Jakubův 1
1 Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení vzkazuje.
Jakob, služabnik Boga in Gospoda Jezusa Kristusa, dvanajsterim rodovom, ki so razkropljeni naokoli, pozdrav.
2 Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli pokušeními obkličováni býváte rozličnými,
Moji bratje, kadar zapadate v številne skušnjave, štejte to [za] veliko veselje,
3 Vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivost.
ker veste to, da preizkušenost vaše vere ustvarja potrpežljivost.
4 Trpělivost pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nemajíce nedostatku.
Toda naj ima potrpežljivost svoje popolno delo, da boste lahko popolni in celotni, [da vam] ničesar ne manjka.
5 Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá; i budeť jemu dána.
Če [pa] komu izmed vas manjka modrosti, naj prosi od Boga, ki velikodušno daje vsem ljudem in ne očita; in dana mu bo.
6 Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.
Toda prosi naj v veri niti malo omahujoč. Kajti kdor omahuje, je podoben morskemu valu, [ki ga] žene veter in ga premetava.
7 Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána,
Kajti tak človek naj ne misli, da bo karkoli prejel od Gospoda.
8 Jakožto muž dvojí mysli a neustavičný ve všech cestách svých.
Človek dvojnih misli je nestanoviten na vseh svojih poteh.
9 Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém,
Naj se brat nizkega položaja veseli v tem, da je povišan;
10 A bohatý v ponížení se; nebo jako květ byliny pomine.
toda bogat v tem, da je ponižan, ker bo minil kakor cvet na travi.
11 Nebo jakož slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu, a květ její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takť i bohatý v svých cestách usvadne.
Kajti takoj, ko sonce vzide z žgočo vročino, to izsuši travo in njen cvet pade in lepota njenega videza propade; tako bo tudi bogataš zbledel na svojih poteh.
12 Ale blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení, nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, jenž ho milují.
Blagoslovljen je človek, ki preizkušnjo vzdrži; kajti ko je preizkušen, bo prejel krono življenja, ki jo je Gospod obljubil tistim, ki ga ljubijo.
13 Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od Boha pokoušín byl; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž on koho pokouší.
Naj noben človek, ko je skušan, ne reče: »Skušan sem od Boga, « kajti Bog ne more biti skušan z zlom niti sam nikogar ne skuša.
14 Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván.
Toda vsak je skušan, ko je odtegnjen s svojimi lastnimi poželenji in premamljen.
15 Potom žádost když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplozuje smrt.
Ko je potem poželenje spočeto, rojeva greh. Greh pa, ko je dovršen, rojeva smrt.
16 Nebluďtež, bratří moji milí.
Ne motite se, moji ljubljeni bratje.
17 Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u něhožto není proměnění, ani jakého pro obrácení se někam jinam zastínění.
Vsak dober dar in vsako popolno darilo je od zgoraj in prihaja dol od Očeta svetil, s katerim ni nestanovitnosti niti sence obračanja.
18 On proto, že chtěl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho.
Po svoji lastni volji nas je zaplodil z besedo resnice, da naj bi bili mi nekako prvenci njegovih ustvarjenih bitij.
19 A tak, bratří moji milí, budiž každý člověk rychlý k slyšení, ale zpozdilý k mluvení, zpozdilý k hněvu.
Zatorej, moji ljubljeni bratje, naj bo vsak človek hiter za poslušanje, počasen za govorjenje, počasen za bes;
20 Nebo hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí.
kajti človekov bes ne uresničuje Božje pravičnosti.
21 Protož odvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte vsáté slovo, kteréž může spasiti duše vaše.
Zatorej dajte proč vso umazanost in odvečno porednost ter s krotkostjo sprejmite vcepljeno besedo, ki je zmožna rešiti vaše duše.
22 Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.
Toda bodite uresničevalci besede in ne le poslušalci, ki sami sebe varajo.
23 Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu obličej přirozený svůj v zrcadle.
Kajti če je kdorkoli poslušalec besede, ne pa uresničevalec, je podoben človeku, ki svoj naraven obraz ogleduje v zrcalu;
24 Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl.
kajti gleda sebe in gre svojo pot ter nemudoma pozabi, kakšne vrste človek je bil.
25 Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody a zůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, ten, pravím, blahoslavený bude v skutku svém.
Toda kdorkoli gleda v popolno postavo svobode in ostaja v njej, ni pozabljiv poslušalec, temveč izvrševalec dela, bo ta človek blagoslovljen v svojem dejanju.
26 Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, avšak v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství.
Če je katerikoli človek med vami videti religiozen, pa ne brzda svojega jezika, temveč zavaja svoje lastno srce, je bogoslužje tega človeka prazno.
27 Náboženství čisté a neposkvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v souženích jejich a ostříhati sebe neposkvrněného od světa.
Čisto in neomadeževano bogoslužje pred Bogom in Očetom je to: »Obiskovati osirotele in vdove v njihovi stiski ter se ohraniti neomadeževanega od sveta.«
