Jakubův 3
1 Nebuďtež mnozí mistři, bratří moji, vědouce, že bychom těžší odsouzení vzali.
Let there not be many teachers among you, my brethren; but know ye, that we are obnoxious to, a severer judgment.
2 V mnohém zajisté klesáme všickni. Kdožť neklesá v slovu, tenť jest dokonalý muž, mohoucí jako uzdou spravovati všecko tělo.
For we all offend in many things. Whoever offendeth not in discourse, is a perfect man, who can also keep his whole body in subjection.
3 An my koně v uzdu pojímáme, aby nám povolni byli, a vším tělem jejich vládneme.
Behold, we put bridles into the mouth of horses, that they may obey us; and we turn about their whole body.
4 An i lodí tak veliké jsouce a prudkými větry hnány bývajíce, však i nejmenším veslem bývají sem i tam obracíny, kamžkoli líbí se tomu, kdož je spravuje.
Huge ships also, when strong winds drive them, are turned about by a small timber, to what place the pleasure of the pilot looketh.
5 Tak i jazyk malý úd jest, avšak veliké věci provodí. Aj, maličký oheň, kterak veliký les zapálí!
So likewise the tongue is a small member, and it exalteth itself. Also a little fire inflameth large forests.
6 A jestiť jazyk jako oheň a svět nepravosti. Takť jest, pravím, postaven jazyk mezi údy našimi, nanečišťující celé tělo, a rozpalující kolo narození našeho, jsa rozněcován od ohně pekelného. (Geenna g1067)
Now the tongue is a fire, and the world of sin is like a forest. And this tongue, which is one among our members, marreth our whole body; and it inflameth the series of our generations that roll on like a wheel; and it is itself on fire. (Geenna g1067)
7 Všeliké zajisté přirození i zvěři, i ptactva, i hadů, i mořských potvor bývá zkroceno, a jest okroceno od lidí;
For all natures of beasts and birds and reptiles, of the sea or land, are subjugated by the nature of man.
8 Ale jazyka žádný z lidí zkrotiti nemůže; tak jest nezkrotitelné zlé, pln jsa jedu smrtelného.
But the tongue hath no one been able to tame: it is an evil thing, not coercible, and full of deadly poison.
9 Jím dobrořečíme Bohu Otci a jím zlořečíme lidem, ku podobenství Božímu stvořeným.
For with it, we bless the Lord and Father; and with it we curse men, who were made in the image of God:
10 Z jedněch a týchž úst pochází dobrořečení i zlořečení. Ne takť býti má, bratří moji.
and from the same mouth, proceed curses and blessings. My brethren, these things ought not to be so.
11 Zdaliž studnice jedním pramenem vydává sladkou i hořkou vodu?
Can there flow from the same fountain, sweet waters and bitter?
12 Zdaliž může, bratří moji, fíkový strom nésti olivky, aneb vinný kmen fíky? Takť žádná studnice slané a sladké vody spolu vydávati nemůže.
Or can the fig-tree, my brethren, bear olives? or the vine, figs? So also salt waters cannot be made sweet.
13 Kdo jest moudrý a umělý mezi vámi? Ukažiž dobrým obcováním skutky své v krotké moudrosti.
Who is wise and instructed among you? Let him show his works in praiseworthy actions, with modest wisdom.
14 Pakliť máte mezi sebou hořkou závist a zdráždění v srdci svém, nechlubte se a neklamejte proti pravdě.
But if bitter envy be in you, or contention in your hearts, exalt not yourselves against the truth, and lie not.
15 Neníť zajisté ta moudrost shůry sstupující, ale jest zemská, hovadná a ďábelská.
For this wisdom cometh not down from above; but is earthly, and from the devices of the soul, and from demons.
16 Nebo kdežť jest závist a rozdráždění, tu jest roztržka a všeliké dílo zlé.
For where envy and contention are, there also is confusion, and every thing wrong.
17 Ale moudrost, kteráž jest shůry, nejprve zajisté jest čistotná, potom pokojná, mírná, povolná, plná milosrdenství a ovoce dobrého, bez rozsuzování a bez pokrytství.
But the wisdom which is from above, is pure, and full of peace, and mild, and submissive, and full of compassion and of good fruits, and without partiality, and without respect of persons.
18 Ovoce pak spravedlnosti v pokoji rozsívá se těm, kteříž pokoj působí.
And the fruits of righteousness are sown in stillness, by them who make peace.
