppose that it is in vain that the Scripture says, "The spirit which has its home in us yearns over us unto jealousy?"
6 Nýbrž hojnější dává milost. Nebo dí: Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost.
But he gives more and more grace. therefore it is said, God ever resists the proud; but to the humble he gives grace continually.
7 Poddejtež se tedy Bohu, a zepřetež se ďáblu, i utečeť od vás.
So then ever be subject to God, Ever resist the devil and he will flee from you.
8 Přibližte se k Bohu, a přiblížíť se k vám. Umejte ruce, hříšníci, a očisťte srdce vy, jenž jste dvojité mysli.
Draw near to God And he will draw near to you. Cleanse your hands, you sinners, And purify your hearts, you double-minded.
9 Souženi buďte, a kvělte, a plačte; smích váš obratiž se v kvílení, a radost v zámutek.
Lament and mourn, and weep aloud! Let your laughter be turned into mourning, And your joy into gloom!
10 Ponižte se před obličejem Páně, a povýšíť vás.
Humble yourselves before the Lord, And he will raise you up.
11 Neutrhejtež jedni druhým, bratří. Kdož utrhá bratru a soudí bratra svého, utrhá Zákonu a soudí Zákon. Soudíš-li pak Zákon, nejsi plnitel Zákona, ale soudce.
Do not be talking against each other, brothers. He who is talking against a brother and condemning his brothers is talking against the Law and condemning the Law. But if you are condemning the Law, you are not a doer of the Law, but a judge.
12 Jedenť jest vydavatel Zákona, kterýž může spasiti i zatratiti. Ty kdo jsi, jenž soudíš jiného?
But One is your Lawgiver and Judge - he who is able to save and to destroy. But you, who are you, to be condemning your neighbor?
13 Ale nuže vy, kteříž říkáte: Dnes nebo zítra vypravíme se do onoho města, a pobudeme tam přes celý rok, a budeme kupčiti, a něco zíštěme;
Go to now, you who say, "Today or tomorrow we shall journey to such a city and spend a year there, and trade and make money,"
14 (Ješto nevíte, co zítra bude. Nebo jakýť jest život váš? Pára zajisté jest, kteráž se na maličko ukáže, a potom zmizí.)
when all the time you do not know what will happen on the morrow. For what is your life? You are but a mist, appearing for a brief time, and then vanishing.
15 Místo toho, co byste měli říci: Bude-li Bůh chtíti, a budeme-li živi, i učiníme toto nebo onono.
You ought instead to say, "If the Lord wills it, we shall live and do this or that."
16 Vy pak chlubíte se v pýše své. Všeliká taková chlouba zlá jest.
But now you are glorying in these insolent boastings of yours; all such glorying is evil.
17 A protož kdo umí dobře činiti, a nečiní, hřích má.
So to him who knows how to do right and does not do it, to him it is sin.
