Jakubův 1
1 Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení vzkazuje.
James, a servant, of God and of the Lord Jesus Christ, —unto the twelve tribes that are in the dispersion, Wishes joy.
2 Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli pokušeními obkličováni býváte rozličnými,
All Joy, account it, my brethren, whensoever ye fall in with, manifold, temptations, —
3 Vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivost.
Taking note, that, the proving of your faith, worketh out endurance;
4 Trpělivost pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nemajíce nedostatku.
But let, your endurance, have, mature work, that ye may be mature and complete, in nothing, coming short.
5 Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá; i budeť jemu dána.
But, if any of you is sinning short of wisdom, let him be asking of God, Who giveth unto all freely and upbraideth not, and it shall be given him;
6 Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.
But let him be asking in faith, nothing, doubting, for, he that doubteth, is like a wave of the sea, wind-driven and storm-tossed, —
7 Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána,
For let not that man think that he shall receive anything from the Lord—
8 Jakožto muž dvojí mysli a neustavičný ve všech cestách svých.
A two-souled man, unstable in all his ways.
9 Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém,
But boasting be the lowly brother in his uplifting;
10 A bohatý v ponížení se; nebo jako květ byliny pomine.
Whereas the rich, in his being brought low, —because, as a flower of grass, he will pass away;
11 Nebo jakož slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu, a květ její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takť i bohatý v svých cestách usvadne.
For the sun hath sprung up, with it scorching heat, and hath withered the grass, and, the flower thereof, hath fallen out, and, the beauty of the face thereof, hath perished, —so, also the rich, in his goings, shall languish.
12 Ale blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení, nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, jenž ho milují.
Happy the man who endureth temptation! Because, becoming approved, he shall receive the crown of life—which he hath promised unto them that love him.
13 Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od Boha pokoušín byl; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž on koho pokouší.
Let, no one, while tempted, be saying—From God, am I tempted, —for, God, cannot be tempted by things evil, and, himself, tempteth no one;
14 Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván.
But, each one, is tempted, when, by his own coveting, he is drawn out and enticed,
15 Potom žádost když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplozuje smrt.
Then, the coveting, having conceived, giveth birth to sin, and, the sin, when full-grown, bringeth forth death.
16 Nebluďtež, bratří moji milí.
Be not deceived, my brethren beloved: —
17 Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u něhožto není proměnění, ani jakého pro obrácení se někam jinam zastínění.
Every good giving, and every perfect gift, is, from above, coming down from the Father of lights—with whom is no alternation, nor shadow cast, by turning:
18 On proto, že chtěl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho.
Because he was so minded, he hath brought us forth with a word of truth, to the end we should be a sort of firstfruit of his creatures
19 A tak, bratří moji milí, budiž každý člověk rychlý k slyšení, ale zpozdilý k mluvení, zpozdilý k hněvu.
Ye know, my brethren beloved, —but let every man be swift to hear, slow to speak, slow to anger,
20 Nebo hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí.
For, man’s anger, worketh not, God’s righteousness.
21 Protož odvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte vsáté slovo, kteréž může spasiti duše vaše.
Wherefore, putting away all filthiness and overflow of baseness, in meekness, welcome ye the word fitted for inward growth, which is able to save your souls:
22 Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.
Become ye doers of the word, and not hearers only—reasoning yourselves astray;
23 Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu obličej přirozený svůj v zrcadle.
Because, if any is, a word-hearer, and not a doer, the same, is like unto a man observing his natural face in a mirror, —
24 Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl.
For he observed himself, and is gone away, and, straightway, it hath escaped him, —what manner of man, he was!
25 Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody a zůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, ten, pravím, blahoslavený bude v skutku svém.
But, he that hath obtained a nearer view into the perfect law of liberty, and hath taken up his abode by it, becoming—not a forgetful hearer, but a work doer, the same, happy in his doing, shall be.
26 Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, avšak v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství.
If any thinketh he is observant of religion, not curbing his own tongue, but deceiving his own heart, this one’s, religious observance is, vain:
27 Náboženství čisté a neposkvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v souženích jejich a ostříhati sebe neposkvrněného od světa.
Religious observance, pure and undefiled with our God and Father, is, this—to be visiting orphans and widows in their affliction, unspotted, to keep, himself, from the world.
