< Jakubův 3 >

1 Nebuďtež mnozí mistři, bratří moji, vědouce, že bychom těžší odsouzení vzali.
Eigi ichil-inaosa, nakhoi ayambana tambiba ojasing oiganu maramdi tambiba oja oiba eikhoi henna kanba wayenba phanggani haiba nakhoina khangliba aduni.
2 V mnohém zajisté klesáme všickni. Kdožť neklesá v slovu, tenť jest dokonalý muž, mohoucí jako uzdou spravovati všecko tělo.
Eikhoi pumnamak toina asoiba toui. Adubu kanagumba mi amana mahakna haiba wada asoiba amata leitrabadi, mahak mapung phaba amasung mahakki masa apumba khudum chanba ngamba mi amani.
3 An my koně v uzdu pojímáme, aby nám povolni byli, a vším tělem jejich vládneme.
Eikhoigi haiba innanaba eikhoina sagolgi machinda yachan challi aduga eikhoina chatningba maphamda mahakpu chat-hanba ngammi.
4 An i lodí tak veliké jsouce a prudkými větry hnány bývajíce, však i nejmenším veslem bývají sem i tam obracíny, kamžkoli líbí se tomu, kdož je spravuje.
Nattraga achouba hi amagi maramda wakhal tousi: hi adu yamna chaojarabasu amadi akanba nungsitna humlaga purabasu piklaba nougi mapanna hinao sabana chatning chatningba maikeida koilei leiba ngammi.
5 Tak i jazyk malý úd jest, avšak veliké věci provodí. Aj, maličký oheň, kterak veliký les zapálí!
Adugumduna lei asisuni: madu pikcharasu achou achoubasinggi maramda napan tou-i. Khanthabiyu, piklaba meirik amana chaokhraba umang amabu mei chak-hanba ngamlibani!
6 A jestiť jazyk jako oheň a svět nepravosti. Takť jest, pravím, postaven jazyk mezi údy našimi, nanečišťující celé tělo, a rozpalující kolo narození našeho, jsa rozněcován od ohně pekelného. (Geenna g1067)
Leidi meigumbani, ayol arangi taibangpanbani; leina eikhoigi hakchang kayatsinggi marakta kayat ama oiduna hakchang apumbada phattaba sandok-i, amasung mahakki punsigi khongchat pumnamak norok-maktagi lakpa meina chak-halli. (Geenna g1067)
7 Všeliké zajisté přirození i zvěři, i ptactva, i hadů, i mořských potvor bývá zkroceno, a jest okroceno od lidí;
Makhal khudingmakki sasing, ucheksing, mapukna sittuna chatpa sasing amasung isingda hinglibasingbu mioibana lakpa ngammi.
8 Ale jazyka žádný z lidí zkrotiti nemůže; tak jest nezkrotitelné zlé, pln jsa jedu smrtelného.
Adubu mi kana amatana leibu lakpadi ngamde. Masi khudum chanba ngamdaba phattaba amani, siba yaba huna thalli.
9 Jím dobrořečíme Bohu Otci a jím zlořečíme lidem, ku podobenství Božímu stvořeným.
Masigi lei asina eikhoina eikhoigi Mapu Ibungo amasung Ipabu thagatli, aduga Tengban Mapugi mitamda semkhraba misingbu eikhoina sirap tou-i.
10 Z jedněch a týchž úst pochází dobrořečení i zlořečení. Ne takť býti má, bratří moji.
Chin amatadagi thagat waheising amasung sirap touba thoklak-i. Eigi ichil inaosa, masi asumna oiroidabani!
11 Zdaliž studnice jedním pramenem vydává sladkou i hořkou vodu?
Iphut amadagi thumhi chenba ising amasung thumhi chendaba ising animak thoklakte.
12 Zdaliž může, bratří moji, fíkový strom nésti olivky, aneb vinný kmen fíky? Takť žádná studnice slané a sladké vody spolu vydávati nemůže.
Eigi ichil inaosa, heiyit panbida chorphon panba yaba hounade aduga anggur pambida heiyit panba yaba hounade. Matou asumna thumhi chenba iphutna thumhi chendaba ising thok-hanba yaba hounade.
13 Kdo jest moudrý a umělý mezi vámi? Ukažiž dobrým obcováním skutky své v krotké moudrosti.
Nakhoigi narakta asingba amasung wakhal taba kanagumba yaobra? Mahakki aphaba punsi amadi lousing amasung nolukpaga loinna mahakna pangthokpa aphaba thabakna utsanu.
14 Pakliť máte mezi sebou hořkou závist a zdráždění v srdci svém, nechlubte se a neklamejte proti pravdě.
Adubu nakhoigi thamoinungda yamna kallakpa amasung masagi oijabata thiba adu karigumba leirabadi, nakhoina nakhoigi lousinggi maramda chaothoktuna achumbagi maiyokta pap langsin-ganu.
15 Neníť zajisté ta moudrost shůry sstupující, ale jest zemská, hovadná a ďábelská.
Adugumba lousing adudi swargadagi lakpa natte; madu taibangpangi oibani, thawaigi oiba natte lai phattabadagi oibani.
16 Nebo kdežť jest závist a rozdráždění, tu jest roztržka a všeliké dílo zlé.
Kallakpa amasung masagi oijaba thiba leiba maphamda charangnaba amadi makhal khudingmakki phattaba adu lei.
17 Ale moudrost, kteráž jest shůry, nejprve zajisté jest čistotná, potom pokojná, mírná, povolná, plná milosrdenství a ovoce dobrého, bez rozsuzování a bez pokrytství.
Adubu swargadagi lakpa lousing adu ahanbada asengbani; adudagi ingthaba, pukning tappa, amasung marup mapang oiba; nungsiheibana thanba amasung aphaba thabakki maheising puthokpa; michang-mikhai naidaba amasung aphasasinnaba yaodaba oi.
18 Ovoce pak spravedlnosti v pokoji rozsívá se těm, kteříž pokoj působí.
Ingthabagi maru hunba ingthaba pibasingna achumba chatpagi mahei lok-i.

< Jakubův 3 >