Jakubův 2
1 Bratří moji, nepřipojujtež přijímání osob k víře slavného Pána našeho Jezukrista.
Bratje moji, ne imejte v licegledji vere našega Gospoda slave, Jezusa Kristusa.
2 Nebo kdyby přišel do shromáždění vašeho muž, maje prsten zlatý, v drahém rouše, a všel by také i chudý v chaterném oděvu,
Če namreč v zbor vaš vnide mož sè zlatimi prstani, v sijajni obleki, vnide pa tudi berač v umazani obleki,
3 A popatřili byste k tomu, jenž drahé roucho má, a řekli byste jemu: Ty sedni tuto pěkně; chudému pak řekli byste: Ty stůj tamto, aneb sedni tuto, pod podnoží noh mých;
In pogledate njega, ki ima sijajno obleko, in mu rečete: Ti sédí sem lepo, in beraču rečete: Ti stoj tam, ali pa sedí sem pod podnožje moje;
4 Zdaliž jste již neučinili rozdílu mezi sebou a učiněni jste rozeznavatelé v myšleních zlých?
Ali niste dvomili v sebi in ste postali sodniki slabih misli?
5 Slyšte, bratří moji milí, zdaliž Bůh nevyvolil chudých na tomto světě, aby bohatí byli u víře a dědicové království, kteréž zaslíbil těm, jenž jej milují?
Čujte, bratje moji ljubljeni: ni li Bog izbral beračev tega sveta bogatih v veri in dedičev kraljestva, katerega je obljubil njim, ki ga ljubijo.
6 Ale vy jste neuctili chudého. Zdaliž ne ti, jenž bohatí jsou, mocí utiskují vás, a oniť vás i k soudům přivozují?
Vi pa ste zaničevali berača. Ali vas ne zatirajo bogatini, in oni vas vlačijo pred sodbe?
7 Zdali oni nerouhají se tomu slavnému jménu, kteréž vzýváno jest nad vámi?
Ali ne preklinjajo oni lepega imena, katero se vam prideva?
8 Jestliže pak plníte Zákon královský podle Písem: Milovati budeš bližního svého, jako sebe samého, dobře činíte.
Če pa izpolnjujete kraljevo postavo, po pismu: "Ljubi bližnjega svojega kakor sebe," prav delate;
9 Pakli osoby přijímáte, hřešíte, a Zákon vás tresce jako přestupníky.
Če pa gledate na lice, greh delate, in postava vas dopričuje za prestopnike.
10 Nebo kdo by koli celého Zákona ostříhal, přestoupil by pak v jediném, učiněn jest všemi vinen.
Kajti kdor bi izpolnjeval celo postavo, pregrešil pa se zoper eno, postal je vseh dolžan.
11 Ten zajisté, kterýž řekl: Nesesmilníš, takéť jest řekl: Nezabiješ. Pakli bys nesesmilnil, ale zabil bys, učiněn jsi přestupníkem Zákona.
Kajti on, ki je rekel: "Ne prešestvuj," rekel je tudi: "Ne ubijaj"; če pa ne bodeš prešestvoval, ubijal pa, postal si prestopnik postave.
12 Tak mluvte a tak čiňte, jakožto ti, kteříž podle zákona svobody souzeni býti máte.
Tako govorite in tako ravnajte, kakor kateri bodete sojeni po svobode postavi;
13 Nebo odsouzení bez milosrdenství stane se tomu, kdož nečiní milosrdenství, ale chlubíť se milosrdenstvím proti odsudku.
Kajti sodba je neusmiljena njemu, ki ni delal usmiljenja, in usmiljenje se ne méni za sodbo.
14 Co prospěje, bratří moji, praví-li se kdo víru míti, a nemá-li skutků? Zdaliž jej ta víra může spasiti?
Kaj pomaga, bratje moji, če kdo pravi, da ima vero, dél pa nima? Vera ga vendar rešiti ne more!
15 A kdyby bratr neb sestra neodění byli, a opuštění z strany každodenního pokrmu,
Če pa je brat nag ali sestra, in pogrešata vsakdanje hrane,
16 Řekl by pak jim někdo z vás: Jděte v pokoji a zhřejte se, a najezte se, avšak nedali byste jim potřeby tělesné, což to platno bude?
Pa bi jima kdo izmed vas rekel: "Hodita v miru, grejta se in sitita", a jima ne bi dali, kar je telesu potrebno, kaj pomaga?
17 Takž i víra, nemá-li skutků, mrtváť jest sama v sobě.
Tako tudi vera, ako nima dél, mrtva je ob sebi.
18 Ale dí někdo: Ty víru máš, a já mám skutky. Ukažiž ty mi víru svou z skutků svých, a jáť tobě ukáži víru svou z skutků svých.
Ali poreče kdo: Ti imaš vero, in jaz imam dela; pokaži mi vero svojo iz svojih dél, in jaz ti pokažem iz svojih dél vero svojo.
19 Ty věříš, že jest jeden Bůh. Dobře činíš. I ďáblovéť tomu věří, avšak třesou se.
Ti veruješ, da je Bog eden; prav delaš; tudi hudi duhovi verujejo in groza jih je;
20 Ale chceš-liž věděti, ó člověče marný, že víra bez skutků jest mrtvá?
Hočeš pa vedeti, človek prazni, da je vera brez del mrtva?
21 Abraham otec náš zdali ne z skutků ospravedlněn jest, obětovav syna svého Izáka na oltář?
Ali Abraham, oče naš, ni bil po delih opravičen, ko je nesel Izaka sina svojega na oltar?
22 Vidíš-li, že víra napomáhala skutkům jeho a z skutků víra dokonalá byla?
Vidiš, da je vera sodelovala z deli njegovimi, in iz del se je vera popolnila?
23 A tak naplněno jest Písmo, řkoucí: I uvěřil Abraham Bohu, a počteno jest jemu to za spravedlnost, a přítelem Božím nazván jest.
In izpolnilo se je pismo, ki pravi: "Abraham pa je veroval Bogu, in vštevalo se mu je v pravico" in "prijatelj Božji" se je imenoval.
24 Vidíte-liž tedy, že z skutků ospravedlněn bývá člověk a ne z víry toliko?
Vidite torej, da se iz dél opravičuje človek, in ne iz vere samo?
25 Též podobně i Raab nevěstka zdali ne z skutků ospravedlněna jest, přijavši posly a jinou cestou pryč je vypustivši?
Enako pa se ni tudi Rahab kurba opravičila iz dél, ko je sprejela poslance in odpravila po drugi poti?
26 Nebo jakož tělo bez duše jest mrtvé, takť i víra bez skutků jest mrtvá.
Kakor je namreč telo brez duha mrtvo, tako je tudi vera brez del mrtva.
