Jakubův 2
1 Bratří moji, nepřipojujtež přijímání osob k víře slavného Pána našeho Jezukrista.
MY brethren, hold not the faith of our glorious Lord Jesus shewing a respect for persons.
2 Nebo kdyby přišel do shromáždění vašeho muž, maje prsten zlatý, v drahém rouše, a všel by také i chudý v chaterném oděvu,
For if there come into your congregation a man with a gold ring, and in splendid apparel, and there come in also a poor man in a sordid garb;
3 A popatřili byste k tomu, jenž drahé roucho má, a řekli byste jemu: Ty sedni tuto pěkně; chudému pak řekli byste: Ty stůj tamto, aneb sedni tuto, pod podnoží noh mých;
and ye fix your eyes upon him who bears the splendid robe, and say to him, Sit thou here in an honourable place; and ye say to the poor man, Stand thou there, or sit here under my footstool:
4 Zdaliž jste již neučinili rozdílu mezi sebou a učiněni jste rozeznavatelé v myšleních zlých?
are you not thus partial among yourselves, and form your decision from bad reasonings?
5 Slyšte, bratří moji milí, zdaliž Bůh nevyvolil chudých na tomto světě, aby bohatí byli u víře a dědicové království, kteréž zaslíbil těm, jenž jej milují?
Hear me, my beloved brethren. Hath not God elected the poor of this world to be rich in faith, and heirs of the kingdom which God hath promised to those who love him;
6 Ale vy jste neuctili chudého. Zdaliž ne ti, jenž bohatí jsou, mocí utiskují vás, a oniť vás i k soudům přivozují?
but ye have put contempt on the poor man? Do not the rich men tyrannize over you? and they drag you to the tribunals.
7 Zdali oni nerouhají se tomu slavnému jménu, kteréž vzýváno jest nad vámi?
Do they not blaspheme that honourable name by which ye are called?
8 Jestliže pak plníte Zákon královský podle Písem: Milovati budeš bližního svého, jako sebe samého, dobře činíte.
If indeed ye fulfil the royal law according to the scripture, Thou shalt love thy neighbour as thyself, ye do well:
9 Pakli osoby přijímáte, hřešíte, a Zákon vás tresce jako přestupníky.
but if ye have respect of persons, ye commit sin, and are convicted by the law as transgressors.
10 Nebo kdo by koli celého Zákona ostříhal, přestoupil by pak v jediném, učiněn jest všemi vinen.
For whosoever shall keep the whole law, but offendeth in a single particular, he is chargeable with the breach of all.
11 Ten zajisté, kterýž řekl: Nesesmilníš, takéť jest řekl: Nezabiješ. Pakli bys nesesmilnil, ale zabil bys, učiněn jsi přestupníkem Zákona.
For he that said, Thou shalt not commit adultery, said also, Thou shalt not commit murder. Now if thou dost not commit adultery, yet dost commit murder, thou art a transgressor of the law.
12 Tak mluvte a tak čiňte, jakožto ti, kteříž podle zákona svobody souzeni býti máte.
So speak, and so act, as those who shall be judged by the law of liberty.
13 Nebo odsouzení bez milosrdenství stane se tomu, kdož nečiní milosrdenství, ale chlubíť se milosrdenstvím proti odsudku.
For judgment without mercy shall be on him who shewed no mercy, and mercy glorieth against judgment.
14 Co prospěje, bratří moji, praví-li se kdo víru míti, a nemá-li skutků? Zdaliž jej ta víra může spasiti?
What is the advantage, my brethren, if a man profess to have faith, but hath not works; can faith save him?
15 A kdyby bratr neb sestra neodění byli, a opuštění z strany každodenního pokrmu,
Now if a brother or sister be naked, and destitute of daily food,
16 Řekl by pak jim někdo z vás: Jděte v pokoji a zhřejte se, a najezte se, avšak nedali byste jim potřeby tělesné, což to platno bude?
and should one of you say to them, Go in peace, be warm, be replenished with food: yet if ye give them not the necessaries for their body; what doth it avail?
17 Takž i víra, nemá-li skutků, mrtváť jest sama v sobě.
So also faith, if it hath not works, is dead itself.
18 Ale dí někdo: Ty víru máš, a já mám skutky. Ukažiž ty mi víru svou z skutků svých, a jáť tobě ukáži víru svou z skutků svých.
Perhaps a man will say, Thou hast faith, and I have works: shew me thy faith by thy works, and I will shew thee by my works my faith.
19 Ty věříš, že jest jeden Bůh. Dobře činíš. I ďáblovéť tomu věří, avšak třesou se.
Thou believest that there is one God; thou doest well: the devils also believe and tremble.
20 Ale chceš-liž věděti, ó člověče marný, že víra bez skutků jest mrtvá?
But wilt thou know, O vain man, that faith without works is dead?
21 Abraham otec náš zdali ne z skutků ospravedlněn jest, obětovav syna svého Izáka na oltář?
Was not our father Abraham justified by works, when he offered up Isaac his son upon the altar?
22 Vidíš-li, že víra napomáhala skutkům jeho a z skutků víra dokonalá byla?
Thou seest that faith wrought with his works, and by works was faith consummated.
23 A tak naplněno jest Písmo, řkoucí: I uvěřil Abraham Bohu, a počteno jest jemu to za spravedlnost, a přítelem Božím nazván jest.
And the scripture was fulfilled, which saith, “Abraham believed God, and it was imputed to him for righteousness;” and he was called “the friend of God.”
24 Vidíte-liž tedy, že z skutků ospravedlněn bývá člověk a ne z víry toliko?
Observe therefore that by works a man is justified, and not by faith merely.
25 Též podobně i Raab nevěstka zdali ne z skutků ospravedlněna jest, přijavši posly a jinou cestou pryč je vypustivši?
But was not Rahab the harlot in like manner justified by works, when she entertained the messengers, and sent them away by a different road?
26 Nebo jakož tělo bez duše jest mrtvé, takť i víra bez skutků jest mrtvá.
For as the body without breath is dead, so faith without works is dead also.
