Jakubův 2
1 Bratří moji, nepřipojujtež přijímání osob k víře slavného Pána našeho Jezukrista.
Браћо моја! У вери Господа нашег славног Исуса Христа не гледајте ко је ко;
2 Nebo kdyby přišel do shromáždění vašeho muž, maje prsten zlatý, v drahém rouše, a všel by také i chudý v chaterném oděvu,
Јер ако дође у цркву вашу човек са златним прстеном и у светлој хаљини, а дође и сиромах у рђавој хаљини,
3 A popatřili byste k tomu, jenž drahé roucho má, a řekli byste jemu: Ty sedni tuto pěkně; chudému pak řekli byste: Ty stůj tamto, aneb sedni tuto, pod podnoží noh mých;
И погледате на оног у светлој хаљини, и кажете му: Ти седи овде лепо, а сиромаху кажете: Ти стани тамо, или седи овде ниже подножја мог;
4 Zdaliž jste již neučinili rozdílu mezi sebou a učiněni jste rozeznavatelé v myšleních zlých?
И не расудисте у себи, него бисте судије злих помисли.
5 Slyšte, bratří moji milí, zdaliž Bůh nevyvolil chudých na tomto světě, aby bohatí byli u víře a dědicové království, kteréž zaslíbil těm, jenž jej milují?
Чујте, љубазна браћо моја, не изабра ли Бог сиромахе овог света да буду богати вером, и наследници царства које обрече онима који њега љубе?
6 Ale vy jste neuctili chudého. Zdaliž ne ti, jenž bohatí jsou, mocí utiskují vás, a oniť vás i k soudům přivozují?
А ви осрамотисте сиромаха. Нису ли то богати који вас муче и вуку вас на судове?
7 Zdali oni nerouhají se tomu slavnému jménu, kteréž vzýváno jest nad vámi?
Не хуле ли они на добро име ваше којим сте се назвали?
8 Jestliže pak plníte Zákon královský podle Písem: Milovati budeš bližního svého, jako sebe samého, dobře činíte.
Ако, дакле, закон царски извршујете по писму: Љуби ближњег као самог себе, добро чините;
9 Pakli osoby přijímáte, hřešíte, a Zákon vás tresce jako přestupníky.
Ако ли гледате ко је ко, грех чините, и бићете покарани од закона као преступници;
10 Nebo kdo by koli celého Zákona ostříhal, přestoupil by pak v jediném, učiněn jest všemi vinen.
Јер који сав закон одржи а сагреши у једном, крив је за све,
11 Ten zajisté, kterýž řekl: Nesesmilníš, takéť jest řekl: Nezabiješ. Pakli bys nesesmilnil, ale zabil bys, učiněn jsi přestupníkem Zákona.
Јер Онај који је рекао: Не чини прељубе, рекао је и: Не убиј. Ако дакле не учиниш прељубе а убијеш, постао си преступник закона.
12 Tak mluvte a tak čiňte, jakožto ti, kteříž podle zákona svobody souzeni býti máte.
Тако говорите и тако творите као они који ће законом слободе бити суђени;
13 Nebo odsouzení bez milosrdenství stane se tomu, kdož nečiní milosrdenství, ale chlubíť se milosrdenstvím proti odsudku.
Јер ће ономе бити суд без милости који не чини милости; и хвали се милост на суду.
14 Co prospěje, bratří moji, praví-li se kdo víru míti, a nemá-li skutků? Zdaliž jej ta víra může spasiti?
Каква је корист, браћо моја, ако ко рече да има веру а дела нема? Зар га може вера спасти?
15 A kdyby bratr neb sestra neodění byli, a opuštění z strany každodenního pokrmu,
Ако, на пример, брат и ли сестра голи буду, или немају шта да једу,
16 Řekl by pak jim někdo z vás: Jděte v pokoji a zhřejte se, a najezte se, avšak nedali byste jim potřeby tělesné, což to platno bude?
И рече им који од вас: Идите с миром, грејте се, и наситите се, а не да им потребе телесне, шта помаже?
17 Takž i víra, nemá-li skutků, mrtváť jest sama v sobě.
Тако и вера ако нема дела, мртва је по себи.
18 Ale dí někdo: Ty víru máš, a já mám skutky. Ukažiž ty mi víru svou z skutků svých, a jáť tobě ukáži víru svou z skutků svých.
Но може ко рећи: Ти имаш веру, а ја имам дела. Покажи ми веру своју без дела својих, а ја ћу теби показати веру своју из дела својих.
19 Ty věříš, že jest jeden Bůh. Dobře činíš. I ďáblovéť tomu věří, avšak třesou se.
Ти верујеш да је један Бог; добро чиниш; и ђаволи верују, и дрхћу.
20 Ale chceš-liž věděti, ó člověče marný, že víra bez skutků jest mrtvá?
Али хоћеш ли разумети, о човече сујетни! Да је вера без дела мртва?
21 Abraham otec náš zdali ne z skutků ospravedlněn jest, obětovav syna svého Izáka na oltář?
Авраам отац наш не оправда ли се делима кад принесе Исака, сина свог, на олтар?
22 Vidíš-li, že víra napomáhala skutkům jeho a z skutků víra dokonalá byla?
Видиш ли да вера поможе делима његовим, и кроз дела сврши се вера?
23 A tak naplněno jest Písmo, řkoucí: I uvěřil Abraham Bohu, a počteno jest jemu to za spravedlnost, a přítelem Božím nazván jest.
И изврши се писмо које говори: Авраам верова Богу, и прими му се у правду, и пријатељ Божји назва се.
24 Vidíte-liž tedy, že z skutků ospravedlněn bývá člověk a ne z víry toliko?
Видите ли, дакле, да се делима правда човек, а не самом вером?
25 Též podobně i Raab nevěstka zdali ne z skutků ospravedlněna jest, přijavši posly a jinou cestou pryč je vypustivši?
А тако и Раав курва не оправда ли се делима кад прими уходе, и изведе их другим путем?
26 Nebo jakož tělo bez duše jest mrtvé, takť i víra bez skutků jest mrtvá.
Јер, као што је тело без духа мртво, тако је и вера без добрих дела мртва.
