Jakubův 1
1 Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení vzkazuje.
James, a servant of God and of the Lord Jesus Christ, to the twelve tribes who are scattered abroad: Greetings.
2 Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli pokušeními obkličováni býváte rozličnými,
Count it all joy, my brothers, when you experience various trials,
3 Vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivost.
because you know that the testing of your faith produces endurance.
4 Trpělivost pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nemajíce nedostatku.
And let endurance have its full effect, so that you may be perfect and complete, lacking in nothing.
5 Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá; i budeť jemu dána.
If any of you lacks wisdom, he should ask God, who gives generously to all without reproach, and it will be given to him.
6 Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.
But he must ask in faith without doubting, for he who doubts is like a wave of the sea, driven by the wind and tossed about.
7 Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána,
That person should not expect to receive anything from the Lord.
8 Jakožto muž dvojí mysli a neustavičný ve všech cestách svých.
A double-minded man is unstable in all his ways.
9 Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém,
The lowly brother should rejoice in being exalted,
10 A bohatý v ponížení se; nebo jako květ byliny pomine.
and the rich man should rejoice in being made low, because he will pass away like a flower of grass.
11 Nebo jakož slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu, a květ její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takť i bohatý v svých cestách usvadne.
For the sun rises with its scorching heat and withers the grass, and its flower falls, and the beauty of its appearance perishes. So also will the rich man fade away in his pursuits.
12 Ale blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení, nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, jenž ho milují.
Blessed is the man who endures temptation, for when he has been approved, he will receive the crown of life, which the Lord has promised to those who love him.
13 Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od Boha pokoušín byl; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž on koho pokouší.
No one should say when he is tempted, “I am being tempted by God,” for God is not tempted by evil, and he himself tempts no one.
14 Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván.
But each person is tempted when he is drawn away and enticed by his own evil desires.
15 Potom žádost když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplozuje smrt.
And when desire has conceived, it gives birth to sin. And when sin is fully grown, it brings forth death.
16 Nebluďtež, bratří moji milí.
Do not be deceived, my beloved brothers.
17 Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u něhožto není proměnění, ani jakého pro obrácení se někam jinam zastínění.
Every good and perfect gift is from above, coming down from the Father of lights, with whom there is no variation or shadow of turning.
18 On proto, že chtěl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho.
Of his own will he gave us birth by the word of truth so that we would be a kind of firstfruits of his creatures.
19 A tak, bratří moji milí, budiž každý člověk rychlý k slyšení, ale zpozdilý k mluvení, zpozdilý k hněvu.
So then, my beloved brothers, everyone should be swift to hear, slow to speak, and slow to anger.
20 Nebo hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí.
For the anger of man does not produce the righteousness of God.
21 Protož odvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte vsáté slovo, kteréž může spasiti duše vaše.
Therefore, putting aside all filthiness and rampant wickedness, humbly receive the implanted word, which is able to save your souls.
22 Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.
But be doers of the word and not hearers only. Otherwise, you are deceiving yourselves.
23 Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu obličej přirozený svůj v zrcadle.
For if anyone is a hearer of the word and not a doer, he is like a man who looks at his face in a mirror.
24 Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl.
For he looks at himself and goes away, and then immediately forgets what he looks like.
25 Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody a zůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, ten, pravím, blahoslavený bude v skutku svém.
But he who looks into the perfect law, the law of liberty, and abides by it, is not a forgetful hearer but a doer who acts. He will be blessed in what he does.
26 Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, avšak v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství.
If anyone among you considers himself to be religious but does not bridle his tongue, he deceives himself and his religion is worthless.
27 Náboženství čisté a neposkvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v souženích jejich a ostříhati sebe neposkvrněného od světa.
Pure and undefiled religion before God our Father is this: to look after orphans and widows in their affliction and to keep oneself unstained by the world.
