Jakubův 4
1 Odkud pocházejí bojové a vády mezi vámi? Zdali ne odtud, totiž z libostí vašich, kteréž rytěřují v údech vašich?
From whence are wars and contentions among you? Are they not hence, from your concupiscences, which war in your members?
2 Žádáte, a nemáte; závidíte sobě, a dychtíte po tom, což sobě zalibujete, a nemůžete dosáhnouti; bojujete a válčíte, avšak toho, oč usilujete, nemáte, protože neprosíte.
You covet, and have not: you kill, and envy, and can not obtain. You contend and war, and you have not, because you ask not.
3 Prosíte, a nebéřete, protože zle prosíte, abyste na své libosti vynakládali.
You ask, and receive not; because you ask amiss: that you may consume it on your concupiscences.
4 Cizoložníci a cizoložnice, což nevíte, že přízeň světa jest nepřítelkyně Boží? A protož kdo by koli chtěl býti přítelem tohoto světa, nepřítelem Božím učiněn bývá.
Adulterers, know you not that the friendship of this world is the enemy of God? Whosoever therefore will be a friend of this world, becometh an enemy of God.
5 Což mníte, že nadarmo dí Písmo: Zdali k závisti nakloňuje duch ten, kterýž přebývá v nás?
Or do you think that the scripture saith in vain: To envy doth the spirit covet which dwelleth in you?
6 Nýbrž hojnější dává milost. Nebo dí: Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost.
But he giveth greater grace. Wherefore he saith: God resisteth the proud, and giveth grace to the humble.
7 Poddejtež se tedy Bohu, a zepřetež se ďáblu, i utečeť od vás.
Be subject therefore to God, but resist the devil, and he will fly from you.
8 Přibližte se k Bohu, a přiblížíť se k vám. Umejte ruce, hříšníci, a očisťte srdce vy, jenž jste dvojité mysli.
Draw nigh to God, and he will draw nigh to you. Cleanse your hands, ye sinners: and purify your hearts, ye double minded.
9 Souženi buďte, a kvělte, a plačte; smích váš obratiž se v kvílení, a radost v zámutek.
Be afflicted, and mourn, and weep: let your laughter be turned into mourning, and your joy into sorrow.
10 Ponižte se před obličejem Páně, a povýšíť vás.
Be humbled in the sight of the Lord, and he will exalt you.
11 Neutrhejtež jedni druhým, bratří. Kdož utrhá bratru a soudí bratra svého, utrhá Zákonu a soudí Zákon. Soudíš-li pak Zákon, nejsi plnitel Zákona, ale soudce.
Detract not one another, my brethren. He that detracteth his brother, or he that judgeth his brother, detracteth the law, and judgeth the law. But if thou judge the law, thou art not a doer of the law, but a judge.
12 Jedenť jest vydavatel Zákona, kterýž může spasiti i zatratiti. Ty kdo jsi, jenž soudíš jiného?
There is one lawgiver, and judge, that is able to destroy and to deliver.
13 Ale nuže vy, kteříž říkáte: Dnes nebo zítra vypravíme se do onoho města, a pobudeme tam přes celý rok, a budeme kupčiti, a něco zíštěme;
But who art thou that judgest thy neighbour? Behold, now you that say: Today or tomorrow we will go into such a city, and there we will spend a year, and will traffic, and make our gain.
14 (Ješto nevíte, co zítra bude. Nebo jakýť jest život váš? Pára zajisté jest, kteráž se na maličko ukáže, a potom zmizí.)
Whereas you know not what shall be on the morrow.
15 Místo toho, co byste měli říci: Bude-li Bůh chtíti, a budeme-li živi, i učiníme toto nebo onono.
For what is your life? It is a vapour which appeareth for a little while, and afterwards shall vanish away. For that you should say: If the Lord will, and if we shall live, we will do this or that.
16 Vy pak chlubíte se v pýše své. Všeliká taková chlouba zlá jest.
But now you rejoice in your arrogancies. All such rejoicing is wicked.
17 A protož kdo umí dobře činiti, a nečiní, hřích má.
To him therefore who knoweth to do good, and doth it not, to him it is sin.
