Jakubův 3
1 Nebuďtež mnozí mistři, bratří moji, vědouce, že bychom těžší odsouzení vzali.
ⲁ̅ⲙⲡⲉⲣϣⲱⲡⲉ ⲛϩⲁϩ ⲛⲥⲁϩ ⲛⲁⲥⲛⲏⲩ ⲉⲧⲉⲧⲛⲥⲟⲟⲩⲛ ϫⲉ ⲧⲛⲛⲁϫⲓ ⲛⲟⲩⲛⲟϭ ⲛⲕⲣⲓⲙⲁ ⲧⲏⲣⲛ
2 V mnohém zajisté klesáme všickni. Kdožť neklesá v slovu, tenť jest dokonalý muž, mohoucí jako uzdou spravovati všecko tělo.
ⲃ̅ⲧⲉⲛϩⲏⲩ ⲅⲁⲣ ⲛϩⲁϩ ⲛⲥⲟⲡ ⲧⲏⲣⲏ ⲉϣⲱⲡⲉ ⲟⲩⲛ ⲟⲩⲁ ⲛϥϩⲏⲩ ⲁⲛ ϩⲙ ⲡⲉϥϣⲁϫⲉ ⲉⲓ ⲡⲁⲓ ⲟⲩⲣⲱⲙⲉ ⲛⲧⲉⲗⲓⲟⲥ ⲡⲉ ⲉⲩⲟⲩⲛ ϭⲟⲙ ⲙⲙⲟϥ ⲉⲭⲁⲗⲓⲛⲟⲩ ⲙⲡⲉϥⲕⲉⲥⲱⲙⲁ ⲧⲏⲣϥ
3 An my koně v uzdu pojímáme, aby nám povolni byli, a vším tělem jejich vládneme.
ⲅ̅ⲉⲓⲥ ϩⲏⲏⲧⲉ ⲧⲉⲛⲛⲟⲩϫ ⲛⲛⲉⲭⲁⲗⲓⲛⲟⲥ ⲉⲣⲱⲟⲩ ⲛⲛⲉϩⲧⲱⲱⲣ ⲉⲧⲣⲉⲩⲥⲱⲧⲙ ⲛⲁⲛ ⲁⲩⲱ ⲧⲛⲕⲧⲟ ⲙⲡⲉⲩⲕⲉⲥⲱⲙⲁ ⲧⲏⲣϥ
4 An i lodí tak veliké jsouce a prudkými větry hnány bývajíce, však i nejmenším veslem bývají sem i tam obracíny, kamžkoli líbí se tomu, kdož je spravuje.
ⲇ̅ⲉⲓⲥ ⲛⲕⲉϫⲏⲩ ⲉⲧⲟ ⲛⲧⲉⲓϭⲟⲧ ⲁⲩⲱ ⲉⲩⲣ ϩⲱⲧ ⲙⲙⲟⲟⲩ ϩⲓⲧⲛ ϩⲉⲛⲧⲏⲩ ⲉⲩⲛⲁϣⲧ ⲥⲉⲕⲧⲟ ⲙⲙⲟⲟⲩ ϩⲓⲧⲛ ϩⲉⲛⲕⲟⲩⲓ ⲛϩⲓⲏ ⲉⲡⲥⲁ ⲉⲧⲉϥⲟⲩⲁϣϥ ⲛϭⲓ ⲡⲉⲧⲉⲣ ϩⲙⲉ
5 Tak i jazyk malý úd jest, avšak veliké věci provodí. Aj, maličký oheň, kterak veliký les zapálí!
ⲉ̅ⲧⲁⲓ ϩⲱⲱϥ ⲧⲉ ⲑⲉ ⲙⲡⲗⲁⲥ ⲟⲩⲕⲟⲩⲓ ⲙⲙⲉⲗⲟⲥ ⲡⲉ ⲁⲩⲱ ϥϫⲉ ⲛⲟϭ ⲛϣⲁϫⲉ ⲉⲓⲥ ϩⲏⲏⲧⲉ ϣⲁⲣⲉ ⲟⲩⲕⲟⲩⲓ ⲛⲕⲱϩⲧ ϫⲉⲣⲉ ⲟⲩⲛⲟϭ ⲛϩⲩⲗⲏ
6 A jestiť jazyk jako oheň a svět nepravosti. Takť jest, pravím, postaven jazyk mezi údy našimi, nanečišťující celé tělo, a rozpalující kolo narození našeho, jsa rozněcován od ohně pekelného. (Geenna g1067)
ⲋ̅ⲡⲗⲁⲥ ϩⲱⲱϥ ⲟⲩⲕⲱϩⲧ ⲡⲉ ⲡⲕⲟⲥⲙⲟⲥ ⲛⲇⲁⲇⲓⲕⲓⲁ ⲡⲉ ⲡⲗⲁⲥ ϩⲛ ⲛⲙⲙⲉⲗⲟⲥ ⲡⲁⲓ ⲉⲧϫⲱϩⲙ ⲙⲡⲥⲱⲙⲁ ⲧⲏⲣϥ ⲁⲩⲱ ⲉⲧⲉⲙϩⲟ ⲙⲡⲉⲧⲣⲟⲭⲟⲥ ⲙⲡⲉϫⲡⲟ ⲁⲩⲱ ⲉⲩⲣⲱⲕϩ ⲙⲙⲟϥ ϩⲓⲧⲛ ⲧⲅⲉϩⲉⲛⲛⲁ (Geenna g1067)
7 Všeliké zajisté přirození i zvěři, i ptactva, i hadů, i mořských potvor bývá zkroceno, a jest okroceno od lidí;
ⲍ̅ⲫⲩⲥⲓⲥ ⲅⲁⲣ ⲛⲓⲙ ⲛⲑⲏⲣⲓⲟⲛ ⲙⲛ ⲛⲉϩⲁⲗⲁⲧⲉ ⲙⲛ ⲛⲉϫⲁⲧϥⲉ ⲙⲛ ⲛⲉⲧⲃⲧ ⲥⲉⲥⲱⲙ ⲙⲙⲟⲟⲩ ⲁⲩⲱ ⲁⲩⲥⲟⲙⲟⲩ ϩⲛ ⲧⲉⲫⲩⲥⲓⲥ ⲛⲛⲣⲱⲙⲉ
8 Ale jazyka žádný z lidí zkrotiti nemůže; tak jest nezkrotitelné zlé, pln jsa jedu smrtelného.
ⲏ̅ⲡⲗⲁⲥ ⲇⲉ ⲉⲓ ⲙⲛ ϭⲟⲙ ⲛⲗⲁⲁⲩ ⲛⲣⲱⲙⲉ ⲇⲁⲙⲁⲍⲉ ⲙⲙⲟϥ ⲡⲁⲓ ⲉⲧϣⲧⲟⲣⲧⲣ ⲉⲧϩⲟⲟⲩ ⲉⲧⲙⲉϩ ⲙⲙⲁⲧⲟⲩ ⲛⲣⲉϥⲙⲟⲟⲩⲟⲩⲧ
9 Jím dobrořečíme Bohu Otci a jím zlořečíme lidem, ku podobenství Božímu stvořeným.
ⲑ̅ϩⲣⲁⲓ ⲛϩⲏⲧϥ ⲧⲛⲥⲙⲟⲩ ⲉⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ⲡⲉⲓⲱⲧ ⲁⲩⲱ ⲉϩⲣⲁⲓ ⲛϩⲏⲧϥ ⲧⲛⲥⲁϩⲟⲩ ⲛⲛⲣⲱⲙⲉ ⲛⲁⲓ ⲛⲧⲁⲩⲧⲁⲙⲓⲟⲟⲩ ⲕⲁⲧⲁ ⲡⲉⲓⲛⲉ ⲙⲡⲛⲟⲩⲧⲉ
10 Z jedněch a týchž úst pochází dobrořečení i zlořečení. Ne takť býti má, bratří moji.
ⲓ̅ⲉⲃⲟⲗ ϩⲛ ⲧⲉⲓⲧⲁⲡⲣⲟ ⲛⲛⲟⲩⲱⲧ ϥⲛⲏⲩ ⲉⲃⲟⲗ ⲛϭⲓ ⲡⲉⲥⲙⲟⲩ ⲙⲛ ⲡⲥⲁϩⲟⲩ ϣϣⲉ ⲁⲛ ⲛⲁⲥⲛⲏⲩ ⲉⲧⲣⲉⲛⲁⲓ ϣⲱⲡⲉ ⲛⲧⲉⲓϩⲉ
11 Zdaliž studnice jedním pramenem vydává sladkou i hořkou vodu?
ⲓ̅ⲁ̅ⲙⲏⲧⲉⲓ ϣⲁⲣⲉ ϩⲉⲛϩⲟⲛⲃⲉ ⲧⲁⲩⲟ ⲉϩⲣⲁⲓ ϩⲛ ϯⲓⲙⲟⲩⲙⲉ ⲛⲟⲩⲱⲧ ⲙⲡⲙⲟⲟⲩ ⲉⲧϩⲟⲗϭ ⲙⲛ ⲡⲉⲧⲙⲟⲗϩ
12 Zdaliž může, bratří moji, fíkový strom nésti olivky, aneb vinný kmen fíky? Takť žádná studnice slané a sladké vody spolu vydávati nemůže.
ⲓ̅ⲃ̅ⲛⲁⲥⲛⲏⲩ ⲙⲏ ⲟⲩⲛ ϭⲟⲙ ⲉⲧⲣⲉⲟⲩⲃⲱ ⲛⲕⲛⲧⲉ ⲧⲁⲩⲉ ϫⲟⲉⲓⲧ ⲉⲃⲟⲗ ⲏ ⲧⲉ ⲟⲩⲃⲱ ⲛⲉⲗⲟⲟⲗⲉ ⲧⲁⲩⲉ ⲕⲛⲧⲉ ⲉⲃⲟⲗ ⲟⲩⲧⲉ ⲛⲛⲉϣ ⲙⲗϩ ⲣ ⲙⲟⲟⲩ ⲉϥϩⲟⲗϭ
13 Kdo jest moudrý a umělý mezi vámi? Ukažiž dobrým obcováním skutky své v krotké moudrosti.
ⲓ̅ⲅ̅ⲛⲓⲙ ⲡⲉ ⲡⲥⲁⲃⲉ ⲁⲩⲱ ⲡⲣⲙⲛϩⲏⲧ ⲉⲧⲉⲛϩⲏⲧ ⲧⲏⲩⲧⲛ ⲙⲁⲣⲉϥⲟⲩⲱⲛϩ ⲛⲛⲉϥϩⲉⲃⲏⲩⲉ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲛ ⲧⲉϥⲁⲛⲁⲥⲧⲣⲟⲫⲏ ⲉⲧⲛⲁⲛⲟⲩⲥ ϩⲛ ⲟⲩⲙⲛⲧⲣⲙⲣⲁϣ ⲙⲛ ⲟⲩⲥⲟⲫⲓⲁ
14 Pakliť máte mezi sebou hořkou závist a zdráždění v srdci svém, nechlubte se a neklamejte proti pravdě.
ⲓ̅ⲇ̅ⲉϣϫⲉ ⲟⲩⲛ ⲟⲩⲕⲱϩ ⲇⲉ ⲉϥⲥⲁϣⲉ ϩⲙ ⲡⲉⲧⲉⲛϩⲏⲧ ⲁⲩⲱ ⲟⲩϯ ⲧⲱⲛ ⲙⲡⲣϣⲟⲩϣⲟⲩ ⲙⲙⲱⲧⲛ ⲁⲩⲱ ⲛⲧⲉⲧⲛϫⲓ ϭⲟⲗ ⲉⲧⲙⲉ
15 Neníť zajisté ta moudrost shůry sstupující, ale jest zemská, hovadná a ďábelská.
ⲓ̅ⲉ̅ⲛⲧⲁⲓ ⲁⲛ ⲧⲉ ⲧⲥⲟⲫⲓⲁ ⲉⲧⲛⲏⲩ ⲉⲡⲉⲥⲏⲧ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲛ ⲧⲡⲉ ⲁⲗⲗⲁ ⲟⲩⲉⲃⲟⲗ ϩⲙ ⲡⲕⲁϩ ⲧⲉ ⲙⲡⲯⲩⲭⲓⲕⲟⲛ ⲙⲙⲛⲧⲣⲉϥϣⲟⲟⲣ
16 Nebo kdežť jest závist a rozdráždění, tu jest roztržka a všeliké dílo zlé.
ⲓ̅ⲋ̅ⲡⲙⲁ ⲅⲁⲣ ⲉⲧⲉⲣⲉⲕⲱϩ ϩⲓ ϯ ⲧⲱⲛ ⲛϩⲏⲧϥ ϥⲙⲙⲟⲟⲩ ⲛϭⲓ ⲡⲉϣⲧⲟⲣⲧⲣ ⲙⲛ ϩⲱⲃ ⲛⲓⲙ ⲉⲑⲟⲟⲩ
17 Ale moudrost, kteráž jest shůry, nejprve zajisté jest čistotná, potom pokojná, mírná, povolná, plná milosrdenství a ovoce dobrého, bez rozsuzování a bez pokrytství.
ⲓ̅ⲍ̅ⲧⲥⲟⲫⲓⲁ ⲇⲉ ⲧⲉ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲛ ⲧⲡⲉ ⲛϣⲟⲣⲡ ⲙⲛ ⲥⲟⲩⲁⲁⲃ ⲙⲛⲛⲥⲱⲥ ⲟⲩⲉⲓⲣⲏⲛⲏⲕⲟⲛ ⲧⲉ ⲛϩⲁⲕ ⲛⲣⲉϥⲉⲡⲉⲓⲑⲩⲙⲉⲓ ⲉⲡⲡⲉⲧⲛⲁⲛⲟⲩⲃ ⲉⲥⲙⲉϩ ⲛⲛⲁ ϩⲓ ⲕⲁⲣⲡⲟⲥ ⲛⲛⲁⲛⲟⲩϥ ⲉⲙⲉⲥⲇⲓⲁⲕⲣⲓⲛⲉ ⲙⲉⲥϩⲩⲡⲟⲕⲣⲓⲛⲉ
18 Ovoce pak spravedlnosti v pokoji rozsívá se těm, kteříž pokoj působí.
ⲓ̅ⲏ̅ⲡⲕⲁⲣⲡⲟⲥ ⲇⲉ ⲛⲇⲓⲕⲁⲓⲟⲥⲩⲛⲏ ⲉⲩϫⲡⲟ ⲙⲙⲟϥ ϩⲛ ⲟⲩⲉⲓⲣⲏⲛⲏ ⲛⲛⲉⲧⲉⲓⲣⲉ ⲛϯⲣⲏⲛⲏ
